Autor článku Timothy Kerswell je výzkumný pracovník na čínské Univerzitě v Hongkongu (Shenzhen). Žil sedm let v Macau a pracoval jako docent na Univerzitě v Macau.
Spojené státy, Japonsko a Evropská unie procházejí snížením vlivu na světové scéně a zároveň čelí obtížnějším sociálněpolitickým problémům doma. Kolektivní Západ se obrátil k doktríně „zbraně před máslem“ (hovoří o tom, zda stát dává prioritu spotřebitelským produktům a kvalitě života svých obyvatel nebo prostředkům pro vedení války), která učiní svět mnohem nebezpečnějším a zároveň bude zvyšovat politickou polarizaci a další sociální problémy.
USA hodně utrácí na obranu. Navzdory okolnostem americký Kongres oznámil loni v prosinci další osmiprocentní zvýšení rozpočtu na obranu. Americký rozpočet na obranu dosahuje ohromujících 858 miliard dolarů. Očekává se, že americký prezident Joe Biden v nadcházejících dnech oznámí největší obranný rozpočet v historii lidstva.
Je to neuvěřitelné a přichází to v době, kdy USA sužují vnitřní sociální a ekonomické problémy, zatímco nečelí žádným existenčním hrozbám. Spojené státy se zřídka objevují ve zprávách z dobrého důvodu. Rasové problémy, policejní brutalita, bezdomovectví, opiátová krize a krize zdravotní péče jsou jen některé problémy, které tvoří denně titulky v médiích po celém světě.
Přesto, když se zamyslíme nad širším obrazem, je to nestabilní společnost. Cynickým, ale věrohodnějším pohledem na americkou zahraniční politiku je, že USA řeší své sociální problémy tím, že apelují na „soudržnost kolem vlajkového efektu“, čímž vyvolávají mezinárodní krizi výměnou za domácí politickou podporu.
Japonsko také v posledních deseti po sobě jdoucích letech zvyšovalo své vojenské výdaje. Tokio vytvořilo rekordní rozpočet na obranu. Japonským cílem je splnit do roku 2027 standard NATO a věnovat na obranný rozpočet 2 procenta HDP. To je odklon od poválečného jednoho procenta.
Pokud Japonsko dosáhne tohoto cíle, v příštích pěti letech si to vyžádá zvýšení výdajů na obranu o 56 procent. Tím by se Japonsko stalo třetí zemí s největšími výdaji na obranu na světě. Japonská takzvaná mírová ústava zůstává v platnosti pouze na papíře, v realitě ztrácí smysl.
Snímek: Obojživelná vozidla „AAV7“ jsou umisťována na transportní loď „Osumi“ během japonsko-amerického společného vojenského cvičení „Keen Sword 23“ poblíž ostrova Tokuno v prefektuře Kagoshima v Japonsku, 17. listopadu 2022. / CFP
EU si klade za cíl zvýšit své výdaje na obranu do roku 2025 na 70 miliard eur (75 miliard dolarů), zatímco rostou obavy ohledně evropské domácí sociální stability a problémů jako je stárnutí populace, rostoucí náklady na bydlení, migrace a vysoká míra nezaměstnanosti. Zvýšení evropských výdajů na obranu podněcuje EU k promítnutí své moci za hranice, například v případě dobrodružství na Ukrajině financováním konfliktu, ve kterém přímo není stranou.
Ale čeho se tím dosáhne? I při svém nejlepším úsilí nemůže kolektivní Západ zpochybnit zájmy svých protivníků. Pravděpodobným výsledkem bude, že ostatní země nakonec budou chtít vyrovnat toto zvýšení obranných výdajů. V souvislosti s tím by riziko nesprávného výpočtu mezi zeměmi mohlo mít katastrofické následky.
Spojené státy vynakládají velké peníze na obranu, aby udržely hegemonii vedenou Západem nad světem. Západní koncept hegemonie je však jen pýcha. Svět už vstoupil do multipolaritní fáze, kdy USA, Japonsko a Evropská unie zůstávají důležitými zeměmi, ale trpí krizí identity. To zvyšuje globální nejistotu.
Bývalý americký prezident a generál Dwight Eisenhower varoval před „získáním nežádoucího vlivu vojensko-průmyslového komplexu, ať už úmyslného či neúmyslného“. Bohužel jeho varování nebylo uposlechnuto a dnes se mocný obranný průmysl stal hlavní hnací silou západní zahraniční politiky. Dodavatelé pro obranu Spojených států nejen poskytují vládní služby, ale lobbují za politiky vytvářející nestabilitu a konflikty mimo USA.
Zvýšené obranné výdaje kolektivního Západu odrážejí nebezpečné myšlenky a zájmy. Politici bez politických řešení chrání společnosti, které profitují z exportu krize, mediální organizace, které vytvářejí senzace z konfliktů a přehánějí hrozby, a think-tanky financované z pochybných zdrojů, které předstírají, že nabízejí nezávislé politické poradenství.
Kolektivní Západ se jistě potřebuje zotavit po několika špatných hospodářských letech, po špatném řízení COVID-19 a z klesajícího vlivu na světové scéně, ale starých návyků je těžké se zbavit. Nedávný vývoj výdajů na obranu ukazuje, že i když Západ nemůže být hegemonem, hrozí nebezpečí, že bude stále myslet a jednat jako hegemon.
Ta