Autor: Anthony Moretti je docent na Katedře komunikace a organizačního vedení na Univerzitě Roberta Morrise.
Výroční setkání Šanghajské organizace pro spolupráci (ŠOS), které se bude konat od 15. do 16. září v Uzbekistánu, je důležitou připomínkou často rozdílných zájmů jejích členů a Západu.
Podle ruské tiskové agentury Tass se letošní schůzka zaměří na „posílení potenciálu a autority organizace, zajištění míru a stability v regionu, snížení chudoby a zajištění potravinové bezpečnosti“.
Když čtu tato slova, stále se vracím do jedné země: Afghánistánu.
Nyní si dobře uvědomujeme, co dvě desetiletí americké války a okupace této země způsobily – bídu. Watsonův institut pro mezinárodní a veřejné záležitosti Brownovy univerzity dospěl k závěru, že USA utratily během dvou desetiletí více než 2 biliony amerických dolarů na bezohledná vojenská dobrodružství v Afghánistánu, která byla součástí nikdy jasně nedefinované „války proti terorismu“, kterou zahájil bývalý americký prezident George Bush po tragické události v USA 11. září roku 2001.
Watsonův institut nám také připomíná, že v přímém důsledku této války zemřelo nejméně „243.000 lidí. Toto číslo nezahrnuje úmrtí způsobená nemocemi, ztrátou přístupu k potravinám, vodě, infrastruktuře a/nebo jiným nepřímým následkům války.“
Tato bída se nyní prohlubuje, protože vláda USA odmítá uvolnit miliardy dolarů ve fondech vlastněných Afghánistánem a držených americkými bankami. Oficiální rétorika říká, že peníze nepomohou afghánskému lidu, ale skončí v rukou teroristů.
Zájmům Západu slouží podněcovat potenciál pro humanitární katastrofu v Afghánistánu, aby se pak vytvořil příběh naznačující, že „Tálibán není legitimní správce země“. A vzhledem k tomu, že brzy přijde podzim a bude následovat zima, existují skutečné obavy, že přesně takový druh krize nastane.
Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) uvádí, že „tři čtvrtiny příjmů lidí jsou nyní utraceny za jídlo. Šest milionů lidí balancuje na pokraji hladomoru a jeden milion dětí čelí vážné podvýživě. I přesto, že minulou zimu byla hladová krize odvrácena, ceny potravin nadále rostou – částečně kvůli konfliktu na Ukrajině, a příjmy domácností se stále snižují.“
Ale alespoň zatím se zdá, že Bílému domu to nevadí.
ŠOS má jiný názor, pokud jde o Afghánistán. Zhang Ming, generální tajemník ŠOS, řekl: „V minulém roce mnoho členských států ŠOS poskytlo různé druhy podpory a pomoci afghánskému lidu a tím mu pomohly přežít zimu, vyřešit problémy se zabezpečením potravin a pomoci při obnově. Některé země také začaly podporovat spolupráci s Afghánistánem v oblastech, jako je dopravní propojenost a další. Myslím si, že toto úsilí je přínosem pro cíl učinit z Afghánistánu konstruktivní faktor v regionu.“
Západ si přeje podkopat Tálibán na úkor afghánského lidu, zatímco ŠOS se snaží postavit afghánský lid do středu toho, co dělá.
Můžeme souhlasit s tím, že mnohé z cílů Tálibánu jsou v rozporu se západními normami. Postoj Tálibánu k ženám a jejich místu ve společnosti je jen jedním příkladem. Ale nemůžeme se také shodnout na tom, že afghánský lid zoufale potřebuje pomoc ze všech koutů světa a že odmítl předchozí vůdce, které jim v podstatě vnutil Západ? Jsou unaveni válkou a mají strach z hladovění.
ŠOS vznikla v roce 2001 a jejími zakládajícími členy jsou Čína, Kazachstán, Kyrgyzstán, Rusko, Tádžikistán a Uzbekistán. Indie a Pákistán se připojily před pěti lety. Zhruba desítka dalších národů má status buď pozorovatelských států, nebo partnerů pro dialog. ŠOS spolupracuje s Organizací spojených národů a několika regionálními organizacemi po celém světě.
Zmiňuji to, abych potvrdil, že ŠOS je legitimní mezinárodní organizace a nelze ji odmítnout jako nějaké druhořadé úsilí čelit Západu. Ještě důležitější je, že v současnosti ŠOS projevuje odhodlání pomáhat afghánskému lidu.
Zmíněné setkání ŠOS tento týden pravděpodobně nebude generovat novinové titulky v USA a na Západě. Nedávné náznaky, že by se příliv v rusko-ukrajinském konfliktu mohl obracet ve prospěch Ukrajiny, budou spíše propagovány jako okamžik triumfu a odhodlání Západu poskytnout Ukrajině miliardy a miliardy dolarů na vojenskou podporu bude považováno za druh spásné milosti.
Ale bez ohledu na to, kdy a jak tento konflikt skončí, Ukrajina bude čelit rokům ekonomické a humanitární nejistoty. Přijde Západ na pomoc ukrajinskému lidu?
Obyvatelé Afghánistánu to budou bedlivě sledovat. （Kl）