V současném světě dochází k výrazným geopolitickým a tržním posuvům od unipolárního hegemonického světového uspořádání k multipolárnímu řádu ovšem světovým trhům pořád více méně dominuje americký dolar. Proces de-dolarizace však už plíživě probíhá a některé banky, jako švýcarská Credit Suisse, už svým prominentním klientům radí, aby s de-dolarizací výhledově počítali, ač její průběh je zatím dost nejasný. Jelikož je od II. světové války dolar vlastně měnou podloženou ropou, lze očekávat, že významný faktorem v tomto procesu bude pozvolný nástup petro-yuanu konkurujícího petrodolaru. V současnosti asi 40 procent prokázaných ropných rezerv OPEC+ drží Rusko, Írán a Venezuela, kdy tito všichni prodávají své produkty Číně se značnou slevou i s uplatněním swapů v yuanech.

Žádná revoluce svržení dolaru evidentně neproběhne, ale evoluce světových trhů k de-dolarizaci včetně ropných trhů už naplno probíhá a USA to svým využíváním dolaru jako zbraně a mocenské páky jen urychlují.

A když se USA svým zneužíváním dolaru jako nástroje dominance mj. značně tlačily na producenty uhlovodíků Rusko, Írán a Venezuelu se 40 procenty prokázaných ropných rezerv členů OPEC+, tak je vlastně svou arogancí dotlačily k tomu, aby tuto finanční systém podkládající komoditu ve zvýšené míře se slevou prodávali Číně, a to zčásti za yuany, a tak se i yuan zvolna stává ropou podloženou měnou.

Dalších 40 procent prokázaných ropných rezerv drží státy z Rady pro spolupráci v Zálivu (GCC), zvláště Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty. Právě díky jejich součinnosti s USA v poválečném světě se dolar stal ropou podloženou měnou a umožnilo mu to získat globální finanční dominanci. Tyto země však v čím dál větší míře ekonomicky spolupracují spíše s Čínou než s kýmkoliv jiným, která je jejich rozhodujícím dodavatelem průmyslového zboží a realizátorem jejich industrializace a dnes i největším nákupčím jejich ropy a vůbec největším dovozcem ropy na světě. I zbývající významní světoví producenti proto do velké míry dodávají ropu právě Číně.

V současnosti nabývá také stále větší oblibu vyrovnávání v národních měnách aj., proto teď na dolar připadá ve světě už jen 41 procent mezinárodních vyrovnávání plateb. Mezitím se zvláště mezi zeměmi Iniciativy pásu a cesty (BRI) v rostoucí míře vzmáhá vzájemné vyrovnávání v yuanech a podíl yuanu na mezinárodních platbách narostl na 2,7 procenta. Nic se zatím v tomto směru nehýbe příliš rychle, ale tento vývoj probíhá neustále a nabývá na čím dál větší hybnosti.

Čína sice nechce žádné prudké změny v mezinárodním finančním systému, ale postupný proces prosazování yuanu jako měny mezinárodních vyrovnávání vítá a hodlá ho posilovat. I čínský prezident Xi v prosinci slíbil, že vystupňuje úsilí o prosazování yuanu v mezinárodních energetických obchodech a v tomto smyslu probíhala i následná jednání se zeměmi GCC v saúdské metropoli, kdy pro yuanové obchody se má používat Šanghajská burza ropy a zemního plynu, která je na to plně připravena. Využívání petro-yuanu se totiž během loňského roku rozběhlo naplno a Ukrajinská krize se Západními pokusy o sankce tento proces jen urychlila.

Proto také poradce Credit Suisse Pozsar klienty této banky v poněkud Západním, i když propagandisty neošáleném duchu varuje: „Čína chce přepsat pravidla globálního energetického trhu a to udělá tak, že nejdříve vytlačí dolar z orbitu zemí BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína), které byly postiženy využitím postavení dolaru jakožto zahraniční měnové rezervy jako zbraně ve snaze potrestat Rusko a zabránit Putinovi, aby si z válečných zisků plnil kufry.“

Taková situace samozřejmě Číně, největší dílně světa, otvírá dveře k tomu, aby pro svoji měnu získala takové mezinárodní postavení, jaké odpovídá světovému významu její ekonomiky. Takže státům v Zálivu Peking slíbil, že mají naprosto zaručené možnosti nechat si za ropu a plyn platit v yuanech a prezident Xi slíbil: „Neustále dovážet ropu a plyn z GCC  v obrovských množstvích.“

Xiho prosincová návštěva v Saúdské Arábii byla o komplexním posílení spolupráce Číny se Zálivem včetně využívání yuanu, takže ji někteří označují až za petro-yuanový okamžik. Přitom podepsala dohody o nákupech za 30 miliard $, z čehož se část vyrovná v yuanech.

Čína má značnou část svých rezerv v aktivech denominovaných v dolarech a stejně tak jsou denominovány i její mezinárodní pohledávky. Země GCC mají své investiční portfolio ještě více dolarové, a tak nikdo z nich žádný strmý pád dolaru nechce, ale pozvolné vytváření petro-yuanového systému se Číně hodí mimo jiné i jako ochrana před zneužíváním dolaru ze strany USA a když 25 procent jejích dovozů pochází ze Saúdské Arábie, tak je cesta k vzestupu petro-yuanu vydlážděná.

Ač ta cesta nebude nijak kvapná, když mezi čínskými rezervami je např. balík amerických státních dluhopisů za bilion dolarů a Saúdové jsou úplně propletení s finančním systémem petrodolaru. Ale v Saúdské Arábii se diskutuje např. o odpojení saúdského rijálu od dolaru, na který má napevno vázaný kurz, i když zatím jen teoreticky. Ovšem nákupy ropy za yuany, za které si pak levně pořídí čínské zboží, by měly být už brzkou skutečností.

Nic nepůjde rychle. Čína své strategické záměry dosahuje pozvolna jako voda prosakováním, erozí a postupným vznikáním řečiště, kdy její strategické cíle se obvykle naplňují generace. A stejně to půjde s prosakováním a prodíráním se yuanu na trh ropy a komodit a přes organizace jako BRICS a Šanghajská organizace pro spolupráci (SCO).

A Západ a USA s každým geopolitickým střetem, jako třeba v probíhající Ukrajinské krizi, kdy probíhají pokusy o sankce s využitím dolarového systému k těmto účelům, Pekingu s dosažením jeho dlouhodobě výhledových cílů, jako prosazení své měny do postavení globálního platidla, pomůže.

V tomto směru nebude docházet k žádným okázalým proklamacím, k žádnému mediálnímu hluku. Vše bude pozvolné, ale jisté a kdo nepočítá se změnami v globálním finančním systému a na trzích energií v tomto směru, bude se časem dost divit a ten údiv nebude zadarmo.

Amerika zatím pořád ještě těží z dominantního postavení své měny, jinak by neufinancovala své státní dluhy a monstrózní vojenskoprůmyslový komplex. Vydavatel nových peněz z nich totiž od jejich tržních uživatelů vybírá určitou nepřímou daň. S touto výhodnou může Washington ještě nějakou dobu počítat. Ale svět se pozvolna mění na jiný a vůbec to nesměřuje k tomu Novému americkému století, o kterém američtí geopolitičtí stratégové po konci Studené války snili, a americký dolar nejspíš čeká stejný osud, jaký stihl britskou libru, která je sice pořád velmi významnou měnou, ale už ne dominantní světovou měnou, jakou historicky relativně nedávno bývala.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze