Muž vhazující hlas během druhého kola prezidentských voleb ve volebním středisku v Praze v České republice, 27. ledna 2023. Photo: Xinhua

Jednou z prvních věcí, které udělal nově zvolený, ještě neúřadující český prezident Petr Pavel, bylo, že nejdříve pompézně oznámil telefonní hovory s ukrajinským prezidentem Zelenským a s prezidentkou místní vlády Tchaj-wanu, a ty pak zase s mohutným mediálním pokřikem realizoval a chlubil se tím, mj. jiné i na svém twitterovém účtu, kde 30. 1. 2023 napsal:

Že tento bývalý generál NATO nebude mít k Číně tak vřelý vztah, jako jeho dosluhující předchůdce Miloš Zeman, nikoho nepřekvapilo. Většina české veřejnosti veškeré to show ovšem vnímá spíše než jakýkoliv státnický akt jako předváděčku ctností, v níž se nadcházející prezident ostentativně hlásí k táboru údajných liberálních a demokratických hodnot, než aby to mělo jakýkoliv na politické procesy a vztahy země. Konec konců generál Petr Pavel ještě prezidentem není, tak si formálně vzato občan Pavel volal s jednou paní z čínského ostrova Tchaj-wan, kdy např. hovorů mezi Číňany na pevnině a Číňany na tomto čínském ostrově neustále probíhají obrovské spousty, neboť pevninská Čína je s tímto ostrovem propojena ve všech ohledech stejně úzce jako s kteroukoliv jinou svou částí. Obchod mezi Tchaj-wanem a ostatními částmi Číny jen kvete, tchajwanské podniky podnikají na pevnině a pevninské na Tchaj-wanu. Lidé, kteří např. v České republice studují tradiční čínskou medicínu, to dělají v institucích využívajících jako zázemí na Tchaj-wanu, tak pevninskou Čínu. Chodí na ostrov i na pevninu na stáže a mají ze všech částí Číny, z ostrova i z pevniny, instruktory.

Prezident v České republice není od toho, aby zemi určoval zahraničně politickou orientaci či jakýkoliv politický kurz. Je to spíše takový ochránce korektnosti procedurálních úkonů v nejvyšší vrstvě veřejné správy země. Jeho postavení se dost blíží postavení např. německého spolkového prezidenta, jehož funkci v Německu obvykle vysvětlují tak, že působí jako státní notář nejvyšších státnických úkonů, nikoliv jako politický vůdce. Zároveň Česká republika i Evropská unie jako celek formálně vyznává politiku jednotné Číny, kterou Petr Pavel nikdy nezpochybňoval.

I čínská reakce tomu odpovídala, byla zatím dost umírněná a zřejmě i přes veškeré pózování Pavla, liberálních médií a těch složek společnosti, kterým se v Českých zemích obvykle říká Kavárna, se proběhnuvší divadélko nijak nepromítne do změny kurzu české diplomacie. Ač samozřejmě není to bez rizika. Např. každou čínskou reakci na překročení jejích červených linií vždy kruhy s washingtonskými jestřáby v pozadí zkouší využít k zavlečení těch, kdo nemají zájem o zbytečné konflikty s Čínou, právě do takových konfliktů. Např. když někteří politici v Pobaltských zemích nasadili tvrdou tchajwanskou politiku v rozporu s postojem EU, tak ředitel českého think tanku Evropské hodnoty usilujícího o washingtonizaci Evropy Jakub Janda vyzýval přední politiky EU, aby se postavili na stranu porušovatelů politiky EU a nechali se ke své škodě zavléct do izolace od Číny. Samozřejmě, že takovéto kruhy by jakýkoliv větší spor s Čínou kolem prezidentova rozhovoru s Cchaj Jing-wen rády využily k zavlečení České republiky do sporů s Čínou a do izolace naší ekonomiky od této největší dílny současného světa.

