28. a 29. září místního času se ve Washingtonu konal první Summit Spojených států a tichomořských ostrovních zemí. Americký prezident Joe Biden prohlásil, že cílem summitu je prohloubit vztahy mezi Spojenými státy a tichomořskými ostrovními zeměmi, a oznámil, že tichomořským ostrovním zemím bude poskytnuta dodatečná pomoc v hodnotě více než 810 milionů amerických dolarů, aby byla posílena spolupráce v oblastech, jako je změna klimatu a mořské hospodářství.

Ale to, co tichomořské ostrovní země potřebují, nejsou verbální sliby nebo být přesvědčeny a využity s cílem omezit Čínu, ale hmatatelná pomoc, která odpovídá jejich vlastním rozvojovým požadavkům. Německá média poznamenala, že Washington připravil pro vůdce tichomořských ostrovních zemí červené koberce a americké dolary, aby „čelil rostoucímu vlivu Číny v tichomořské oblasti“.

Pokud chtějí Spojené státy skutečně pomoci tichomořským ostrovním zemím v rozvoji, musejí udělat alespoň čtyři věci.

Za prvé, slíbená pomoc musí přijít se skutečnými penězi. V posledních letech Spojené státy často tvrdily, že poskytnou velké množství finanční pomoci Blízkému východu, Latinské Americe a ASEAN, podle vyšetřování příslušných agentur se však více než jedna třetina prostředků „vrátila“ z různých důvodů do kapes různých amerických humanitárních agentur a skutečné financování bylo velmi omezené.

A co víc, politika USA byla vždy špatně udržovaná kvůli politické polarizaci. Pokud se pomoc slíbená Spojenými státy nebude počítat kvůli změně vlády, jaký je rozdíl mezi tím a vypsáním falešného šeku?

Za druhé, Spojené státy musejí jít příkladem, pokud jde o řešení změny klimatu. V důsledku globálního oteplování a vzestupu hladiny moří trpí tichomořské ostrovní země v posledních letech tajfuny a vlnami tsunami a některým zemím dokonce hrozí, že je zaplaví mořská voda, což je nejtěžší dilema pro jejich současný rozvoj.

Spojené státy, nejrozvinutější země světa, jsou však chudým studentem v řešení klimatických změn. Jsou největším kumulativním producentem skleníkových plynů a dosud nedokázaly splnit svůj závazek z konference o klimatu v Kodani v roce 2009 o poskytnutí rozvojovým zemím finančních prostředků nejméně v hodnotě 100 miliard amerických dolarů ročně do roku 2020 na boj proti změně klimatu. Sliby dané před 13 lety se stále vznášejí ve vzduchu, jak tedy můžeme očekávat, že nové sliby budou splněny?

Spojené státy zároveň musejí podniknout konkrétní opatření na ochranu mořského prostředí. Ve svém projevu na summitu 29. září Biden zmínil „Modré pacifické partnerství (Blue Pacific Partnership, PBP)“ založené letos. Ironií je, že navzdory celosvětovému odporu Japonsko, člen PBP, trvá na vypouštění jaderných odpadních vod do „modrého Pacifiku“, zatímco Spojené státy vyjádřily svůj souhlas. Je to to, co stále říkají, že mají „starost o potřeby obyvatel tichomořských ostrovních zemí“?

Ještě důležitější je, že Spojené státy by se měly chovat k tichomořským ostrovním zemím jako k partnerům, ne k pěšákům v geopolitických hrách.

Ostrovní země v Tichomoří jsou všechny suverénní a nezávislé země, nikoli něčí „zadní dvorek“. Pokud chtějí Spojené státy skutečně pomoci tichomořským ostrovním zemím v rozvoji, musejí plně respektovat suverenitu a vůli ostrovních zemí, aniž by si kladly politické podmínky, zaměřovaly se na jakoukoli třetí stranu nebo se ve jménu spolupráce pouštěly do geopolitické konfrontace. To, co tichomořské ostrovní země potřebují, nejsou postranní úmysly, ale upřímnost.

(Sve)