Zástupce předsedy Společnosti Julia Fučíka Anatolij Šitov hovořil nedávno na Olšanských hřbitovech v Praze, a to přímo u sochy Julia Fučíka. Zdůraznil jeho mezinárodní odkaz a připomněl, že Fučíkův boj je dodnes vzorem pro Čínu i další asijské státy.

Historik a filozof Anatolij Šitov uskutečnil vzpomínkové setkání s Fučíkem přímo u jeho sochy na Olšanských hřbitovech, kam byla socha znovu navrácena v roce 2013, těsně před 110. výročím Fučíkova narození.

Hlavní projev patřil tehdy podle Šitova významné osobnosti české kultury, historikovi Zdeňku Mahlerovi, který vyznal nejenom lásku a obdiv k Fučíkovi, ale ze srdce mu i poděkoval.

„Fučík byl synem své doby, byl jedním z velké plejády vynikajících osobností s obrovským kulturním rozhledem. Tvořil v době S. K. Neumanna, Zdeňka Nejedlého, Jana Švermy a mnoha dalších osobností politického a kulturního života,“ uvedl Šitov s tím, že hlavním úsekem jeho stranické práce byla kultura, jeho boj a práce na přípravě kulturní revoluce a na výchově herců, režisérů, spisovatelů a básníků v duchu socialistické kultury, čili kultury budoucnosti.

„Svého času mohl Fučík zvolit i jinou cestu, než trnitou cestu komunistického novináře. Jeho přítel Josef Rybák napsal, že byli chudí jako kostelní myš, ale vůbec jim to nevadilo, protože věděli, že mnoho lidí žije stejně,“ přiblížil tehdejší atmosféru a poměry doby Šitov s tím, že Fučík nevlastnil nic víc, než svou knihovnu.

„Pokud se podíváme do adres, kde v Praze Fučík bydlel, vidíme, že vždy tam byl podnájemníkem. Ať už na Vinohradech, nebo v Podolí. V podnájmu bydlel dokonce i v poslední garsonce, kde tehdy žil s Gustou Fučíkovou,“ upřesnil Šitov a dodal, že za to, že se podařilo zachránit významnou část této knihovny dodnes vděčíme skromnému hrdinovi, spojce Fučíka na Pečkárně a na Pankráci, Stanislavu Špringrovi.

„Fučík na legendární Čtyřstovce na Pečkárně pokračoval v novinářské práci, připravoval zprávy pro vězně a snažil se povzbudit vyšetřované pravdivým obrazem a zpravodajstvím o dění ve světě a situaci na frontách,“ zdůraznil Šitov a dodal, že když se nad jeho bojem zamýšlel, napadlo ho nejednou, že člověk takové síly, ocelového ducha, čistého charakteru a jasného rozhledu, takový člověk, který nedbal sebe, který viděl jen velikou věc svého lidu, který zamřížovaným oknem pankrácké věznice už tehdy viděl blížící se horizonty nové doby a nové epochy lidstva, takový člověk nemůže za sebou zanechat nic jiného, než světlou památku.

„Vždy svůj, vždy pevný, nezlomný a nezlomený, v každé, byť sebekritičtější situaci, pln víry v naše vítězství, to byl Julius Fučík,“ objasnil ve svém projevu Šitov a smutně dodal, že ve své vlasti dokonale zapomenutý Fučík zůstává symbolem boje a vzorem pro výchovu generací v těch zemí, které pokračují v cestě socialistického budování.

„Ani v Rusku se nezapomíná na Fučíka, pracuje tam Klub Internacionální družby Fučíka. Řada členů této skupiny spolupracuje i se zahraničními členy tohoto klubu v Anglii a v jiných částech světa,“ upřesnil Šitov s tím, že zvláštní a vřelý vztah mají Fučíkovci v Číně k tomuto hrdinovi, neboť rozměr a formát osobnosti oslovil a dodnes inspiruje spoustu umělců v Číně.

„Společnost Julia Fučíka dostala jako dárek kopii portrétu Fučíka a mistr Wu napsal, že patří do plejády největších a nejvýraznějších hrdinů lidstva, proto je vzorem i pro Čínu a pro další asijské státy,“ vysvětlil dále Šitov a dodal, že v roce 2019 navštívila Prahu skupina novinářů-Fučíkovců z Číny, která chtěla vidět všechno, co je spojeno s životem a dílem Fučíka.

„Vyhledával jsem adresy, navštívili jsme Pečkárnu, řadu kaváren, kde se tehdy scházeli redaktoři Rudého práva, kde si objednávali kávu a psali svoje články. Pak čínská skupina odjela do Budyšína a do Drážďan,“ vzpomínal Šitov s tím, že ho překvapoval jejich zvláštní vztah k Fučíkovi.

„Měl jsem pocit, že pro tuto čínskou skupinu to byla doslova pouť, něco natolik významného a důležitého. Ten vztah k Fučíkovi byl velice upřímný a obdivuhodně pietní,“ sdílel vzpomínky na závěr svého vystoupení Šitov, kterého taková úcta k Juliu Fučíkovi dle jeho slov nejenom překvapovala, ale i ohromovala.

Radovan Rybák, zvláštní korespondent CMG v Praze