Zemí, kterou se Washington během Ukrajinské krize snaží svým šikanováním, vydíráním a hrozbami zlomit nejusilovněji, aby se zřekla svých národních zájmů, zpřetrhala své vztahy s Ruskem a kolaborovala s USA v jejich úsilí o izolaci Ruské federace, je asi Indie. Dosavadním výsledkem je však zatím jen to, že na indické vzdorovitosti se krásně předvádí úpadek amerického vlivu ve světě a skutečnost, že USA nejsou žádným „vůdcem světového společenství“.

Nejvíc přitom jde asi o vzdorovitost, s jakou se Indie staví k podřízení se snahám o transformaci globalizačního procesu z konkurence na svobodném globálním trhu na monopolizaci světového trhu kartelizací mezinárodního obchodu podléhajícího jakémusi zeměmi G7 vedenému Novému světovému řádu, v rámci čehož se G7 pokouší o vytvoření globálního monopolu nákupů ropy, kdy prvním krokem v tomto úsilí má být využití Ukrajinské krize k uvalení cenových stropů diktovaných světu na ruskou ropu.

Indie si však libuje, jak je pro ni ruská ropa levná a hojná a nechce si ohrozit její dodávky a ceny zapojováním do „snah o zlevnění“ z dílny rádoby diktátorů světovému trhu v G7. Indický ministr zahraničí Subrahmanyam Jaishankar se tedy 8.11 dokonce vydal do Moskvy na první návštěvu od vypuknutí Ukrajinské krize, aby tam pochválil „silné a pevné“ vztahy s Ruskem a výslovně vyhlásil záměr dále ruskou ropu nakupovat i navzdory snahám mocenských kruhů kolem USA a G7.

Každý, kdo má o fungování ropných trhů základní ponětí, totiž ví, že i přes výkřiky vychvalovačů pokusů o monopolizaci ropných nákupů, by postup podle plánů G-7 hrubě zvýšil cenu ropy a snížil její dostupnost, což by třetímu největšímu spotřebiteli ropy na světě Indii tvrdě podlomilo její krásný hospodářský růst.

Rusko jasně řeklo, že nikomu, kdo se zapojí do cenového stropu, ropu neprodá, a pro Indii by to znamenalo, že předpověď indického ekonomického růstu pro rok 2023 6,1 procenta, díky níž je nejrychleji rostoucí významnou ekonomikou světa, by se neměla šanci naplnit. V říjnu se Rusko stalo svými 900 000 barely denně největším dodavatelem ropy Indii pokrývajícím pětinu indické poptávky. Obě země mají tedy největší starost, jak obejít zákazy G7 a EU platné od 5. prosince, ač nastal určitý zmatek v objednávkách a vyjednávání mezi indickými a ruskými podniky.

Až tím i USA donutili prohlásit, že jim nevadí, když Indie bude ropu dovážet a zastropení ceny ignorovat. Jenže potom Indie nedostane ze Západu pojištění, financování a další služby. A v těchto věcech má Západ na světovém trhu dominanci. 90% obchodu s kapalným zbožím Indii obstarávají cizí tankery a vše je pojištěné v Evropě.

Formuje se však už stínová flotila s temným vlastnictvím, s níž transakce neprobíhají v dolarech, např. lodí, které dříve patřily Íránu a Venezuele a vozí ruskou ropu do Číny a čím dál více i do Indie. Ta se v současnosti skládá z asi 240 většinou menších a starších tankerů, ale 80 z nich je extrémně velkých, do kterých je ropu nutno překládat na moři z menších lodí, protože jsou na ruské přístavy moc rozměrné. Kapacita temné flotily má být prý dostatečná, ač méně rentabilní než u standardní přepravy.

Kdyby USA ve svém nátlaku na Indii uspěly, tak by na tom samy prodělaly. Před Ukrajinským konfliktem totiž z Ruska hojně nakupovaly primární ropné destiláty (VGO) k dalšímu zpracování ve svých rafineriích, a ty následně nahradily nákupy právě od Indie, což by se zřejmě zhroutilo. Západ totiž sice uvalil sankce na ruskou ropu, ale ne na produkty z ní, a ty teď nakupuje od zemí jako Indie, která stejně jako třeba Saúdská Arábie, Srbsko a Turecko všechny sankce ignoruje.

