Zatímco věda a technika uhání mílovými kroky kupředu, vše se digitalizuje, automatizuje, robotizuje, aby ubylo těžké lidské práce, současná »svobodná« a »demokratická« společnost, založená na »západních hodnotách«, která by měla výdobytky vědy a techniky využívat ku prospěchu svých členů, tedy každého jedince, se zjevně pohybuje opačným směrem. Rozhodně totiž neplatí, že by spolu s technickým pokrokem přibývalo lidem, kteří živí sebe a své rodiny prací, volného času například na vlastní rozvoj nebo aktivní odpočinek. Je tomu právě naopak.

Jen stěží nás může uspokojovat, že většina zaměstnavatelů (rozhodně ne všichni) dnes respektuje osmihodinovou pracovní dobu, která byla uzákoněna již před více než stoletím (u nás 19. prosince 1918). Otázkou totiž je, zda zaměstnanci dostávají za svou práci takovou odměnu, z níž pokryjí své základní potřeby, a ještě jim něco zbyde na ty další?

Nebudu nikoho přesvědčovat, že tomu tak ve většině případů není. Ti, kteří to zažívají na vlastní kůži, vědí své, a pro ty, kteří jsou takzvaně za vodou a navíc mají klapky na očích, bude dál platit, že »sytý hladovému nevěří«.

Skutečností ale je, že dlouhá řada zaměstnanců, aby dnes vůbec tzv. vyšla, přijímá další úvazky a chodí do více zaměstnání najednou. A čas stravovaný prací pro výdělek i po osmi hodinách běží dál…

Přirozeně se tento jev ještě více rozmáhá v době krizí, jimž současná společnost nedokáže předcházet. A je jedno, zda jsou tradiční cyklické, finanční nebo energetické. Případného nedostatku pracovních příležitostí se chopí tzv. šedá ekonomika a lidi hledající práci ráda zaměstná »na černo« a podle svých pravidel.

K této úvaze mě vlastně inspirovala agenturní zpráva, která je sice ze země za »kanálem«, ale nepochybně by se mohla po malých úpravách týkat i »středu« a potažmo celé Evropy. Když ne teď hned, tak určitě v řádu několika následujících týdnů a měsíců.

Zpráva hovoří o tom, že nejméně 5,2 milionu lidí v Británii se rozhodlo najít si druhou práci nebo i několik dalších zaměstnání, aby zvládli pokrýt zvýšené životní náklady. Dalších deset milionů lidí podobný krok plánuje a někteří zaměstnanci mají kvůli krizi extrémně dlouhou pracovní dobu. Informoval o tom server BBC News, který se odvolává na výzkumnou zprávu pojišťovací společnosti Royal London.

Životní náklady v Británii rostou téměř nejrychlejším tempem za posledních 40 let, zejména kvůli stoupajícím cenám potravin a energií. Průzkum provedený na konci srpna mezi 4000 dospělými ukázal, že milionům lidí kvůli tomu nestačí mít pouze jedno pracovní místo. Na 16 procent pracovníků v Británii přijalo další zaměstnání, aby jim pomohlo pokrýt rostoucí životní náklady. Dalších 30 % tak bude muset učinit, pokud budou náklady růst i nadále.

Ne všichni to ale zvládnou. Podle průzkumu už více než čtvrtina zaměstnanců, kteří mají plný úvazek, pracuje přes 48 hodin týdně. Pětina z těchto 28 % navíc uvádí, že každý týden pracuje více než 56 hodin. Přitom i přes dlouhou pracovní dobu nebo více zaměstnání je pro mnoho lidí stále obtížné vydělat dostatek peněz na pokrytí účtů. Téměř třetina lidí musí utrácet peníze, které nemají, půjčovat si nebo využívat kontokorentní úvěr, uvádí se v závěrech výzkumu. Rostoucí náklady přitom nemají dopad pouze na finance. Více než tři pětiny dospělých v průzkumu také uvádějí, že se cítí zmoženě…

Mohou nás tváří v tvář této realitě nenapadnout následující otázky?

K čemu je nám pádící technický rozvoj, doslova šílená produkce všemožného zboží, ze značné části dokonce nepotřebného, doprovázená a tlačená všudypřítomnou a obtěžující reklamou, když se společnost dál ubírá směrem k stále většímu hromadění zisků na straně jedné a k pracovní době běžné v devatenáctém století na straně druhé?

A jak je to v této souvislosti doopravdy s těmi opěvovanými »západními hodnotami«?

Ivan Cinka