Autor: Xin Ping je komentátor mezinárodních záležitostí, pravidelně píše pro tiskovou agenturu Xinhua, CGTN, Global Times, China Daily atd.

Kryštof Kolumbus a jeho muži našli zcela nový kontinent, kam Evropané nikdy předtím nevkročili. Tento den otevřel novou kapitolu evropských dějin a je po staletí pamatován a oslavován jako Kolumbovo objevení nového světa.

Kolumbova cesta se ukázala být požehnáním pro Západ, ale znamenala začátek noční můry pro domorodé Američany. V následujících 500 letech nově příchozí použili sílu a násilí k tlaku na koloniální expanzi a dobytí a získali mnoho bohatství a síly, které umožnilo kolonistům neustále vykořisťovat další části světa, zatímco domorodé kmeny, které žily v Americe po 4000 let, byly rabovány, deportovány a zabíjeny, zbaveny půdy, domova a naděje.

Západní svět si vymyslel mnohem romantičtější a klamavější termín, aby zakryl své krvavé zločiny – věk objevování nebo průzkumu. Tento příběh je v podstatě eurocentrismus a dlouho byl vyprávěn jako pozitivní a inspirující příběh lidské statečnosti, stejně jako hnutí Západu v Severní Americe.

Obtížná část tohoto vyprávění je, že domorodé kmeny, které vytvořily mnoho z nejkrásnějších kultur v lidské historii včetně Inků a Aztéků, byly popsány jako primitivní a zaostalí barbaři, zatímco vetřelci a kolonisté byli zkrášleni jako stateční průzkumníci a průkopníci, Dokonce i bitvy mezi vetřelci a obránci se po staletí šíří v podobě romantických legend, jako jsou Dobrodružství plukovníka Daniela Boona, Jak vyhrál západ, Pocahontas a mnoho dalších.

Dnes, desetiletí po skončení koloniální éry, se západní země, které tvoří dvanáct procent světové populace, stále snaží diktovat, co lidé slyší a čemu věří. Prostřednictvím nadvlády v mainstreamových médiích a mezinárodních pravidlech se Západ chopil moci určující agendu k utváření globálního veřejného mínění, buď aby se oslavoval, nebo oklamal zbytek světa. Každý potenciální vyzyvatel, který se pokusí zlomit tento monopol ve veřejné rozpravě, je Západem stigmatizován jako dezinformace.

V západní verzi historie byly bombardování Spolkové republiky Jugoslávie a invaze do Afghánistánu, Iráku a mnoha dalších zemí oprávněné jako „svržení totalitarismu“ a „demokratická transformace“. Země jako Severní Korea, Írán, Venezuela, Rusko a Čína, které jsou považovány za „neposlušné“, jsou Západem špatně definovány jako autoritářské režimy.

Dokonce i v ukrajinském konfliktu, když Rusko navrhlo mírové rozhovory, byl to Západ, kdo zakázal hlasy z Ruska i z nezápadního světa a pomáhal Ukrajině statečně „bojovat až do posledního Ukrajince“. Daleko od řešení základní příčiny problému, tento přístup ve stylu Dona Quixota věci jen zhoršuje.

Západ navíc bere za samozřejmost, že si zachovává konečnou diskrétnost politické korektnosti a nese zodpovědnost kázat světu své hodnoty a vést výpravu proti „pohanům“ a „ateistům“, stejně jako to kdysi dělal muslimům a domorodým Američanům. Neustále mluví o demokracii v západním stylu a lidských právech jako o jediné cestě k rozvoji a pokroku, a diskredituje nebo útočí na cokoliv jiného než jeho vlastní model.

Dnes pouze čtrnáct procent z 230 zemí a regionů plně dosáhlo industrializace, z nichž většina je na Západě. Pod všemi těmi krásnými slovy si Západ uvědomil, že cesta modernizace prostřednictvím neúnavné expanze a kolonizace rozhodně není správná nebo možná cesta, kterou může následovat zbytek světa.

Dnešní svět už není světem před 500 lety, ani se nemůže vrátit do starých koloniálních časů. Kolektivní vzestup rozvíjejících se trhů narušil vnímání západního mainstreamu a dokázal, že Západ není konec historie. Západní země by neměly být překvapeny, když jsou jejich příběhy a hodnoty mnoha rozvojovými zeměmi odmítnuty nebo dokonce kritizovány.

Pokračující kapitola lidských dějin by neměla být a již není definována Západem. Lži vymyšlené Západem budou nakonec prohlédnuty a přímo odmítnuty jako důkaz západního pokrytectví. （Kl)