Na konci roku 2022 splnil čínský výrobce letadel COMAC (Commercial Aircraft Corporation of China) první komerční objednávku čínské letecké společnosti China Eastern Airlines (CEA) na dodávku nově vyvinutého tryskového osobního dopravního letounu C919 a letoun provedl v rukou nového majitele svůj první 15minutový zkušební let. Jde o letoun stejného komerčního určení, jaké mají Boeing (BA) 737 MAX a Airbus (EADSY) A320, jedno-uličkový stroj se štíhlým trupem pro přepravu velkého množství cestujících na značné vzdálenosti. Než bude čínským leteckým dopravcem komerčně nasazen, musí prodělat ještě 100 hodin letových testů přelety mezi mnoha čínskými letišti v normálních provozních podmínkách a procvičí se přitom i k obsluze letounu vyškolených 9 pilotů, 24 letušek a 13 údržbářů.

Může se to jevit jako takový obyčejný nákup inventáře, jakého je svět plný, ale není tomu tak. Je to jeden z dalších pilířů multipolárního řádu a zboření jednoho z nosníků toho hroutícího se unipolárního řádu. Tento letoun je produkt společného vývojového úsilí Číny a Ruska, v němž spolu sdílí spoustu informací a dělají i společné výzkumy, v němž vznikl i ruský letoun Irkut MC-21 už certifikovaný k provozu, kdy se čeká, že tyto dva letouny zásobí nejen ohromné letecké trhy obou těchto zemí, ale vzbudí i nemalou zahraniční poptávku, což bude po generacích prolomením duopolu jediných dvou světových Západních korporací Boeing a Airbus vyrábějících tuto kategorii osobních dopravních letounů, kdy vývoj takových leteckých technologií už vlastně v této monopolní situaci naprosto stagnoval. V reakci na nedávný nástup MC-21 o tom německý Deutsche Welle napsal článek nazvaný „Nová konkurence pro Airbus a Boeing“, kde píše:

„Na vysoce lukrativní hlavní segment trhu dopravních letounů vstupuje nové letadlo. A je třeba, aby ho Airbus a Boeing vzali vážně. MC-21 může v určitých oblastech v porovnání s dnes prodávaným Airbusem a Boeingem poskytnout obzvláště lepší výkon. A není se čemu divit, když ti giganti z Ameriky a Evropy si už celá desetiletí dávali šlofíka na vavřínech: Původ Boeingu 737 lze vystopovat do roku 1967, zatímco Airbus A320 měl premiéru v roce 1987.“

Teď lze tedy čekat, že rádoby dirigent „svobodného světa se svobodným a férovým konkurenčním trhem“ ve Washingtonu rozpoutá pod hávem lidských práv, národní bezpečnosti a dalších svátostí nějaké sankční režimy na letecké společnosti Ruska a Číny, aby se zabránilo svobodné férové konkurenci jeho zahnívajícím monopolům, jako je to s komunikačními technologiemi Huawei a s čínskými čipy. Ovšem obě tyto země samy mají takový letecký trh, že se jejich výrobci uživí i bez světových odběratelů. Uvážíme-li rozlohu a hustotu osídlení Ruska, kde je létání letadlem jako u nás ježdění autobusem a velikost populace rozlehlé Číny, tak odbyt mají každopádně zajištěný a technicky i marketingově byla ta letadla připravená tak, že boj za „svobodu“ světového trhu embargy na konkurenty ustojí včetně kompletního vývoje všech součástí motorů a řídicích systémů. A mnoho zemí např. z globálního Jihu se na letouny modernější a zároveň levné od COMAC a MC-21 těší více než na ty technologie od dědečků současných inženýrů dodávané Boeingem a Airbusem.

Takže další cesta pro postup k multipolarismu je těmito letadly otevřena. Onen unipolární řád pod americkou hegemonií nazývaný „na pravidlech založený“ světový řád nelze nahradit nějakým politikařením. Musí vznikat reálné alternativy s vlastní obchodní, finanční a průmyslovou základnou vedoucí trhy k nové prosperitě úspěšněji než ten monopolizovaný stagnující unipolární systém. Dobře to funguje, když se to opírá o tak reálné věci jako infrastrukturní síť vzniklá z Iniciativy pásu a cesty a z alternativ k monopolům Západu. To změní rozpoložení trhů, vlivu a moci.

Průlom čínského C919 a ruského MC-21 na světové trhy rozbije Západní duopol v jednom z průmyslů, který měl být mimo dosah možností rozvíjejících se trhů. Na světě by tudíž mohla vypuknout zdravá konkurence s veškerým technickým pokrokem, zvyšováním produktivity a nárůstem prosperity, jaký vždy přináší, a měl by se vytvořit průchod a funkční vzor k prosazení se na světovém trhu i pro jiné produkty vynořujících se ekonomik oproti zahnízděným stagnujícím monopolům. Není to jen souboj tržních značek. Je to o odstranění globálních monopolů, které se nesmí ohrožovat, a o ukončení hegemonie patronů takových monopolů.

Na vývoji těchto letounů lze ilustrovat i další směr současného globálního vývoje. Západní firmy a mocnosti měly ve smyslu globalizace v té podobě, jakou proklamují, možnost se do všech těchto rozvojových procesů zapojit a vydělávat na tom. Ale rozhodly se to vykolejovat i za cenu poklesu globálního růstu a prosperity i vlastních zisků ze zapojení, jen aby protlačily vlastní hegemonii a znemožnily rozvoj čehokoliv ohrožujícího konkurencí nerušený monopol privilegovaných. Když se vývoj dopravních letounů nové generace Číny a Ruska rozběhl, používali pro to Západní součásti jako třeba motory vyráběné Pratt & Whitney. Jenže západní jestřábové už tehdy ukázali svoji tvář a pojali tento vývoj jako geopolitickou hru o dominanci a vývoz těchto součástí do Číny a Ruska zakázali. Vývoj letadel tak sice prodloužili, tyto země ale vyvinuly domácí alternativy včetně vývoje a výroby vlastních motorů a postavení jejich leteckého průmyslu o to více narostlo.

Zafungovalo to tedy podobně, jako fungují v poslední době ve Washingtonu vymýšlené sankce, dopadají více na ty, kdo sankce uplatňují, než na ty, proti komu jsou namířeny. A přispívají k vytváření těch alternativních struktur, kterých se prosazovatelé hegemonie nejvíce obávají, jako při sankcích na ruské energie nebo čínské čipy či telekomunikační technologie. Stejně tak odrazují i země, které nechtějí být zavlékány do něčích mocenských konfliktů od bližších vztahů se sebou samými a místo ohrazování svých geopolitických rivalů izolují sami sebe.

Teď se tedy rozběhnou rozsáhlé tržní a politické hry, jejichž vývoj bude jistě plný dramatických a napínavých příběhů a překvapení. A nebude to jen hra těch výrobců letadel o svůj podíl na trhu, jaký by měl připadnout jejich novým, na výši současné technické úrovně vypracovaným letounům. Bude to hra o postup multipolárního systému, který nebude pod dirigistickou taktovkou jednoho hegemonického centra, jenž určuje, kdo smí svým vývojem dosáhnout jaké technologické úrovně a jakého tržního postavení a kdo dostane privilegium neohroženého monopolu, v němž bude moci hrabat zisky neohrožené konkurencí bez nutnosti utrácet za technologické inovace.

Kostky jsou tedy vrženy pro „překročení Rubikonu“ v průmyslu dopravních letadel a půjde o lokální průlom fronty v širší hře o geopolitické uspořádání v 21. století i o směřování historie.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze