Autor článku: Abhishek G Bhaya je vedoucí novinář a komentátor mezinárodních záležitostí.

Snímek: Britský premiér Rishi Sunak poslouchá řečníka během banketu starosty v Guildhall v centru Londýna 28. listopadu 2022./CFP

Britský premiér Rishi Sunak se zdá být zmatený ohledně Číny. Nový obyvatel Downing Street č. 10 vyslal smíšené signály o tom, jak jeho vláda hodlá jednat s Pekingem.

Na jedné straně Sunak vyhlásil konec „zlaté éry“ čínsko-britských vztahů a řekl, že Čína představuje „systémovou výzvu“ pro britské „hodnoty a zájmy“, ale na druhé straně také efektivně vyzval ke konstruktivnímu „angažování se“ s Pekingem.

„Samozřejmě, nemůžeme jednoduše ignorovat význam Číny ve světových záležitostech, pro globální hospodářskou stabilitu nebo v otázkách, jako je změna klimatu,“ řekl Sunak, který 25. listopadu dokončil první měsíc ve funkci, při projevu na banketu starosty v Guildhall v Londýně.

„Spojené státy, Kanada, Austrálie, Japonsko a mnoho dalších to chápou, takže společně zvládneme tuto ostřejší soutěž, včetně diplomacie a angažovanosti,“ poznamenal Sunak, když varoval před „zjednodušující rétorikou studené války“.

Zatímco bojovný tón projevu byl pravděpodobně určen k uklidnění protičínských jestřábů v zemi, zdá se, že i na této frontě Sunak selhal. Zastánci tvrdé linie, ani ti ze Sunakovy vlastní Konzervativní strany, nebyli ohromeni a kritizovali premiéra za to, že formálně Čínu nezařadil jako „hrozbu“, a obvinili ho, že je vůči Pekingu „měkký“.

Tato reakce má své pozadí

V politické kariéře trvající přes dvanáct let nebyl Sunak vždy protičínským jestřábem. Před kampaní na vedoucího Konzervativní strany byl Sunak vnímán jako politik a zákonodárce s pragmatickým pohledem na Čínu, což bylo využíváno jeho odpůrci v rámci strany, včetně jeho předchůdkyně Liz Trussové, kteří ho obviňovali, že je měkký k Pekingu.

I ve svém pondělním politickém projevu premiér navrhl „robustní pragmatismus“ v jednání s „našimi konkurenty“ (Čínou). Kritici, včetně Konzervativní strany, kteří považují Sunaka za méně jestřábího vůči Číně než jeho předchůdkyni Trussovou, vnímali toto gesto jako „usmíření“ s Čínou a podrobili tuto neškodnou frázi ostré kritice.

Bývalý konzervativní vůdce a známý kritik Pekingu, zákonodárce Iain Duncan Smith, který spolupředsedá Meziparlamentní alianci pro Čínu, zesměšnil tuto frázi jako „protiřečení si v pojmech“. Tvrdil, že Sunakův „robustní pragmatismus“ by mohl znamenat „cokoliv chcete, aby znamenal“ a znamenal by „usmíření“.

Mluvčí opoziční Labouristické strany David Lammy popsal Sunakovu řeč jako „řídkou kaši“ a poznamenal, že „vše, co ukazuje, je, že konzervativní vláda opět převrátí svou rétoriku o Číně“.

Vzhledem k této převládající protičínské atmosféře v obou stranách v domácí politice Spojeného království musel Sunak využít příležitost a upevnit své postavení proti Číně během kampaně na předsedu Konzervativní strany, která pro něj skončila úspěšným politickým vzestupem. Nyní se jako premiér cítí nucen být vůči Pekingu „tvrdý“, aby si udržel podporu pravicových konzervativních zákonodárců.

Domácí politika řídí britskou agendu vůči Číně

Toto politické nutkání stojí v jádru dilematu, kterému dnes čelí britský premiér při řízení britské politiky vůči Číně. Jeho nedávná rozhodnutí a rétorika ohledně Číny – od označení Pekingu za „systémovou výzvu“, přes špatný zákaz Konfuciových institutů až po vetování převzetí továrny na výrobu čipů Newport Wafer Fab čínskou firmou, jsou nepřátelská a destruktivní.

Agendu britského premiéra vůči Číně řídí domácí politika, nikoli objektivní úvahy o dlouhodobých národních zájmech. Jeho čínská politika je plná rozporů, postrádá jakýkoliv „robustní pragmatismus“ a „konstruktivní angažovanost“ s Pekingem, o kterých Sunak hovořil ve svém politickém projevu.

Sunak čelí četným výzvám, které by mohly ohrozit jeho politické přežití a stanovit směr pro Británii a její postavení v nově se formujícím světovém řádu. Od odchodu z EU se zdá, že zahraniční politika Británie přišla o rozum, zdrženlivost a rovnováhu ve prospěch imperiální nostalgie a ultranacionalismu. Jde o cestu, která vážně ovlivňuje tuto národní ekonomiku, která je technicky ve stavu recese.

Spojené království mezitím pokračuje v politice přerušování svých vazeb s Evropou, oddělování se od Číny jako klíčového obchodního partnera a konfrontaci na plný plyn s Ruskem ohledně konfliktu na Ukrajině. Analytici tvrdí, že většina těchto rozhodnutí byla přijata pod vlivem bývalé britské kolonie a nyní nejsilnějšího spojence - Spojených států.

Je naléhavě nutná korekce kurzu

Tyto události si vybírají na Velké Británii významnou politickou a ekonomickou daň. Sunakova vláda by si měla uvědomit, že naléhavá korekce kurzu je nezbytná a v národním zájmu. Bude vyžadovat obrovskou politickou vůli a úsilí ze strany vlády k vytvoření potřebného politického prostoru, který je stále více omezen ideologickou zahraniční politikou Konzervativní strany, pro nastavení takového směru, který je podle Sunakových slov „pragmatický“.

Popisování Číny jako geopolitického protivníka a zároveň volání po konstruktivnímu zapojení s Pekingem se proto zdá bezvýznamné a ve špatné víře. Sunak musí mít dlouhodobý pohled nad bezprostřední domácí politiku a v národním zájmu překonat svůj zmatek ohledně Číny.

Prvním pozitivním a klíčovým krokem správným směrem by mohlo být opuštění politiky hypersinoskeptismu a návrat k pragmatičtějšímu a realističtějšímu postoji vůči Číně, který Sunak ukázal ve své předchozí roli britského ministra financí.  

Ta