Autor: Andrew Korybko je americký politický analytik se sídlem v Moskvě.

Čínský prezident Xi Jinping se 21. prosince setkal v Pekingu s bývalým ruským prezidentem Dmitrijem Medveděvem, který v současnosti působí jako předseda vládnoucí strany Jednotné Rusko. Vyzdvihl důležitost pokračování v historicky úzké spolupráci s cílem posílit jejich vzájemně prospěšné úsilí o postupnou reformu mezinárodních vztahů směrem k demokratičtějším, rovnoprávnějším a spravedlivějším.

Čínský prezident ocenil vztahy mezi Čínou a Ruskem a uvedl, že během posledního desetiletí dvoustranné vztahy „obstály ve zkoušce změn a nestability mezinárodní situace a udržovaly si zdravý, stabilní a vysoký rozvoj“.

Medveděv předal prezidentu Xi zprávu od ruského prezidenta Vladimira Putina a Xi také požádal Medveděva, aby vyřídil laskavé pozdravy Putinovi a poznamenal, že rozvoj komplexního strategického koordinačního partnerství je „dlouhodobou strategickou volbou obou stran na základě jejich příslušných národních podmínek“.

Pokračující čínsko-ruská koordinace je nedílnou součástí globální systémové transformace, která předcházela letošním dramatickým událostem, ale byla jimi bezprecedentně urychlena. Předchozí unipolární hegemonie Západu vedená USA klesá vzhledem k rostoucí multipolaritě zemí, jako jsou Čína a Rusko, které slouží jako motor současných multipolárních procesů. Jejich hospodářská, finanční, logistická, vojenská a politická spolupráce udržuje průběh výše uvedených procesů.

Z praktického hlediska činí čínsko-ruské komplexní strategické partnerství mezinárodní vztahy demokratičtějšími, spravedlivějšími a rovnoprávnějšími prostřednictvím reformy globální správy, prováděním vzájemně prospěšného partnerství se třetími zeměmi a dedolarizací. První z těchto bodů, reformu globální správy, realizují prostřednictvím jejich společné vize globálních záležitostí v OSN. Druhý bod je poháněn čínskou iniciativou Pásmo a stezka a ruským „Velkým eurasijským partnerstvím“ a třetí je realizován využíváním národních měn.

Jejich strategická spolupráce v těchto třech oblastech už má významný dopad na globální záležitosti. USA nebyly schopny legitimizovat své protiruské sankce v Radě bezpečnosti OSN, což je podle mezinárodního zákona činí nelegálními. Komplexní investice Číny a Ruska napříč Eurasií posílily odolnost jejich partnerů vůči americkému hospodářskému tlaku, stejně jako jejich politika dedolarizace bilaterálního obchodu pomocí jejich příslušných měn.

Předchozí unipolární hegemonie USA byla nepřiměřeně udržována prostřednictvím ovlivňování institucí globální správy a využíváním dolaru jako zbraně, což Čína a Rusko postupně erodují prostřednictvím své strategické spolupráce. Tento pohled dodává důvěru výše zmíněnému pozorování, že Čína a Rusko jsou motorem současných multipolárních procesů, neboť tyto procesy by nemohly zrychlit své současné tempo bez jejich vzájemné koordinace.

V tomto případě se západní komentátoři mýlí, když tento vývoj považují za proti zájmům svých zemí. Vznik multipolárního světového řádu je nezvratný, takže je pro ně nejlepší, aby v něm co nejdříve našli své místo, místo aby se snažili tyto procesy zbytečně silou zvrátit. Snaha odvrátit nevyhnutelnost těchto souvisejících procesů pouze povede k poškození nevinných lidí, včetně jejich životní úrovně skrze takto způsobené krize.

Koneckonců, země EU už trpí mnohem horší mírou inflace než Rusko, přestože jejich vlády dodržují americké sankce, jejichž cílem je zhoršit ekonomickou situaci země, na kterou jsou zaměřeny. Prezident Putin to potvrdil 15. prosince na jednání s Radou pro strategický rozvoj a národní projekty, když řekl, že „v listopadu byla inflace zemí eurozóny průměrně 10 procent. Některé země zaznamenaly ale tak velká čísla jako 20, 21 a 25 procent.“

S ohledem na to by západní společnost měla podporovat své zástupce, aby překalibrovali své politiky tak, aby byly zodpovědněji zaměřeny na zlepšování životní úrovně svých lidí. Za tímto účelem by měly být zrušeny nezákonné sankce Západu, posílena jeho hospodářská spolupráce s Čínou a Ruskem a měl by být oslavován společný pokrok těchto dvou zemí při urychlování multipolárních procesů za prosazování vznešené věci rovnoprávnějších, demokratičtějších a spravedlivějších mezinárodních vztahů pro všechny. （Kl）