Na 3D tiskárně vytištěný zvedák ropné pumpy umístěný před vystavené logo OPEC ze 14. dubna. Illustration: VCG

V poslední době dost hojně informujeme o bohorovnosti některých Západních zemí, zejména USA a těch, které je nikdy neváhají následovat, s jakou se tito údajní zastánci svobodného a otevřeného trhu pokouší o bohorovné manipulace globálních trhů, např. když se některé dodavatelské řetězce snaží odvracet od Číny, třeba když se Čínu pokouší vyloučit ze světového trhu polovodičů, zejména pokročilých čipů. Obvykle o tom poznamenáme, že všechny řecké tragédie byly vždy o bohorovnosti, neboť ta k ničemu jinému vést nemůže. Nicméně v poslední době ty hry na bohorovnost vyúsťují už spíše do tragikomedie nebo i obyčejné černé komedie.

A právě teď jsme svědky jedné takové karikatury bohorovného diktátu světu, když USA přesvědčily skupinu G7, aby pod záminkou sankcí na Rusko za Ukrajinu založila světový monopol nákupů ropy, čemuž se ekonomický tisk ze všech koutů světa vysmívá.

Výsměch přišel i od Organizace zemí exportujících ropu (OPEC) i širšího seskupení všech producentů zvaného OPEC+, kdy tyto země se dohodly od října na snížení denní produkce o 100 000 barelů, tedy k návratu na úroveň dodávek ze srpna.

Není to velké snížení produkce a analytici více spekulují o tom, že toto jemné doladění prodejní politiky má více než samotné tržní cíle vyslat signál směrem k USA a k mocenským kruhům kolem nich, že hry na monopol importérů ropy považují za nepřátelský čin, který jim producenti zhatí a nenechají se vmanipulovat do vnitřních rozkolů mezi Ruskem a ostatními producenty. Pokud Západ chce zmírnit energetickou inflaci, s níž se potýká, bude muset opustit pokusy o dirigování světových trhů a jít na to jako poctivý partner zbytku světa.

Nebude to mít ale jednoduché. Tím, že se USA a Evropa, která opustila svoji vizi strategické samostatnosti, pokusily z Ukrajinské krize udělat globální ekonomickou válku, sice příliš nedosáhly svých deklarovaných cílů, ale úspěšně rozvrátily hospodářský rozvoj zbytku světa vzpamatovávajícího se z pandemie. Většina zemí tedy už nepohlíží jako na ty, co by mohli nebo byť i jen chtěli zajistit stabilní mezinárodní prostředí pro mírový rozvoj světa, ale spíše na ty, kdo takové prostředí obětují svým přehnaným hegemonickým ambicím, se kterými je lepší se „do party nedávat“. Což se jistě projeví na atraktivitě jejich snah o zakládání ropných monopolů, přidávání se k sankcím atp., když to bude většina zemí vnímat spíše jako snahu o poškození světového rozvoje.

A světový rozvoj už „úspěšně“ podvrácen už byl, takže se čeká určitá globální recese s mírným poklesem poptávky po ropě, kvůli čemuž futures na ropu Brent oproti červnu spadly o více než 20 procent. Snížení produkce seskupením OPEC+ od října sice představuje jen 0,1 procenta globální spotřeby, ale u komodity s tak extrémně nepružnou poptávkou bude projekce do ceny mnohonásobně vyšší.

Nicméně skutečnost, že OPEC+ se takto rozhodl pár dní po bohorovném vyhlášení Skupiny G7, že její nákupní monopol uvaluje zastropení na ruskou ropu, je jasným signálem, že OPEC+ to považuje za útok nejen na Rusko, ale i na sebe jako celek, a že takové hrátky zvládne zhatit.

Velmi zajímavá byla také „reakce“ světových trhů na oznámení G7. Tyto trhy na každou významnou zprávu reagují s až extrémní citlivostí. Ale na takové oznámení rádoby Olympu světa G7 nereagovaly ani nepatrně a evidentně tyto amatérské gambity politiků „svobodného světa vyznávajícího volný trh“, kdy si hrají na dirigenty trhu, neberou vůbec vážně. Celý svět také ví, že každý takový manipulativní zásah do energetických trhů by zase totálně rozvrátil světovou ekonomiku a jestli nechtějí recesi, nýbrž radši zotavení, musí se takovým hrám na „tržní bohy“ bránit.

Prozatím se USA a jejich mocenskému kruhu z Evropy jejich hrou na tržní bohy v podobě sankcí na Rusko „podařilo“ vykolejit hospodářský růst a zotavení z Pandemie celému světu, ale nejvíce samotné EU, která trpí neskutečnou energetickou inflací, zatímco Rusko si libuje nad vzestupem cen uhlovodíků a nad vyššími příjmy z jejich prodejů. Teď se tedy Západ zkouší chovat jako monopson – tj. nákupní kartel – ale bude to jen další bohorovný pokus o svévolný dirigismus nad světovým trhem, který vyjde jako tragikomedie a spolehlivá cesta ke snížení vlastního vlivu na světové společenství.

Rusko už řeklo, že každému, kdo zkusí manipulovat trh zastropením cen, zastaví dodávky. A když má takové odběratele, jako Čína a Indie, klidně může. Přičemž by musel nastat zázrak, aby se tyto země k takovému rozvratu světových trhů a ekonomiky přidaly. Také země produkující ropu s ohromnou mezinárodní vahou ukazují, že tomu za každou cenu zabrání. A ty už se nedávno různým těm opatřením hezky vysmály, když např. Saúdská Arábie nakupovala ruskou ropu, míchala ji se svojí a prodávala jako saúdskou ropu.

Zase všechno vychází v tom smyslu, že hra G7 na světového hegemona se obrací na černou komedii, ve které ze sebe zúčastnění udělali karikaturu sebe samých. Ta nedůvěra vzniklá v důsledku takto komických her se neomezí jen na politiky a podniky jiných zemí, ale i na vlastní business a veřejnost. Vypadá to skoro, jako by účelově pracovali na naplnění těch chmurných předpovědí o soumraku Západu.

Od začátku amerických, EU následovaných sankcí tento mocenský kruh naráží na ohromnou nechuť zbytku světa obětovat vlastní zájmy k dosažení vítězství Západu v geopolitických hrách obětujících zájmy celého zbytku světa „ušlechtilému“ hegemonickému cíli úzkých mocenských kruhů. Politici USA to komentovali i tak směšnými prohlášeními, jako že „Africké země upřednostnily boj proti hladu před bojem za demokracii.“ Ač dostávají každodenně zpětnou vazbu z celého světa i z domova, že bohorovná hra na světového dirigenta nefunguje, nejsou schopni ji přijmout.

Dále se chovají naprosto přezíravě k zájmům těch, kdo by podle jejich názoru měli být jejich povinnými nohsledy, a po každém nezdaru přitvrzují ve své hře na Olymp světa, která naprosto selhává a dělá z nich spíše globální klauny než globální hegemony.

Svět se k jejich „řešením“ nepřidá, neboť je vnímá jako cestu do pekel rozbitého trhu. Zbytky důvěry v sebe samé sami pošlapávají. Vymýšlí opatření, která by měl jako nesmyslná umět zdůvodnit každý student prvního ročníku ekonomie, jinak by vypadl od zkoušky. Dělají stejnou chybu, kterou páchal před dvěma staletími císař Napoleon, když zkoušel zbytek Evropy přinutit k sankčním režimům na Británii, v důsledku čehož se proti němu obrátil celý kontinent a skončilo to u Waterloo.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze