Musím konstatovat, že současná vláda hájí české národní zájmy nejméně ze všech vlád, které jsme tu po listopadu měli. Je to pro mě velké překvapení, protože jsem předpokládal, že v této složité situaci bude na prvním místě Česká republika, pak všechno další. Je to zklamání a myslím si, že to odnáší zbytečně naši občané, kteří žijí teď ve velmi složité situaci a dochází vlastně ke snižování jejich životní úrovně, zvyšování životních nákladů. Myslím si, že v současné době Česká republika, čeští občané, české domácnosti měli být na prvním místě.

Všechna opatření, která vstupují v platnost v tuto dobu, jsou pouze flikování toho, co tady nastalo. Měli by se vrátit k systémovým opatřením, která by vedla zpět k tomu, aby se energetické trhy chovaly racionálně. My musíme říct, že ty energetické trhy jsou vlastně pseudotrhy, které jsou zasaženy zásahy státních autorit a nadnárodních autorit, jsou pokřivené a reagují na některé hlouposti, které tady jsou. Aby se vrátily k normálu, musely by strategicky uvažovat země Evropské unie a musely by se vrátit k tomu, že se bude obchodovat na úrovni komparativních výhod, že se budou hledat nejvhodnější dodavatelé různých surovin a hledat se takové ceny, které by byly rovnovážné. To vše je ovšem zasaženo válečným konfliktem mezi, jak říká Jeffrey Sachs, mezi Amerikou a Ruskem do posledního Ukrajince. Bohužel umírají úplně zbytečně lidé a zasahuje to i tu ekonomickou oblast, to znamená okamžitě začít jednat o nějaké cestě k mírovým podmínkám, které by vedly i ke zrušení sankcí, které se bohužel obrací proti domácnostem ze zemí Evropské unie a podstatně méně postihují i ty subjekty, proti kterým jsou vyhlášeny, to znamená, Rusko především.

Česká republika se ukazuje, že promarňuje svou šanci v současnosti s tím, že je předsedající zemí Evropské unie, ukazuje se to například na posledním opatření, kdy česká vláda v pondělí večer 12. září zastropovala ceny energií a v úterý jsme se na šesti korunách za kWh a třech korunách za plyn a v úterý jsme se dozvěděli, že Evropská unie má zájem zastropovat tyto ceny o zhruba 25 % níže, to znamená, že na tom jiné domácnosti v jiných zemí Evropské unie budou lépe. Očekával jsem od České republiky s tím, že předsednickou zemí, že tyto informace bude mít a že nebude vystavena takovému hloupému tlaku, že vlastně v pondělí něco rozhodne a v úterý Evropská unie představí úplně jiný plán. Co se týká chování, například jiných zemí, tak víme, že se vzepřelo nejenom Maďarsko, ale dneska už je to Bulharsko, některé další země. I když to neříkají příliš nahlas, tak jednají o přímých dodávkách, například plynu ale i dalších surovin přímo z Ruska. Nutno konstatovat taky, že von Leyenová začala uvažovat o úplně jiném přístupu, který ani nekonzultovala s námi jako s předsednickou zemí, to znamená, že si z nás dělají vlastně jakýsi hadr, který bude potom jenom skákat, jak bude Evropská komise pískat, takže si myslím, že je to škoda a že se v podstatě ukazuje, jakým směrem ta Evropská unie směřuje, notabene ještě v souvislosti s tím, že jsou tlaky na to, aby se změnilo právo veta, aby se omezilo práva veta, případně úplně zrušilo, ať už to jde od některých europoslanců či od německého kancléře.

Nutno podotknout, že všechna opatření, která činí česká vláda, tak nejsou zadarmo. My sice zmírníme dopady na české domácnosti. Bohužel, ale to nesystémovým opatřením, protože se to bude doplácet z veřejných rozpočtů, respektive ze státního rozpočtu a tyto peníze budeme muset zaplatit, to znamená, buďto se více zadlužíme a budeme muset splácet delší dobu vyšší částky ze státních dluhopisů a tím i samozřejmě úroky, notabene, když jsou podstatně vyšší, než tomu bylo v minulosti a zadlužujeme budoucí generace, to znamená, znovu bych se vrátil k tomu, že to chce systémové řešení a systémové řešení je k návratu k běžnému obchodnímu styku, nedělat žádné sankce. Mimochodem o tom jednají i velcí ekonomové, velcí šéfové firem, ať už to byl přednedávnem ještě šéf Volksgendnu Diess, který chtěl, aby se politici vrátili k jednacímu stolu a začali jednat, ať už to je Jeffrey Sachs, jak jsem již zmiňoval, Henry Kissingger či George Friedman, to jsou zase na druhou stranu Američané. Víme, že to, co se děje, že možná se podaří zabezpečit plyn, sice ne v takovém množství, ale bude to podstatně dražší. Dopadne to nejenom na domácnosti, ale velké problémy, už existenční, mají i firmy.

doc. Ing. Miroslav Ševčík, CSc.

Ekonom, děkan Národohospodářské fakulty VŠE