Autor je docent na Institutu evropských studií Čínské akademie sociálních věd.

Evropa tuto zimu čelí vážnému nedostatku energie kvůli měsíce trvajícímu vojenskému konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem. Evropská komise se pokusila zavést cenový strop plynu, aby zmírnila energetický tlak, ale stále čelí dlouhodobé výzvě energetické odolnosti.

Největší spotřebu energie mají především průmyslová odvětví EU, následují doprava, domácnosti, služby a zemědělství.

V konečné spotřebě energie v EU dominují s 35 procenty ropné produkty, následuje elektřina s 23 procenty, zemní plyn a zpracovaný plyn s 22 procenty a pevná fosilní paliva, většinou uhlí, se 3 procenty. Skutečná spotřeba energie z obnovitelných zdrojů je vyšší než uváděných 12 procent.

Dovoz energie byl pro EU důležitý. V roce 2020 bylo do EU dovezeno 58 procent energie, což je kvůli dopadu pandemie COVID-19 méně než 60 procent v roce 2019. Téměř dvě třetiny dovozu energie tvořily ropné produkty (včetně ropy), 27 procent zemní plyn a 5 procent pevná fosilní paliva.

V roce 2020 byla míra závislosti EU na dovážené ropě 96,2 procenta, zemním plynu 83,6 procenta a uhlí 35,8 procenta. Více než polovina členských států EU má více než 90procentní závislost na ropě v hrubé dostupné energii a některé dokonce stoprocentní.

Rusko je hlavním dodavatelem ropy, zemního plynu a pevných fosilních paliv do EU. V roce 2020 Rusko poskytlo EU 29 procent ropy, 43 procent zemního plynu a 54 procent pevných fosilních paliv.

EU se však usilovně snažila snížit svou energetickou závislost na Rusku, což by také omezilo možnosti Ruska získávat vnější zdroje. Evropská komise v březnu navrhla plán REPowerEU s cílem „učinit Evropu nezávislou na ruských fosilních palivech před rokem 2030“.

Mezitím Rusko využilo svých dodávek energie k tlaku na EU. Toto přetahování se změnilo, když koncem září explodoval plynovod Nord Stream 2, který dodává ruský plyn do Německa, sabotér neznámý.

V roce 2021 EU dovezla 83 procent zemního plynu a spotřebovala 412 miliard metrů krychlových; téměř jedna třetina byla spotřebována na výrobu elektřiny a tepla, 24 procent spotřebovaly domácnosti, 22,6 procenta využil průmysl a asi 10 procent služby. Více než 30 procent domácností využívá k vytápění plyn.

Podíl Ruska na trhu s plynem v EU byl až do druhé poloviny roku 2021 kolem 50 procent, potom nastal prudký pokles. Ostatní dodavatelé plynu mezitím rychle rostli. Mezi lednem a srpnem 2022 dovezla EU ze Spojených států téměř 40 miliard metrů krychlových zkapalněného zemního plynu neboli LNG, což je téměř dvojnásobek celkového množství v roce 2021.

Mnohem vyšší cena amerického LNG však způsobila prudký nárůst cen energií a lidé a společnosti v mnoha členských státech EU protestují proti přílišnému nárůstu cen energií a rusko-ukrajinskému konfliktu.

Plyn uskladněný na začátku tohoto roku nestačí k tomu, aby EU přečkala letošní zimu. Otázkou zůstává, jak zaplnit energetickou mezeru po výbuchu plynovodu Nord Stream 2, se současnou vysokou cenou plynu a vzhledem k nejistému množství produkce plynu ve třetích zemích.

V říjnu Evropská rada zavedla opatření, jako je společný nákup, aby zajistila strop cen plynu a zabezpečení dodávek. Členské státy se však nadále hodně dohadují o různých otázkách, včetně hospodářského rozvoje a životních podmínek lidí.

V krátkodobém horizontu může EU obnovit výrobu energie v bloku, pokračovat v diverzifikaci dodavatelů a zvýšit počet jaderných elektráren, aby uspokojila své energetické potřeby. Energetickou odolnost lze posílit snížením spotřeby energie, zvýšením úspor energie a dovozem většího množství LNG.

Rostoucí dodávky LNG z USA a nestabilní kapacita obnovitelné energie, jako je fotovoltaická energie, vodní energie a větrná energie, v zimě však přispívají k nejistotě dodávek energie v EU.

Další otázkou je, kolik může EU zaplatit za dražší plyn a další alternativní energie, u kterých je velmi pravděpodobné, že zaznamenají zvýšení cen.

V roce 2020 měl průmyslový sektor největší podíl na spotřebě energie v EU, a to 32 procent. Aby EU splnila energetické požadavky domácností a veřejných služeb, musela zavést omezení pro společnosti s vysokou spotřebou energie.

Mnoho velkých společností tak zastavilo nebo omezilo výrobu a odstěhovalo se z Evropy. Exstují obavy, že opatření na kontrolu spotřeby a poptávky po energii povedou k hospodářskému poklesu a snížení fiskálních příjmů, což povede k tomu, že některé členské státy EU budou mít potíže s poskytováním dostatečných dotací domácnostem, veřejným službám a malým a středním podnikům.

Z dlouhodobého hlediska EU učiní své dodávky energie ekologičtějšími a odolnějšími. Musí však také nastolit solidaritu na trhu s energií, zlepšit svou energetickou infrastrukturu a vyvážit bezpečnost dodávek energie mezi členskými státy.

Bude to trvat roky nebo déle, než EU ve vleku ekonomických a politických turbulencí uskuteční oddělení své energetiky od Ruska. Diverzifikace dodávek energie je také časově a finančně náročný proces, který zahrnuje obrovské investice do infrastruktury, jako jsou nová potrubí a terminály LNG.

Kromě toho se země a regiony bohaté na energetické zdroje obvykle stávají středem geopolitických konfliktů nebo jsou do nich zapojeny. V zájmu dlouhodobé energetické bezpečnosti by se EU měla spojit s dalšími zeměmi a organizacemi, aby chránily regionální mír a odolávaly hegemonickým akcím v jakékoli formě, které mír narušují.

Jia