Svou snahou tlačit na Indii, aby se zřekla vlastních zájmů ve prospěch americké geopolitiky, značně boří americké snahy zapojit Indii do své Indo-Pacifické strategie a do ohrazování Číny. Už předtím Indie, ve snaze o přízeň Ameriky v časech pohraničních potyček s Čínou, ohromně prodělala na ztrátě dodávek levné íránské ropy a nechce to už opakovat. Teď tedy USA tlačí na Indii podobně jako na Turecko, které trestají za nezapojení do sankcí vysokými dodávkami zbraní Řecku a Kypru, načež teď USA začaly ohromně vyzbrojovat Pákistán.

V den cesty indického ministra do Moskvy mentoroval mluvčí amerického ministerstva zahraničí Indii slovy:

„Dali jsme jasně najevo, že teď není čas na běžný business s Ruskem a že je povinností zemí celého světa, aby udělaly vše, co mohou, k oslabení ekonomických vazeb k Rusku. To je přeci nejen v kolektivním zájmu všech, ale i v zájmu jednotlivých zemí světa, aby s tím skončily, a určitě během času tlumily svoji závislost na ruské energii. Je spousta zemí, kterým se dostalo tvrdého poučení o skutečnosti, že Rusko není spolehlivým zdrojem energie. Rusko není spolehlivý dodavatel bezpečnostní pomoci. Rusko zdaleka není spolehlivé v jakékoliv oblasti. Takže to není jen v zájmu Ukrajiny, jen v zájmu regionu, ani jen v kolektivním zájmu, aby Indie časem snižovala svou závislost na Rusku, ale vzhledem k tomu, co u Ruska vidíme, i v zájmu samotné Indie.“

O přesvědčivosti těchto slov pro Indy lze ale pochybovat, když podle průzkumu z 2. listopadu pohlíží 43 procent Indů na Rusko jako na nejspolehlivějšího partnera jejich země, zatímco USA jako spolehlivé vidí jen 27 procent lidí.

A ekonomicky za duben až srpen byl rusko-indický obchod 18,2 miliardy $, čímž se Rusko stalo z 25. největšího obchodního partnera Indie loni, sedmým největším letos. Washingtonské poučování tedy těžko vezmou vážně. Rusko s Íránem a Indií také dokončily dvacetileté budování Mezinárodního severojižního dopravního koridoru propojujícího železnicemi Moskvu s Íránem s navazujícím lodním spojením do Indie a pak dál kolem celé západní Eurasie k propojení mezi Indií, Střední Asií, Ruskem a Evropou k snadnému provázání dodavatelských řetězců Indické oblasti s Ruskem a dalším vnitřkem Eurasie.

A stejně, jako využívání jiných instrumentů americké dominance jako mocenské páky k vynucování své imperiální zvůle, tak USA do tváře vybuchuje i využívání jejich největšího mocenského korunního klenotu - amerického dolaru - a mezi Indií a Ruskem se v ohromném měřítku uplatňují mechanismy alternativních plateb využívající např. národní měny, dirhemy Arabských emirátů aj. k úspěšnému obcházení dolaru a finančního mechanismu SWIFT, místo nějž používají FIEO, což se indickým podnikatelům moc zalíbilo a tlačí na vládu, aby tyto mechanismy uplatňovala i ve styku s jinými trhy, což zřetelně podrývá hegemonii dolaru jako světové měny.

Výhody, jichž se dostává Indii, se zjevně líbí i Pákistánu, který se začíná ucházet o zapojení do obdobných obchodů, finančních mechanismů k vyrovnávání v národních měnách a do nových dopravních tras.

O Indii teď někteří mluví jako o největším „vítězovi Ukrajinské války“ a USA svými donucovacími snahami „úspěšně“ samy vytváří nové přeorganizování světa mimo americkou kontrolu, jakého se Washington nejvíce bojí.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze