Pohled na metropoli Saúdské Arábie Rijád. Photo: VCG

V pátek v návaznosti na návštěvu čínského prezidenta Xiho v Saúdské Arábii začíná první summit mezi Čínou a arabskými zeměmi pořádaný v Saúdské Arábii. Je to jak milník v historii vztahů mezi Čínou a arabskými zeměmi, které po celé 21. století nesmírně rychle posilují, tak i v celkovém geopolitickém vývoji směřujícím pryč od unipolárního světa pod washingtonskou dominancí ke světu multipolárnímu. Rýsuje se i určitá naděje na směřování ke světu mírovějšímu. Arabský svět a zeměpisná oblast, v níž se nachází, byly od II. světové války jednou z nejkonfliktnějších oblastí světa, kam se navíc promítaly konflikty mezi těžkotonážními globálními hráči, aby zde vyvřely do nejsurovější podoby včetně i takových nedávných událostí, jaké se označují za Arabské jaro.

V posledních dekádách se však na Středním východě v rostoucí míře prosazuje jeden globální hráč, který nikoho nezavléká do konfliktních situací, s každým smysluplně partnersky spolupracuje a obchoduje při vzájemném respektu k různým hodnotovým a kulturním vzorům a spíše všechny láká do spleti širších kooperačních vztahů a projektů jako třeba Iniciativa pásu a cesty (BRI), a tím je Čína. S tou mají všichni výborné ekonomické vztahy, těší se na její výrobky a investice a i znesvářené strany zjišťují, že vstupem do širších kooperačních rámců, jichž je Čína zosnovatelem, jako třeba BRI, mohou se svými rivaly spíše smysluplně k vzájemnému prospěchu spolupracovat, než aby bojovali.

Proto také vzniklo Kooperační fórum Číny a Arabských států (CASCF) poprvé konané roku 2004.  Z něho vychází i současný summit, nicméně jde už o jeho řekněme „pokročilou inovaci“ na úplně jiné úrovni, než s jakou se začínalo. Čína se mezitím stala pro řadu arabských zemí hlavním obchodním a investičním partnerem a v mnoha ohledech i učitelem. Zdejší země se dlouho potýkaly s problémem, že sice měly mnoho prostředků získaných z prodeje ropy, ale vázl jejich vlastní rozvoj, s nímž jim nikdo nepomohl, když je rozvinuté Západní země jen zavalovaly luxusním spotřebním zbožím vlastní výroby a lákal je, aby své prostředky investovaly do zahraničních projektů na Západě. Čína je ale zemí, která v moderní historii nejexcelentněji zvládla rozvoj se změnou z chudé rozvojové země na rozvinutého průmyslového obra podílejícího se na inovativních průlomech naší civilizace.

A svůj rozvojový model teď šíří do světa včetně arabských zemí a stává se tak pro tzv. Globální jih nejvyhledávanějším vzorem a pomocníkem při jeho rozvoji, se kterým jim donedávna nikdo moc nepomáhal. To je tedy také jedním z důvodů, proč se Čína na Středním východě jako vyhledávaný partner prosazuje více, než tradiční mocnosti, které tuto oblast považovaly za svoji sféru vlivu. Zvláště, když ve spolupráci s Čínou mají zdejší země spíše možnost stát se vlivnými hráči na světovém hřišti, než být pod něčím vlivem.

V poslední době se rychle mění i širší zejména ekonomické globální reálie. Např. vztahy USA s arabskými královstvími se po generace od II. světové války zakládaly na tom, že USA byly největším světovým spotřebitelem ropy a zároveň vojenským ochráncem zemí ze Zálivu a jejich zbrojním dodavatelem. Spolu s tím se zdejší ropné státy staly oporou hegemonie dolaru jako světové měny, když svoji ropu prodávaly jen za dolary, čímž vznikl systém petrodolaru a z amerického dolaru se tak stala měna podložená ropou.

