V poslední době se ve stále nových formách objevuje podivný pánovitý přístup USA k pandemii COVID-19 s jakým zkouší mistrovat svět, jak mají všichni k řešení této epidemie přistupovat. Tento namistrovaný přístup USA ke zvládání COVID-19 měl groteskní formu už předtím, než samotná epidemie vůbec vypukla. Jelikož epidemiologové vždy předpovídají, že časem nějaká pandemie musí přijít, točí se kolem pandemií řada strategií včetně těch k uplatňování imperiálních ambicí či snah o vylepšení společnosti nějakým Velkým resetem. Proto už před vypuknutím epidemie se v USA objevily články bájící, jak taková pandemie bude vypadat, které tvrdily, jak svobodný Západ díky své vědecké převaze a nepřekonatelnému managementu budoucí pandemii bravurně zvládne, zatímco takové „autoritářské režimy“ jako Rusko a Čína ji zvládat nebudou, v důsledku čehož vzniknou i určité geopolitické posuvy v ekonomické síle a v mocenském rozložení ve prospěch posílení pozice USA.

Pak ale pandemie skutečně vypukla a všichni narazili na tvrdou realitu. Dokonce to podle počtu v různých geografických oblastech rozšířených kmenů vypadá, že se nejdříve ve značné části světa šířila, aniž by si jí někdo povšiml, než byla nakonec odhalena jako nová infekční nemoc ve Wuhanu. Přičemž největší rozmanitost kmenů v době rozběhu pandemie byla odhalena v USA, což zakládá důvodné podezření, že k přenosu této infekce do lidské populace došlo právě v Americe. To však nebránilo většině amerického tisku, aby infekci neoznačoval za čínský virus, wuhanský virus aj. a nespřádal teorie o úniku z wuhanské biologické laboratoře jako o nejpravděpodobnější příčině epidemie, ač údaje o existenci řady kmenů už před objevením toho ve wuhanu jsou s tím v rozporu. Také to vypadá, že ty země, které podle předpovědí v americkém tisku měly vyvést svět z hrůz příští pandemie, si dost dlouho epidemie nevšímaly, dokud infekci neobjevila Čína.

Pak ve světě nastala éra zvládání pandemie, kdy se samozřejmě všude nejdříve improvizovalo a zkoušelo. Pozvolna vznikaly rekordně rychle vyvinuté vakcíny a pracovalo se na sociálních a ekonomických opatřeních, jak omezit infekci, zvládnout extrémní zátěž zdravotního systému a omezit škody na ekonomice a v dodavatelských řetězcích.

Většina těch opatření byla po celém světě v základu shodná, ač existovala řada místních variant v různých zemích. USA tehdy patřily k zemím, které měly tak nějak průměrná opatření proti onemocnění, ne moc odlišná od zbytku světa. Ale ty slibované rozdíly mezi „svobodnými a vyspělými“ zeměmi a těmi, které v USA i někteří jiní na Západě rádi označují za autokracie, které se měly projevit podle předpovědí o průběhu budoucí pandemie v Americkém tisku, se neprojevovaly. Ani Čína ani Rusko nebyly pandemií postiženější než USA či jiné Západní země, spíše naopak. Také počty úmrtí v USA značně převyšovaly počty v jiných Západních zemích, včetně těch, které měly volnější protiepidemická opatření, a v Číně, ač má daleko větší populaci, umřelo daleko méně lidí než v USA. Amerika se ukázala být v úplném rozporu s pánovitě činěnými před-pandemickými předpověďmi jednou ze zemí, kde byl výskyt nemoci u populace nejvyšší a s vysoce nadprůměrnou úmrtností.

Obdobné to bylo i se zvládnutím rozvratu hospodářství a dodavatelských řetězců. Čína, i přes nadprůměrně opatrná protiepidemická a značnou promořenost v první vlně rychle oživila svoji ekonomiku a logistiku tak, že se stala během epidemie tím, kdo zachraňoval dodavatelské řetězce pro celý svět včetně Západního a dodával mu nedostatkové zdravotní zboží, kdy Amerika by bez front lodí se zbožím z Číny před jejími přístavy asi při pandemii dopadla špatně. Čína také reagovala na tehdy panující světový nedostatek přepravních kontejnerů jejich ohromně zvýšenou produkcí. Z čehož tyly i USA tak, že značnou část kontejnerů s čínským zbožím přepravcům nevrátily, a doplnily si tak zadržovanými kontejnery vlastní váznoucí logistické kapacity.

Ale i v takového situaci američtí politici, média i někteří experti zkoušeli mistrovat svět včetně Číny a kázat jim, co dělají špatně, což z jejich strany znělo dost tragicky, když právě v jejich zemi Covidem onemocnělo 101 milionů lidí a zemřelo na ni 1,1 milionu lidí, tedy jedny z nejhorších výsledků zvládání pandemie.

Nicméně nejhorší časy pominuly. Epidemie zeslábla a nebezpečí plynoucí z nových variant nemoci je už bližší sezónní chřipce. V USA v posledním roce došlo k takovémuto vývoji zaznamenaných a nahlášených případů COVID-19:

Což je situace i přes probíhající výkyvy o řád lepší než před rokem. Proto i zde stejně jako ve většině světa došlo už před řadou měsíců k rozvolnění opatření. Situace je dost podobná ve většině světa včetně Číny, která však opatrně s rozvolněním vyčkávala, za což ji USA tvrdě kritizovaly a obviňovaly ji z porušování lidských práv i z nedostatečného zvládání ekonomické krize spojené s Ukrajinskou krizí. Nicméně Čína po pečlivém vyhodnocení a vyčkávání, jestli se náhodou něco nezvrtne, udělala to, co všichni ostatní, a převedla epidemii COVID-19 z třídy nebezpečnosti A na nebezpečnost B a stejně jako ostatní včetně USA svá opatření uvolnila. Načež namistrovaní samozvaní dozorci nad epidemickými opatřeními v USA začali křičet, jak je to nezodpovědné, když dělají to co ostatní, včetně Ameriky samotné, a vyzvaly svět k restrikcím na pohyb Číňanů aj.

Ovšem ti na Západě včetně USA, kteří věci hodnotí realisticky, tj. především business, zareagovali s nadšením. Okamžitě celosvětově stouply všechny burzovní indexy, neboť rozvolnění je spolehlivou předzvěstí dynamičtějšího oživení světové ekonomiky, se kterou Čína jako osvědčená lokomotiva růstu pohne vpřed a i tam, kde hrozí recese, jako jsou USA, hodí určité záchranné lano. USA by tedy měly spíše jásat zvláště, když stojí na pokraji recese a potácí se v nesmírných problémech. I se zdravotnictvím mají problémy, mj. i proto, že s ukončením zvláštního režimu z průběhu pandemie se řada zejména chudších lidí ocitla bez zdravotního pojištění a protože zdravotnictví během pandemie poněkud přesměrovalo financování, takže teď je v potížích.

Proto je nutno za všechny problémy hledat obětního beránka, který očistí současné vedení země od odpovědnosti za její stav. Rovněž je třeba přesvědčit lidi, že to není tak hrozné, že jinde jsou na tom hůře. Americká média i některá další ze Západu tedy přehlíží, jak pozitivní vliv na světovou ekonomiku včetně vlastní domácí ekonomiky v USA a v EU má rozběh čínské ekonomiky na vyšší otáčky, ale naopak obyvatelstvu vnucují představu, že je to špatně, protože to bude znamenat vyšší poptávku Číny po energiích, čili jejich vyšší světové ceny.

A samozřejmě, že když chtějí obyvatelstvu tvrdit, jak je na tom vlastně ještě dobře, tak vytahují vyfabulované hrůzy, jaké prý Čína po zmírnění pandemických opatření zažívá kvůli přetížení zdravotního systému. V Číně prý totiž zhruba stejná opatření na stejné kmeny viru, jaké jsou všude jinde, působí úplně jinak, než všude jinde.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze