Kuala Lumpur, Malaysia. Photo by EJ Yao via Unsplash

Příchod letošního roku znamená 10. výročí zahájení čínského vlajkového projektu její mezinárodní spolupráce, Iniciativy pásu a cesty (BRI) zvané též dost příznačně Nová Hedvábná stezka. Dnes už jde o epochální projekt, který vstoupí do učebnic historie. Jde o projekt budování spleti infrastruktur, v základu dopravních, jako železnice, přístavy, logistické uzly aj., ale případně i energetických, komunikačních apod., tedy cest, kolem nichž se přirozeně vytváří investiční zóny lákající kapitál a ekonomický rozvoj, tedy pás kolem těch cest, kdy na tuto síť se přirozeně nabaluje pletivo spolupráce podniků a národů i bez uzavírání nějakých smluv o obchodních sdruženích, nebo taková sdružení následně díky ní vznikají. Tato síť se proplétá napříč mnoha kontinenty a propojuje do kooperativních sítí národy, napříč kulturami a společenskými systémy.

Kolem se vytváří nadnárodní kooperační uskupení i finanční systémy, sítě e-shopů aj. Iniciátorem, hlavním investorem a organizátorem navazujících např. bankovních institucí je Čína, ovšem nejde již o čínský projekt, neboť se ho účastní mnoho národů a institucí napříč světem včetně Evropy, arabských, afrických a amerických zemí. Všude, kam ten projekt dosáhne, s sebou nese investice a hospodářský růst. A i přes varovné výkřiky z anglosaských zemí, především USA, varující před tímto „neo-koloniálním“ projektem a touto dluhovou pastí, se k vlastnímu prospěchu zapojují i země patřící k jejich spojencům včetně zemí EU. Jde o asi největší megaprojekt současnosti. Dokonce i odpůrci Číny si začínají hrát s obdobným konkurenčním projektem tzv. Globální brány, aby si získali a udrželi svůj vliv v rozvojových zemích. Čína se k tomu ovšem staví velice vstřícně, protože jenom uvítá, bude-li např. v Africe více infrastruktur umožňujících sem výnosně investovat, i když podmínky pro vznik takových investičních příležitostí vytvoří třeba Evropa.

Zajímavé jsou okolnosti vzniku této iniciativy. V roce 2012 byla Čína pod značným tlakem USA, které na mezinárodní scéně vystupňovaly své úsilí o její ohrazování a vojenské provokativní operace v Jihočínském a ve Východočínském moři, čímž ohrožovaly pro Čínu kritické námořní trasy. Zároveň USA v rámci strategie Obratu k Asii Obamovy administrativy vystupňovaly i snahy o dohodu Trans-pacifického partnerství (TPP), což mělo být obchodní sdružení zemí Indo-pacifické oblasti, kde by USA určovaly standardy a vnutily by Číně i jiným v tržním prostoru a dodavatelských řetězcích místo podle svých představ včetně možnosti omezení přístupů na trhy.

Tyto snahy Washingtonu nakonec pohořely, za Trumpa se USA prosazení TPP vzdaly a země oblasti včetně Číny uzavřely autentickou vlastní dohodu RCEP. Nicméně pro Čínu se stalo naléhavějším zařídit si co největší konektivitu s ostatním světem mnoha trasami včetně transkontinentálních železnic k většímu propojení napříč Eurasií jinak než po moři. Přístupy k přístavům v jižní Asii bez nutnosti dlouhých plaveb a větší provázanost své ekonomiky s ostatními asijskými zeměmi i větší propojenost Asie s Afrikou aj. Mělo to návaznost na již rozběhlé infrastrukturní projekty, budované ve spolupráci s africkými zeměmi. Zároveň to vytvářelo nové zahraniční investiční příležitosti, dobré diplomatické vztahy a vůbec je to jakási hlavní opora pro budování Komunity sdílené budoucnosti lidstva, o jakou Čína usiluje, a vyvážení osvědčeného čínského rozvojového modelu do světa.

Něco tak ohromného je vždy nesnadné a ne vše jde hladce, nicméně v roce 2021 měla Čína o BRI podepsána Memoranda o porozumění se 140 zeměmi a 32 mezinárodními organizacemi, z toho 46 v Africe, 37 v Asii, 27 v Evropě, 11 v Severní Americe, 11 v Pacifiku a osm v Latinské Americe. Díky tomu také Čína, která měla roku 2012 přímé investice do zahraničí ve výši 82 miliard $, jich roku 2020 měla už 154 miliard $ a stala se tak největším zahraničním investorem, kdy značná část byla právě do zemí BRI.

Budování BRI projektů se pro Čínu stalo zavedenou standardní rutinou, při níž se vize převádí do akcí s velice výnosným přínosem pro všechny zúčastněné a Čína v rámci BRI stanovila tři klíčové mise.

1.    Podpora růstu: sdílení čínské zkušenosti s rozvojem; provazování s ekonomikami dalších zemí; zlepšení základů pro dlouhodobý rozvoj světa.

2.  Re-globalizace: Lepší vyváženost mezi globalizací po námořních a pozemních trasách; přebudování globální ekonomiky na inkluzivnější s rovnějšími příležitostmi; decentralizace, aby světová ekonomika nebyla v rámci unipolárního řádu už ovládána z jediného Západního centra.

3.    Nový regionalismus: Vznik ekonomických koridorů a pásů podél infrastruktur místo ekonomických unií a zón, jak se to dělá ve stylu Západu.

V současnosti má BRI za sebou už desáté narozeniny. Od roku 2016 je jednou z nejdůležitějších tras BRI Eurasijský pevninský most, tedy železniční propojení z Číny do Evropy, zejména EU, který převedl spolupráci Číny s Unií na úplně novou úroveň, a Čína se stala pro Unii největším obchodním partnerem, když překonala v objemech obchodů s tímto blokem USA a v některých zemích, jako Německo významně přeorientovala veškerou ekonomiku. Eurasijský pevninský most přepravuje náklady mnohonásobně rychleji než námořní doprava a mnohanásobně levněji než letecká doprava a proudí po něm zboží nejen mezi Čínou a Evropou ale i mezi celou východní a jihovýchodní Asií i Střední Asií. Západočínské oblasti a zejména Xingjiang díky tomu prudce ekonomicky rostou.

Nedávno během pandemické krize se Eurasijský pevninský most stal pro evropskou ekonomiku a přetížený zdravotní systém doslova záchranným lanem.

Čínské podniky jako SOE, se naučily bravurně zvládat řízení zahraničních projektů, ať už infrastrukturních, urbanizačních i zdravotnických, včetně koordinace s místními podniky a úřady a školení místních lidí.

V zemích, kam BRI sahá, okamžitě vzniká ohromná spousta místních návazných projektů, neboť v tomto pásu se následně vytváří mnoho investičních příležitostí. V některých rozvojových zemích to znamená převratnou změnu situace. Tolik takových projektů s opatřováním potřebných půjček atp. nikdy dosud vést nemusely. A tak i ty projekty, které nezvládnou, jsou pro ně značným přínosem, neboť se z nich poučí, jak se takový rozvoj řídí.

Nyní už je tedy BRI neodmyslitelnou součástí rozvoje globální ekonomiky a představuje určitý nový rys globalizace, bez kterého si lze její úspěšný vývoj těžko představit. I kdyby tento projekt neprosazovala Čína, nejspíš by pokračoval stejně, ale Čína má díky jeho úspěchům a výnosnosti ještě větší motivaci v něm pokračovat.

Cíle stanovené v oněch třech výše uvedených bodech se velice dobře plní včetně té de-centralizace globalizace, takže podél tras BRI krystalizují nová kooperativní uspořádání mezi národy bez nějakého centralizovaného dirigismu, tedy unipolární globální řád se mění na multipolární uspořádání.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze