Turisté 31. Prosince 2022 navštěvují Houhai Lake v Pekingu. Photo: Li Hao/GT

Současný výhled globálního růstu světové ekonomiky je velice chmurný. Dosud se nepodařilo plně se zotavit z pandemické krize, ač charakter epidemie je daleko mírnější, neboť globální trhy se potýkají s problémy nejen neúplného zotavení, ale i s Ukrajinskou krizí a na ní nabaleným pokusem o vedení globálního ekonomického konfliktu i s dalšími snahami o prosazování hegemonických ambicí i za cenu těžkých dopadů na světovou ekonomiku, jako vytlačování Číny z řetězců výroby polovodičů ze strany USA, kvůli němuž se svět dosud nevymanil z nedostatku čipů. Většina analytiků to vidí tak, že v USA se vlastně hospodářský útlum už rozbíhá, i přesto že právě tato země, z konfliktu na Ukrajině profituje, když o současné situaci někteří mluví tak, že Evropa Americe krvácí do chřtánu. A Evropa samozřejmě moc velký růst během své energetické krize čekat nemůže a i jí hrozí recese. Ani normálně rychle se rozvíjející ekonomiky nemají moc šancí, že uvidí taková růstová čísla, na jaké jsou zvyklé.

Většina tržních hráčů tedy doufá, že se někde zase oživí lokomotiva růstu, která globální ekonomiku ze současného marasmu vytáhne. A tím, po kom se přitom poohlíží, je Čína, které se podařilo udržet byť i mírný růst během vrcholu pandemické krize a rozhýbat světové oživení o rok později. Zvláště, když Čína optimalizovala epidemická opatření, díky čemuž by mohla plně využít svůj produkční a rozvojový potenciál. Nejvíce se to projeví ovšem nejspíš až ve druhém čtvrtletí, neboť rozběh vyžaduje nějaký čas a zřejmě s epidemickým rozvolněním by také mohly být spojené nějaké počáteční potíže. V současnosti např. řada továren kvůli epidemii stojí nebo jede jen na zlomek kapacity, s čímž by se mělo skončit.

Většina analytiků, ať domácích či zahraničních, čeká růst asi tak 5,5 procenta, ale odhady se samozřejmě různí, kdy někteří to vidí jen těsně nad 5 procenty, a to i za předpokladu, že na světových trzích nebude situace vždy růžová a bude docházet k výkyvům.  Nejsou to tak ohromná čísla, jako když Čína dosahovala třebas 9procentního růstu, ale v současných světových poměrech jde o ohromující výši.

Jedním z nejdůležitějších faktorů, na které se přitom spoléhá, jsou čínské státní rozvojové pobídky. Čínská ekonomická politika funguje prakticky učebnicově, jak se píše v klasických učebnicích národohospodářství a makroekonomie už od časů otce proti-cyklické národohospodářské politiky Keynese. Čína už má řadu balíčků podpory rozvoje, kdy se očekává, že k nim přibude řada dalších opatření ve stylu jako po oživování po vrcholu pandemie, přičemž se dá čekat, že leckterá opatření budou různě během roku časována podle konkrétní situace v návaznosti na dosud přijatá opatření z druhé poloviny roku 2022.

V Keynesiánském stylu tedy v časech, kdy je třeba ekonomiku oživovat, se toho dosahuje za cenu deficitního státního financování, kdy v Číně však nečekejme deficity jako v USA, i jen kvůli tomu, aby bylo na běžný chod státu a zbrojení. Tak se letošní rok počítá s deficitem do 3 procent HDP a s vydáváním speciálních veřejných obligací až do výše 3,8 bilionu yuanů (549,68 miliardy $).

A vláda už na tom usilovně pracuje a čínský ministr financí Liu Kun se dožaduje proaktivní fiskální politiky, která přímějším a efektivnějším způsobem vyladí politiky podpory podniků a zvýší důvěru trhů. Zdejší zvláště malí a střední podnikatelé se tedy mohou těšit na daňové úlevy a velmi levné úvěry.

Spotřebitelé čekají na místo v restauraci v nákupním středisku v Pekingu, 24. prosince 2022. Photo: Li Hao/GT

Čína se, jak to doporučují učebnice národohospodářství, v časech povzbuzování ekonomiky vždy pouští do dalších zejména infrastrukturních investic, jejichž budování v časech hospodářských útlumů nahrazuje na trhu výpadek poptávky s tím, že následně funguje jako výrazný stimulátor růstu, vybudované silnice, železnice, elektrárny atp. lákají soukromé investice. Tak se bude dít i teď, ovšem většina nových infrastrukturních projektů, které potáhnou oživení, se rozběhla už během oživovacích ekonomických balíčků loni a letos budou pokračovat. Další očekávání se proto v časech nevelkého růstu zahraniční poptávky kvůli globálnímu ekonomickému zvolnění vkládají do výrazného oživení domácí spotřebitelské poptávky. Během rozvolnění epidemických opatření a růstu ekonomiky by čínští spotřebitelé, kteří se v posledních těžkých časech drželi dost zpátky, měli pustit do většího utrácení a měly by se zase oživit obory, kterým se v posledních letech tak moc kvůli epidemii dobře nevedlo, jako je pohostinství, zábavní průmysl a turistika. Čínští experti očekávají, že v roce 2023 by proti loňsku měla domácí spotřebitelská poptávka vyrůst o 9 procent. To bychom samozřejmě měli uvítat i my, protože Číňané mají rádi spotřebitelské zboží např. i z Evropy a jejich poptávka se určitě znatelně projeví v agregátní poptávce světa, jehož šance na oživení se zlepší.

Tato očekávání se neomezují na čínské experty. Podle Chasing International Economic Institute má v letošním roce oproti loňsku narůst spotřebitelská poptávka na hlavu o 8 až 12 procent, přičemž z toho celkové prodeje spotřebního zboží mají meziročně stoupnout o 7 až 11 procent.

Domácí spotřebitelská poptávka se tedy stává hlavní prioritou hospodářského oživení, kvůli čemuž se budou podniky i podněcovat, aby své zaměstnance platily lépe a přispěly tak k růstu poptávky svých zaměstnanců. Maloobchod, pohostinství, zábava a turistika by měly po letech epidemického útlumu růst a růst by měly i investice do těchto oborů, což znamená i určité investiční příležitosti pro podniky třeba z Evropy.

V poslední době došlo i k značným potížím v jednom důležitém spotřebitelském sektoru – v bydlení. Ti zahraniční analytici, kteří se neustále těší, že tentokrát v Číně konečně přijde velký hospodářský krach, dokonce čekali, že v Číně kvůli trhu s nemovitostmi vypukne podobná krize jako v USA po krachu na nemovitosti zaměřené banky Lehman Brothers, jenž strhl celou Ameriku i svět do jedné z největších hospodářských krizí poválečné éry. Ale Čínský trh to ustál a letošek by měl čínský trh s bydlením silně oživit.

Vypadá to tedy, že naděje, že osvědčená lokomotiva růstu světové ekonomiky bude mít „dost páry“, aby světové trhy rozhýbala, je dost věrohodná, a že mít v této době s  dílnou současného světa dobré vztahy se velice vyplatí. Je tedy dost divné, když někteří Západní ideologové a na ně navázaná média prohlašují zvolnění epidemických opatření na úroveň, jaká platí v jejich vlastních zemích, za nezodpovědné, a s tím spojené ekonomické oživení za špatné, neboť čínský růst bude znamenat vyšší ceny energií na celém světě. Naznačuje to, že za tím stojí kruhy, které by raději globální ekonomický útlum, než aby se zase dívaly na čínský vzestup.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze