Isarská jaderná elektrárna FOTO – wikipedia

Není tomu tak dávno, co měla být jaderná energie prakticky v Evropské unii zapovězena a jakékoliv snahy o její rozšiřování byly bojkotovány. Pod taktovkou Německa se od ní intenzivně ustupovalo. Vzhledem k okolnostem se ale nyní situace doslova otočila.

»Jaderná energetika je stabilní, bezpečný a nízkoemisní zdroj elektřiny a její rozvoj je správnou odpovědí na energetickou krizi i na evropské klimatické cíle,«  uvedl v pátek na Evropském jaderném fóru v Praze slovenský premiér Eduard Heger, přičemž je podle něj třeba rozvíjet nové jaderné zdroje a zajistit co nejdelší provoz těch, které už jsou v provozu.

Heger dále upřesnil, že s plněním evropských klimatických cílů a snižováním emisí oxidu uhličitého poroste využívání elektřiny v průmyslu i dopravě. Proto je podle něj třeba mít stabilní zdroje, které budou doplňovat výrobu obnovitelných zdrojů energie. »Jaderná energetika je stabilní. Jaderná energetika je bezpečná. A je nízkoemisní. Takže nám poskytuje základní balík, který potřebujeme, abychom se mohli rozvíjet, abychom mohli zajistit dost energie pro náš průmysl,« dodal.

Zkušenosti ze současné energetické krize vyvolané výpadkem dodávek ruského plynu do Evropy podle Hegera zdůraznily význam jaderné energetiky. Je tak podle něj třeba podporovat další rozvoj jaderné energetiky, a to nejenom stavbu nových elektráren, ale i rozvoj malých modulárních reaktorů. Podle něj by bylo vhodné zkrátit povolovací procesy, což by rozšíření nových zdrojů usnadnilo. »Zdroje, které máme, musíme co nejdéle udržet v provozu při zabezpečení maximální bezpečnosti,« uvedl. Praxe ve světě podle něj ukazuje, že je možné zajistit bezpečný provoz jaderných reaktorů až 80 let.

Proč však je třeba najednou citovat takovouto »projadernou vlaštovku«? Stačí pouze malá rekapitulace vývoje postojů v Německu, protože je to právě Německo, které většinově určuje (nejen) energetickou politiku Evropské unie a tedy i rétoriku ostatních, i když oficiálně má tuto problematiku na starosti v EU Francie:

·         Rozmach atomové energetiky Německo zažilo po ropných krizích v 70. letech. První jaderný reaktor k výrobě elektřiny spustili vědci z Technické univerzity v Mnichově v roce 1957 v Garchingu. První komerční jaderné elektrárny ve Würgassenu a Stade zahájily provoz v roce 1971, respektive 1972.

·         Nedůvěra vůči jaderné energetice mezi německými politiky i veřejností narostla po vážných nehodách jaderných elektráren v americkém Three Mile Island (1979) a v ukrajinském Černobylu (1986). Vlády Helmuta Kohla proto v 80. letech už výstavbu dalších jaderných provozu nenavrhly a poslední německá jaderná elektrárna v Neckarwestheimu byla dokončena v roce 1989.

·         Otázka ústupu od jaderné energetiky se v Německu stala aktuální po nástupu červeno-zelené koalice v říjnu 1998. Zástupci vlády a německého energetického průmyslu podepsali v červnu 2001 dohodu o postupném ukončení provozu jaderných elektráren, podle které od začátku roku 2000 mohou německé jaderné zdroje vyrobit už jen 2600 terawatthodin elektřiny. Při tehdejším výkonu to znamenalo, že v průměru neměla žádná elektrárna překročit stáří 32 let a poslední reaktor měl být odpojen v roce 2021.

·         Na základě vládního plánu z roku 2011 bylo ještě v témže roce odstaveno osm z celkem 17 tehdy fungujících jaderných elektráren v zemi, dalších 19 již v té době bylo definitivně odstaveno. Tehdejší kancléřka Angela Merkelová uvedla, že země se chce zaměřit na získávání energie z obnovitelných zdrojů. V roce 2015 skončil provoz reaktoru v bavorském Grafenrheinfeldu, o dva roky později také jaderná elektrárna Gundremmingen B a v roce 2019 Philippsburg 2.

·         V zemi jsou tak nyní v provozu tři jaderné elektrárny: Emsland v Dolním Sasku, Isar 2 v Bavorsku a Neckarwestheim 2 v Bádensku-Württembersku. Provozují je energetické společnosti EnBW, RWE a E.ON. Tyto elektrárny měly být podle dřívějších dohod uzavřeny do 31. prosince 2022. Německý kancléř Olaf Scholz letos v srpnu řekl, že země zvažuje, zda má smysl ponechat jaderné elektrárny ještě v chodu.

·         Ministr hospodářství Robert Habeck počátkem září sdělil, že Německo nechá vzhledem k nejistým dodávkám plynu z Ruska v rezervě elektrárny Neckarwestheim 2 v Bádensku-Württembersku a Isar 2 v Bavorsku. Habeck poté 27. září uvedl, že Německo bude muset nechat jaderné elektrárny Neckarwestheim 2 a Isar 2 v provozu až do jara, aby zabránilo možným nedostatkům energie. Scholz 17. října oznámil, že země upraví zákony tak, aby tři jaderné reaktory mohly fungovat do 15. dubna 2023. Tuto změnu zákona o dva dny později odsouhlasila vláda. Prodloužení provozu všech tří jaderných elektráren schválili poslanci Spolkového sněmu.

Obrat o 180 stupňů

A přesně tímto směrem se tak pod tíhou okolností má vydat celá Evropská unie. Pro zachování současné kapacity jaderných zdrojů ale budou v příštích dekádách potřeba investice 350 až 450 miliard eur (v přepočtu 8,5 až 11 bilionů korun), uvedla na Evropském jaderném fóru v Praze eurokomisařka pro energetiku Kadri Simsonová, přičemž jaderná energie by podle ní měla v letech 2030 až 2050 pokrývat 15 až 16 procent veškeré výroby elektřiny v EU.

Simsonová zdůraznila potřebu investic, protože bez nich podle ní bude nutné ve 30. letech zavřít většinu nyní provozovaných jaderných elektráren v EU. V té době přitom podle eurokomisařky budou právě jaderné zdroje nejvíc potřeba kvůli zajištění stabilních dodávek elektřiny při postupném přechodu Evropy na obnovitelné zdroje energie.

»Bez investování neuspějeme při snaze zajistit jadernou energetiku připravenou na budoucnost. Dnes je průměrný věk evropské jaderné flotily vyšší než 30 let,« upozornila Simsonová.

Podle eurokomisařky několik zemí EU plánuje stavbu nových reaktorů. Tři jaderné bloky jsou ve výstavbě, dalších sedm projektů se připravuje. V nadcházejících desetiletích chce sedm evropských zemí postavit celkem 20 reaktorů. Mimo jiné i Česká republika připravuje stavbu nového jaderného bloku v Dukovanech, součástí zakázky je i nezávazná opce na rozšíření jaderné elektrárny Temelín…

Jaderná elektrárna Temelín FOTO – iportaL24/Ivan Cinka

Pozdě bycha honit…

Ať už to vezmeme z jakéhokoliv úhlu, světlo na konci tunelu mizí pro Evropskou unii někde za zatáčkou. Původní odmítání jaderné energetiky jako nečisté se ukazuje jako veliká chyba, přitom by se mohlo jednat snad o jedinou skutečnou alternativu k fosilním palivům. Energetická soběstačnost EU ale nejspíš nikdy nebyla v zájmu Velkého bratra a pseudoekologické výmysly stylu větrníky a solární panely, jejichž výroba a následná recyklace stojí víc energie, než za svojí životnost dokáží vyprodukovat, nás také opravdu nezachrání.

Obnovená sázka na jádro je sice hezká věc, ale má jednu malou mušku – ono to také tak úplně bez Ruska nejde, ale na něj EU uvalila embargo. Do případných projektů tak bude jistě zapojen americký několikrát zkrachovalý Westinghouse, u nějž standardní projekt trvá padesát let až nekonečno s třísetnásobným navýšením nákladů. Ve výsledku tak bude EU nadále závislá na ruském plynu – akorát mnohem dražšímu, protože ho budou přes terminály překupovat společnosti s kořeny v USA, tím se bude legalizovat a bude ho možné přeprodávat zkapalněný do EU, když už to nepůjde levně trubkami.

Každopádně ale ano, jádro by byla čistá volba, kdyby…

Tomáš Cinka