Teď je však největším obchodním partnerem arabských zemí Čína a ten podíl roste. Bilaterální obchod Číny s arabskými zeměmi přesáhl 300 miliard $. Jen za první tři čtvrtletí letošního roku dosáhl 319 miliard $, tj. meziroční nárůst o 35,28 procenta. Obě strany se také dohodly na spolupráci na Iniciativě pásu a cesty čili Nové Hedvábné stezce. Rozvoj energetiky, zemědělství, digitální ekonomiky a rozběh jaderné energetiky je v těchto zemích v současnosti tažen zejména spoluprací s Čínou. Dá se snad říci, že podobně, jako za časů Hedvábné stezky bývaly čínská a arabská civilizace značně propojeny ekonomickými vazbami a vzájemným civilizačním a kulturním obohacováním, začíná se s Novou Hedvábnou stezkou vracet nová obdoba tohoto vzoru přínosného soužití obou civilizačních okruhů, které na sebe vzájemně nehrají žádné přesilové hry kulturní a hodnotové nadřazenosti s pokusy o vývoz svých „univerzálních“ hodnot povinných pro všechny, či s pokusy o vtahování svých partnerů do konfliktů vznikajících z vlastních mocenských her.

Na druhou stranu arabským zemím se naopak otvírají příležitosti, jak se více prosadit ve světě, který přestává být unipolární, např. zapojením do dalších mechanismů, ve kterých Čína hraje významnou roli, třeba do společenství BRICS, SCO aj. a třeba i do nově vznikajících finančních mechanismů mimo taktovku Washingtonu obcházejících hegemonii dolaru a platebního systému SWIFT i např. západních platebních karet Visa a Mastercard utlačujících lokální karetní systémy. Částečně se to už samo o sobě děje, když např. v už fungujícím systému vzájemného vyrovnávání plateb mezi Ruskem a Indií, v němž jsou přípustné jakékoliv měny, se nakonec více než ruský rubla a indická rupie k vzájemným platbám prosazuje dirham Spojených arabských emirátů.

Ovšem lze čekat, že poroste i uplatnění čínského yuanu. Čeká se, že zanedlouho se část čínských nákupů ropy ze Saúdské Arábie bude platit v yuanech a Saúdové, pro které je Čína hlavním dodavatelem průmyslového zboží, za něj budou v nemalé míře také platit yuany, aniž by jim transakční náklady zvyšovaly směny za dolary. Aby k tomu došlo, bude se muset ještě leccos dořešit, např. vytvoření speciálních cenných papírů jako futures na ropu denominovaných v yuanech a vhodné by bylo, aby Saúdové přistoupili k nově připravovanému platebnímu systému pro BRICS+ mimo SWIFT vhodnému pro vyrovnávání v národních měnách.

Byl by to ovšem logický krok, uvážíme-li, že Čína je největším obchodním partnerem Saúdů se vzájemných obchodem v roce 2021 v hodnotě 87,3 miliardy dolarů, kdy Saúdská Arábie je zároveň největším dodavatelem ropy do Číny uspokojujícím 18 procent její poptávky, když jí za prvních 10 měsíců letošního roku dodala 73,6 milionu tun za 55,52 miliardy $.

Také podíl yuanů v mezinárodním vyrovnávání neustále roste zejména podél Pásu a cesty, kdy do této iniciativy se arabské země čím dál více zapojují, a jeho většímu rozšíření zřejmě dost pomůže zmiňovaný nový platební mechanismus připravovaný pro BRICS+. V současnosti se v mezinárodním vyrovnávání podle říjnových dat ze Swift uplatňuje yuan 2,13 procentním podílem jako pátá měna po japonském jenu 2,95 procent, britské libře 7,85 procent, euru 34,43 procent a US dolaru 42,05 procent.

Tento čínsko-arabský summit zřejmě tedy bude jednou z nejvýznamnějších geopolitických událostí našich časů měnících směřování světového, zejména ekonomického vývoje.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze