Konečně nastala dlouho očekávaná událost, která začínala být v novinových titulcích i investorských informačních zdrojích už trochu nudná: G-7 a EU se opravdu rozhodly o povinném zastropení ceny ruské ropy na 60 $ za barel. Během čekání na tuto událost se objevovaly např. před dvěma týdny takové zprávy, že se toho netřeba obávat, že Strýček Sam přesvědčil Saúdskou Arábii, aby nachystala nárůst produkce k náhradě výpadku dodávek ruské ropy. Těžko říci, zda byl WSJ, který tu tuto falešnou zprávu rozšířil, více motivován propagandistickými úmysly nebo záměrem vyvolat plánované výkyvy cen, na kterých spekulanti, kteří o takové zprávě vědí dopředu, nechutně vydělají.

Zasvěcené kruhy, které vědí, jak trhy fungují a co si teď hlavní tržní hráči hlídají, však na to okamžitě reagovaly jako na nesmysl, který může spolknout jen naivka odtržený od reality. A také na poslední chvíli před vyhlášením EU, že k zastropení přistupuje, v neděli OPEC+ vyhlásili, že zatím nijak nezvýší dohodnutou produkci. OPEC má obavy z hrozící ekonomické recese, která by mohla snížit poptávku po ropě a tedy i její cenu, a tak na zvyšování produkce nemá ani trochu chuť. Navíc mezi producenty ropy panuje přesvědčení, že imperiální mocnosti z G-7 mají v úmyslu prosadit kartel nákupů ropy, který bude světu diktovat ceny, jehož postupný rozběh krok za krokem má začít pod záminkou sankcí na Rusko za Ukrajinský konflikt. Ale zaměřeno to má být více méně hlavně proti OPEC. A s tím jim ropní producenti naivně pomáhat nechtějí. Také není moudré přijímat taková rozhodnutí v okamžiku, kdy ještě nelze vyhodnotit situaci, a bude lepší počkat, jak se věci vyvinou. A tak OPEC+ během virtuální porady rozhodl zachovat snížení produkce o 2 miliony barelů denně přijaté v říjnu.

Podobně jako producenti ropy se zachovali i ostatní tržní hráči. Nikdo není ničím moc překvapen. Ceny ropy jsou velice citlivé na světové události, ale tato událost zatím vyvolává jen drobné výkyvy. Ceny místo snížení, jaké by měl strop přinést, však spíše stouply, protože všichni vědí, že by maximálně mohl nastat rozvrat trhu, ne však zlevnění. Všichni to čekali, ale zároveň čekají i to, že „vlk sankcí se nažere, ale koza tržní situace zůstane celá.“ Rusko tvrdí, že nikomu, kdo se k zastropení cen přidá, ropu nedodá, což ale neznamená, že ropy na světovém trhu bude nějak méně, protože jeho odběratelé jako Čína a Indie si tu ropu rádi vezmou. Dokonce se někteří tržní cynikové rozhodnutí posmívají, že jde od Západu o dotaci pro Čínu a Indii, když tyto země koupí od Ruska více ropy, vydestilují ji na primární rafinérské destiláty a prodají je do Evropy, aby si je EU už dodělala na benzín, naftu, oleje a petrochemické produkty, čímž jim za nehty zůstane hezká část přidané hodnoty z produkčního řetězce.

Rusko má hojnost svých odběratelů. Delší dobu také buduje mechanismy, které by měly eliminovat účinnost připravených sankčních nástrojů. Např. zvýšilo flotilu svých vlastních tankerů o asi 100 lodí a zrekrutovalo společnosti stínových dopravců, takže těch asi 240 lodí, kterých bude zapotřebí, kdyby náhodou vše bylo pod sankcemi, nejspíš k dispozici bude. Není jasné, jak se to má dělat s pojištěním, protože skoro všechna pojištění takových nákladů v současnosti pochází od evropských pojišťoven, ale bylo by divné, kdyby se jinde ve světě nenašli finančníci, kteří rádi tento trh Evropě vyfouknou.

Nelze samozřejmě vyloučit, že k žádnému snížení ruských dodávek nedojde. Nicméně ropa je komodita, která se v učebnicích ekonomie uvádí jako ilustrativní případ extrémně nepružné poptávky, takže jakýkoliv pokles nabídky vyvolá mnohonásobně větší nárůst ceny, než jaké je procento výpadku dodávek. Díky tomu mělo letos Rusko rekordní výnosy z ropy i přes pokusy ho z trhu vytlačovat vedoucí k nižším objemům prodejů. A pro OPEC by to asi byla také ta nejvytouženější situace motivující je, aby také moc produkci nezvedali.

Ruský místopředseda vlády Alexander Novak v televizi sliboval, že jeho země bude postupovat přísně podle tržních podmínek: „Ropu a ropné produkty prodáme jen zemím, které s námi budou spolupracovat za tržních podmínek, i kdyby to mělo znamenat, že budeme poněkud muset omezit produkci,“ říkal. „Mechanismy spojené se zastropením ceny používat nebudeme a pracujeme na rámci zakazujícím přijetí nástrojů pro cenové stropy, ať budou nastaveny na jakoukoliv výši.“

Nicméně cenový strop je zatím nastavený s dost velkým odstupem nad cenou, za jakou Rusko ropu prodává. Takže to zatím vypadá, že G7 a jejich spojenci se budou tvářit ušlechtile, že přijali sankce, ale nic takového fungovat nebude a náklady sankcí, které když jsou na Rusko, jsou obvykle větší pro toho, kdo sankce uvalil, než na terč sankcí, na ně nedopadnou. Ovšem jistého není nic a všechno se může dosti zvrhnout tím či oním směrem. Proto to zatím vypadá, „že sankční vlk se nažere, ale koza ropných trhů zůstane celá,“ kvůli čemuž všichni včetně OPEC vyčkávají a vyhýbají se zbrklým pohybům. Příští zasedání ministrů má OPEC zatím naplánované až na červen.

OPEC samozřejmě může v případě potřeby reagovat na okamžitou situaci a svolá poradu třeba ze dne na den a přijme dodatečná opatření k adaptaci na aktuální stav trhů. Ale zatím nevidí důvod, „proč se plašit“ a Společná ministerská monitorovací komise OPEC+ vedená Saúdskou Arábií a Ruskem teď nevidí důvod, proč se sejít dříve než v červnu. Je totiž dost možné, že taková fraška hry na globálního hegemona, jakou svými pokusy o nastolení Západem vedeného kartelu nákupčích ropy G7 rozbíhá, do té doby s ropným trhem nehne natolik, aby se jí producenti museli zabývat. Zatím to vypadá, že OPEC+ více projednávalo naděje, jaké vkládají do zrychlení čínské ekonomiky po uvolnění COVID restrikcí, takže by Čína zase mohla jako spolehlivá lokomotiva růstu vytáhnout svět z recese, a poptávka po ropě by mohla růst a v červnu budou mít tedy čím se zabývat.

Krásně se na tom tedy zase ukazuje nástup multipolárního světa, kde se už jde těžko prosadit s pokusy o unipolární hegemonii amerického impéria a jeho úzkých mocenských kruhů jako G7 hrajících si na „světové společenství“. A kdyby se snad částečně s něčím prosadili, tak tím těžko může vyvolat něco jiného než rozvrat v zásobování světa ropou s šílenými cenami, globální energetickou krizí a nejspíš by tím vyprovokovali ekonomickou recesi, stagflaci a finanční krizi, ke které mají rozvinuté země nakročeno přinejmenším stejně, jako měly před finanční krizí 2008.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze