Autor: Song Xin je generální ředitel společnosti Sinnvoll Consulting a bývalý politický poradce v Evropském parlamentu. Článek odráží názory autora, a ne nutně názory CGTN.

Od začátku rusko-ukrajinské krize uplynul téměř rok. Po roce nestability, nejistoty a rostoucích rizik potenciální recese v celé Evropě se zdá být nejvyšší čas, aby EU přehodnotila, jak tuto složitou situaci řešit. Nebo přesněji řečeno, před summitem jsou tři klíčové výzvy: tlaky z recese v krátkodobém horizontu, průmyslové ztráty ve střednědobém horizontu a strategická autonomie v dlouhodobém horizontu.

Od začátku války čelí EU vážné energetické krizi. Kvůli své vysoké závislosti na ruské ropě a plynu a několika vlnám sankcí uvalených na Rusko západními zeměmi musí EU nést trpké důsledky raketově rostoucích cen energií. Touto formou importované inflace byly nejvíce zasaženy evropské domácnosti a podniky. Orgány na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni musely zavést dodatečnou solidární daň na energetické společnosti a znovu se uchýlit k půjčkám, aby poskytly určité dotace ohroženým rodinám a průmyslovým odvětvím.

Tento přístup je ale neudržitelný ze dvou důvodů. Za prvé, na rozdíl od USA, které jsou energeticky soběstačné, EU, nebo alespoň většina jejích členských států, stále spoléhá na dovážený plyn a ropu. Navzdory veškerému současnému úsilí EU o přechod z fosilních paliv na obnovitelné energie potrvá nějakou dobu, než se EU zbaví problému energetické závislosti. Přesto inflace tlačí Evropu na pokraj hospodářské krize a recese.

Kromě toho samotné půjčování není dlouhodobým přístupem. Vzhledem k tomu, že Evropská centrální banka zpřísnila měnovou politiku v boji proti dvouciferné inflaci, úrokové sazby byly od loňského roku několikrát zvýšeny. To znamená, že čím více si evropské vlády půjčí, tím více budou muset v budoucnu splácet.

Pokud jde o střednědobé výzvy, kterým může Brusel čelit, EU postrádá skutečnou průmyslovou strategii ve srovnání s Čínou nebo USA. Zejména nyní, poté, co USA přijaly svůj Zákon o čipech a Zákon o vědě spolu se Zákonem o snižování inflace, průmysl celého světa, zejména starého kontinentu, je taženy slibovanými dotacemi a daňovými úlevami, které dosahují 369 miliard dolarů, dotováním produktů od baterií po elektromobily, solární panely a větrné turbíny. BMW například právě oznámilo, že v Mexiku investuje 800 milionů eur (858 milionů dolarů) do vybudování nové továrny na elektromobily a baterie, a další giganti jako BASF a Siemens plánují tento přístup následovat.

Cíl Washingtonu je jasný: snaží se přetvořit globální hodnotový řetězec a chce, aby USA byly konečnou supervelmocí na světové scéně. EU musí přehodnotit své politiky, aby zabránila tomu, aby více společností opustilo tento kontinent. To je zřejmě to, o čem lídři EU plánují jednat na mimořádném summitu v Bruselu ve dnech od 9. do 10. února.

Z dlouhodobého hlediska je nejnaléhavější otázkou pro EU, jak dosáhnout strategické autonomie. Pokud je válka mezi Ruskem a Ukrajinou budíček, měli by si politici uvědomit, že energetická nezávislost nestačí. EU si musí vybudovat vlastní technologickou a vojenskou moc, a tím i širší normativní moc. To se nedá udělat za pár měsíců nebo let.

Místo toho musí být tento dlouhodobý cíl realizován s podrobnými plány a projekty. V loňském roce došlo z iniciativy francouzského prezidenta Emmanuela Macrona k pokusu vybudovat geopolitické společenství napříč Evropou, překračující administrativní hranice EU, s cílem sjednotit více evropských zemí. To byl výchozí bod, ale EU by měla udělat více.

USA zpochybnily současnou mnohonárodní strukturu řízení tím, že opomíjejí OSN a Světovou obchodní organizaci. To není v zájmu EU. EU investovala do budování a udržování globálních mnohostranných správních struktur. EU chce reformovat současné instituce a pravidla, ne dělat nějaké revoluční změny nebo zvraty.

Mimořádný summit v Bruselu tento týden poskytne vynikající platformu pro otevřené vnitřní změny a diskuse. Hodiny tikají a vhodná doba pro využití příležitosti nepotrvá věčně.

Jia