Autor: Freddie Reidy je spisovatel na volné noze se sídlem v Londýně. Vystudoval historii a dějiny umění na Univerzitě Kentu v Canterbury se specializací na ruské dějiny a mezinárodní politiku. Článek odráží názory autora, a ne nutně názory CGTN.

5. prosince vstoupí v platnost dvě nové západní iniciativy zaměřené na omezení ruských příjmů z ropy. Zaprvé embargo Evropské unie (EU) na námořní dovoz ropy a zadruhé program G7 omezující cenu ruské ropy na 60 dolarů za barel. Takové mechanismy představují radikální zásah, ale jaký dopad to bude mít na globální cenu ropy nebo na globální ekonomiku jako celek?

Ekonomické dědictví COVID-19 a ukrajinský konflikt hluboce brzdí globální ekonomické oživení. Dlouho spící inflace prudce vzrostla kvůli nedostatku komodit a pracovních sil v důsledku pandemie a problémům s dodávkami potravin a energií, které způsobuje konflikt na Ukrajině.

Existuje proto reálné riziko, že tyto dvě iniciativy, které dnes začínají, povedou ke zvýšení ceny ropy Brent, což povede ke zvýšení inflace. G7 a EU však tvrdí, že cílem těchto dvou iniciativ je umožnit Rusku těžit z nafouknutých cen ropy, aniž by aktivně zakazovaly prodej ruské ropy, pokud je prodávána nečlenským státům pod hranicí 60 dolarů za barel. V době psaní tohoto článku je cena za barel 85,57 dolarů.

EU věří, že cenový strop pomůže stabilizovat ceny, ale vyhlídka na uskutečnění této ambice je politickou úvahou, která musí být učiněna v Moskvě. Podle všech náznaků Kremlu to vypadá, že se odmítne řídit novou legislativou. Vicepremiér Alexander Novak varoval na státní stanici Rossija 24, že „budeme prodávat surovou ropu a produkty zemím, které s námi budou spolupracovat za tržních podmínek, i když to znamená, že budeme muset snížit produkci.“

Jde tedy o rozhodnutí, zda se spolehnout na země ochotné vzepřít se cenovému stropu G7 a zaplatit vyšší cenu za barel, nebo zda prodávat do zemí, které dodržují limit 60 dolarů, a spoléhat se na to, že objem povede k růstu příjmů.

Mezitím, co probíhá toto rozhodování, Organizace zemí vyvážejících ropu a její partneři (OPEC+) souhlasili se zachováním těžby ropy, zatímco budou vyhodnocovat širší dopad nových sankcí. V říjnu OPEC+ souhlasil se snížením těžby ropy o dva miliony barelů denně, což odpovídá dvěma procentům celosvětové poptávky, čímž se ceny vyšplhaly na 97,50 dolaru, než klesly zpět na 85,57 dolaru, a existuje velká šance, že k podobným pohybům dojde v nadcházejících týdnech.

EU je pevně přesvědčena, že výjimky povolující dovoz ruské ropy do členských států s polehčujícími okolnostmi, kromě pokračování toku ropy za podmínek cenového stropu 60 dolarů, „udrží náklady na energii stabilní v době, kdy jsou vysoké náklady – zejména zvýšené ceny pohonných hmot – velkým problémem všech Evropanů.“

Dále se tvrdí, že „hlavními příjemci této levnější ropy budou třetí země, včetně rozvojových zemí v Africe, Asii a Latinské Americe, což opět přispěje ke stabilitě globálního trhu.“

Agentura Reuters informovala o reakci Ruska prostřednictvím prohlášení jeho velvyslanectví ve Washingtonu, v němž varuje, že „bez ohledu na současné flirtování s nebezpečným a nelegitimním nástrojem (cenovým stropem) jsme si jisti, že po ruské ropě bude i nadále poptávka.“

Pokud by poptávka klesla, mohlo by dojít k tomu, že OPEC+ oznámí další pokles produkce. Vedoucí pro výzkum ropy a zemního plynu v oblasti Evropy, Středního východu a Afriky (EMEA) v J.P. Morgan Christyan Malek uvedl, že je pravděpodobná rychlá reakce, a řekl listu Financial Times: „Pokud se trhy vyvinou nepříznivě, OPEC+ zasáhne, protože dal jasně najevo, že chce proaktivně a předem vyvážit trh.“

Pokud by produkce opět klesla v důsledku snížené asijské ekonomické produktivity nebo v souladu s širší globální recesí, ceny ropy by mohly opět růst, což by v začarovaném kruhu zhoršilo inflační obavy.

I přes vyměřenou povahu cenového stropu, která nedosahuje přímého embarga vůči zemím třetích stran, nelze rozsah a ekonomický význam této intervence podceňovat.

Zatímco OPEC zůstává arbitrem těžby ropy, je to reakce EU a G7 na politické prostředí, která nejvýrazněji ovlivňuje tržní cenu a v konečném důsledku i inflaci. Podstata takového zásahu bude brzy analyzována, ale cena dlouhodobé cenové stability bude pravděpodobně až do ukončení nepřátelství v Evropě prchavá.

Jia