Ovšem je třeba to vnímat v širším kontextu, nejen česko-čínských vztahů. USA, ač jejich vlastní ekonomické vztahy s Čínou přes politické hrátky jestřábů stále rostou, by chtěly EU od Číny co nejvíce izolovat. A lze mít i podezření, že přes všechny pro-tchajwanské řečičky by nás chtěly izolovat i od té její části zvané Tchaj-wan, který je plně integrovaný do čínské ekonomiky a izolace Číny bez izolace Tchaj-wanu není možná. Např. všechny ty provokace kolem Tchajwanského průlivu mají vždy největší dopad na tchajwanské akcie a na ochotu zahraničních investorů na Tchaj-wan investovat, takže je to dost podobné počínání, jako když údajně „ušlechtilí bojovníci za práva lidu Sin-ťiangu“ bojují za práva Ujgurů pokusy odříznout jejich ekonomiku, která zdejší lid živí, od mezinárodního obchodu a investic zahraničních podniků přivádějících do Sin-ťiangu prosperitu.

Tedy stejně jako je ta pokrytecká politika „lidských práv“ v Sin-ťiangu je nejvíce zaměřena na zadušení prudkého ekonomického rozvoje v této autonomní oblasti, má objektivně stejně ničivé dopady na Tchaj-wan i ta „pro-tchajwanská“ politika USA s válečnými manévry odrazujícími od Tchaj-wanu zahraniční kapitál. Také pokusy o snížení závislosti Ameriky na tchajwanském průmyslu polovodičů jsou spíše určitou formou rozšiřování izolace Číny od světového polovodičového průmyslu než čímkoliv jiným.

Probíhají kolem toho samozřejmě rozpory i na samotném Tchaj-wanu, které tam mají podobu hlavně sporů mezi momentálně vládnoucí Demokratickou progresivní stranou, s jejíž vůdkyní Cchaj Jing-wen budoucí prezident Pavel mluvil, a oproti tomu stranou vládnoucí na tomto ostrově po většinu jeho historie Kuomintang, která i přes nedořešené vztahy s Pekingem pořád tvrdě zastává politiku jedné Číny, a v současné situaci hledá cesty, jak ty vztahy dořešit.

A tak zatímco jestřábi v USA se chystají k demonstracím údajné „podpory svobody a demokracie na ostrově“ daleko za hranicemi toho, co provedl bývalý generál NATO Petr Pavel tím, že nový mluvčí Sněmovny reprezentantů USA Kevin McCarthy chce pokračovat v odkazu své předchůdkyně z Demokratické strany Nancy Pelosi a provést oficiální státní návštěvu Tchaj-wanu, tak tradiční čínská strana Kuomintang to moc nevítá. Raději chce s pevninskou Čínou společnými silami využít rozvojového potenciálu země, rozvíjet čínskou ekonomiku a řešit politické problémy. Proto místopředseda Kuomintangu zrovna naopak odcestoval na čínskou pevninu, aby tu jednal. To se samozřejmě nelíbí ani těm Západním politikům, kteří usilují o izolaci Číny a hrají na úkor Tchaj-wanu s tchajwanskou geopolitickou kartou, ani partnerce našeho budoucího prezidenta z telefonního dialogu  Cchaj Jing-wen a její straně, jak o tom informuje i český žurnalista Jan Železný.

Takže je vidět, že samotní Tchaj-wanci to nevidí vždy stejně, jako deklarativní vyhlašovatelé jejich podpory na Západě v tom smyslu, k jakému se hlásí nadcházející prezident Petr Pavel. Tamní situace je geopoliticky a pro Tchaj-wance i vnitropoliticky dost spletitá a zkoušet se do ní navážet chápat ji jako nějakou infantilní zjednodušeninu jen prizmatem boje za demokracii a lidská práva není moc uvážlivé. Ovšem samozřejmě ekonomické vazby s Tchaj-wanem i kulturní a společenské vazby pro nás mají značný smysl a je třeba je rozvíjet a posilovat. Mj. proto, abychom více pochopili geopolitickou situaci seznámením se s pohledem skutečných Tchaj-wanců.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze