Letecká fotografie z 29. července 2022 ukazuje kontejnerové lodi v kontejnerovém terminálu Qinwan přístavu Qingdao ve východočínské provincii Shandong. Photo/Xinhua]
Podíváme-li se do historie, kdo byl vždy tím, kdo směroval kormidlo vývoje světa, tak to byl už od časů raných civilizací ten, kdo dokázal vytvářet větší hospodářský růst. Ten získával i nejvíce spojenců a spřádal ekonomické a politické sítě, které v dané epoše dominovaly. Hezkým příkladem může být např. průmyslová Británie. Ta v pohodě vládla např. nad Indií s gigantickou populací a s hrubým domácím produktem daleko vyšším než byl britský, ale Británie ji v pohodě dlouho kolonizovala, aniž by to musela přehánět s násilím, když hospodářský růst Indie byl v koloniální symbióze s Británií daleko rychlejší, než jaký by zvládla Indie sama. Ale když severoamerickým koloniím převážně z etnických Britů v rozvoji bránila, kolonie se vzbouřily a vznikly Spojené státy.
I původní vzestup USA na pozici globální supervelmoci tehdy stál na skutečnosti, že byly tahounem světového ekonomického a technického rozvoje, a spolu s tím, jak tato jejich role upadala a upadá, dochází i k úpadku jejich globálního vlivu a sympatie světa se přesunují spíše k novým tahounům světového růstu, v důsledku čehož je až směšné, jak Washington v poslední době nově vnímá agresi. Např. Čína, která nemá ve zvyku vést války, je údajně „agresivní“ nejvíce tím, že předstihla zbytek světa v technologiích 5G sítí a roste v ní elektronický a polovodičový průmysl.
Také se „agresivně“ dopouští „neokolonialismu“, když vyváží svůj rozvojový model do světa a pomáhá rozvojovým zemím zbavit se chudoby a ekonomicky se rychle rozvíjet.
No a jak je ve své „agresivitě“ Čína úspěšná?
Po dobu devíti po sobě následujících let, tj. v období roků 2013-2021, byl čínský příspěvek ke globálnímu ekonomickému růstu přes 30 procent, takže byla spolehlivě největší lokomotivou světového rozvoje. V roce 2021 obnášel celkový objem čínské ekonomiky 18,5 procenta světové ekonomiky, počítá-li se to podle na světových burzách platných kurzů měn, čímž byla druhou největší ekonomikou světa. Kdy někteří dokonce tvrdí, že kdyby se to počítalo nikoliv podle kurzu čínského yuanu a amerického dolaru, tj. měny největší světové ekonomiky, ale podle parity kupní síly, tak je čínská ekonomika větší, a americký náskok je tedy jen důsledkem nadhodnoceného kurzu americké měny.
Ale ať je to, jak chce, na těch oficiálních 18,5 procenta podílu na světové ekonomice se Čína vyšplhala přírůstkem svého podílu o 7,2 procenta od roku 2012, zatímco podíl USA poklesl. Čínský hrubý domácí produkt mezi lety 2013 až 2021 rostl o 6,6 procenta, zatímco světový hospodářský růst byl 2,6 procenta a rozvojové země, které se rozvíjely rychleji, jako celek dosahovaly 3,7 procenta.
Čínský HDP na hlavu se loni, kdy se země stala středně příjmovou zemí, vyšplhal na 80 976 yuanů, tj. 11 684 US dolarů, což je oproti roku 2012 nárůst o 69,7 procenta i při odpočtu inflace.
Rozvoj Číny v této době také nebyl jen klasickým extenzivním růstem hospodářství méně vyvinuté země, která prostě buduje jen množství nových továren a infrastruktur. Měl už charakter vysoce kvalitního rozvoje taženého technologickými inovacemi a vzestupem potenciální produktivity výrobních faktorů. Zatímco roku 2012 byla Čína ve světovém indexu inovací na 34. místě, tak roku 2021 už byla na 12. místě.
Čína také přestala být klasickou asijskou robotárnou, kde levná pracovní síla vytváří produkci pro zahraničí. V roce 2021 se na čínském růstu podílela spotřeba bohatnoucího domácího obyvatelstva 65,4 procenty, takže od roku 2012 vyrostla přes deset procent. Přitom díky vysoce kvalitnímu růstu nedošlo k uvíznutí v tzv. pasti středních příjmů, které jí Západní analytici předpovídali. Za tu dobu se též utrhla od modelu výroby v rozvojové zemi tím, že přidaná hodnota ve zpracovatelském sektoru narostla o 74,3 procenta.
Tento rozvoj také probíhal v harmonii s péčí o životní prostředí, když např. za roky 2013 až 2021 bylo zalesněno 59,44 milionů hektarů nových ploch.
Hodnota čínských obchodů se zbožím a službami dosáhla roku 2021 hodnoty 6,9 bilionu US dolarů, čímž se Čína vyšplhala na první místo na světě.
Čína donedávna bývala zemí, kde se vyvinuté oblasti tak moc nelišily od průmyslových oblastí rozvinutých zemí, zatímco odlehlejší části země měly charakter rozvojové země. Během několika roků v letech 2013 až 2020 se s tím ale skoncovalo a 98,99 milionů lidí na odlehlém venkově žijících pod hranicí chudoby se z ní vymanilo. Až to rozzuřilo protičínské jestřáby a lidi vymaněné z chudoby, kteří je v jejich bídě nezajímali, náhle označili za utlačované, zejména v rychle se rozvíjejícím Xinjiangu a dožadují se jejich „osvobození“ šikanou jejich výrobků na světovém trhu, aby se do chudoby zase vrátili.
Finanční zóna Lujiazui v Šanghaji. Photo: VCG
Ale aby toho nebylo málo, ukázalo se, že do míst, kde se úspěšně hýbe rozvoj, se hrnou i investice. A atraktivitu pro investice nepřátelé Číny považují za zvláště strašnou formu agrese. Konec konců, jak často připomínáme, podle kapitálových redukcionistů tím hlavním, o co v geopolitickém zápase jde, je přilákání investic.
Teď v časech, kdy se na investory vyvíjí tlak, aby se Číně vyhýbali, a média jsou plná zpráv o odlivu kapitálu z Číny, letos za leden až srpen meziročně narostl příliv zahraničních investic o 138,41 miliard US dolarů, kdy země, na které je velký tlak, aby svému kapitálu v investicích do Číny bránily – Jižní Korea, Německo a Japonsko - příliv investic zvýšily nejvíce, a ani politický tlak či vlny veder a COVID je od toho neodradily. Atraktivita kvalitního čínského trhu a možnost účasti na takovém rozvoji je příliš velká, aby jí šlo odolat.
Ze všech investic v Číně v této době jich 16,4 procenta pocházelo ze zahraničí a dohromady jich za osm měsíců bylo 892,74 miliardy yuanů. Do sektoru služeb za leden až srpen přiteklo 662,13 miliardy zahraničních investic, tj. meziroční nárůst o 8,7 procenta a přímé zahraniční investice do špičkových průmyslů narostly o 33,6 procenta. Nárůsty investic z hlavních investorských zemí za tu dobu byly o 58,9 procenta z Jižní Koreje, 30,3 procenta z Německa a o 26,8 procenta z Japonska.
Čína by ráda více rozvíjela méně vyvinuté oblasti ve střední a západní části země, které dosud zaostávají za východními provinciemi, a tak tekly i zahraniční investice. Do západní oblasti jich za leden až srpen ze zahraničí přišly 43 procenta, do centrální oblasti 27,6 procenta a 14,3 procenta na východ.
Karel pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze