Jak se změní zahraniční politika po nástupu nového českého prezidenta Petr Pavla?

Podle mě se nic zásadního nezmění. Zahraniční politiku naší země neurčuje ani prezident, ale ani ministerstvo zahraničních věcí. Tu řídí primárně zájmy Spojených států amerických a sekundárně Bruselu, čili Evropské unie.

Pokud jde o telefonát s tchajwanskou prezidentkou, tak tomu, že šlo o náhodu, mohou věřit jen přitroublí voliči pětikoalice a ti, co hltají mainstream. Žádný prezident nevezme anonymní mobil! Už ze strategických zájmů pro danou zemi.

Je evidentní, že hru s Tchaj-wanem připravovala americká administrativa, a jsem na sto procent přesvědčen, že v tom svou roli hrálo i velvyslanectví USA v České republice. Důvodem je provokace. Budoucí prezident se představil v pozici amerického pucfleka. Ale on je s ní smířený. On ji přijal! A díky tomu se prezidentem stal. Jeho role je evidentní.

Čína bere Tchaj-wan jako svou provincií a politiku jednotné Číny zastávají prakticky všechny země a otevřeně si ji nedovolí kritizovat ani USA. Koneckonců ji garantuje OSN. Ale Spojené státy považují naši republiku za banánovou, a tak jsou šťastné, když její budoucí prezident vyvolá takovou provokaci.

Čína je v první řadě velkým hegemonem v oblasti Pacifiku a jediným současným soupeřem Spojených států. Česká republika je pouhý satrapa USA. Jen plní zadání z Bílého domu, potažmo z Pentagonu. Nesmí se uvažovat, co je výhodné pro nás, my uvažujeme, co je výhodné pro USA. A my máme za třídního nepřítele jen toho, koho nám určí USA. Z toho vyplývá, že Česká republika není suverénní zemí, ale jen reaguje na rivalitu, kterou je dán vztah mezi USA a Čínou.

Jak hodnotím v této souvislosti válku na Ukrajině?

Ukrajinská armáda dělá užitečnou roli pro USA. A jsem si jistý, že američtí satrapové z NATO budou bojovat s Ruskem až do posledního Ukrajince! Věřím dokonce, že se nebudou bát rozšířit toho Ukrajince na Čecha, Slováka, Litevce nebo Lotyše, to pro ně vždy byli podřadnější lidé. Američané už teď vědí, že boj s Ruskem bude neúspěšný, ale litovat toho nebudou. Ty podřadnější je nezajímají. Oni vědí, že zbrojní možnosti USA se snižují, a jejich situace je problémem s ohledem na konflikt s Čínou.

USA se teď dostaly do poměrně nekomfortní pozice, kdy je lepší obětovat část území Ukrajiny a uspokojit Rusko nějakým mírovým řešením, protože silou to nedokážou. NATO by mělo jak vojensky, tak hospodářsky připravit úprk z Ukrajiny. Takový, jako mu zajistili Tálibánci od Kábulu. Zkrátka – NATO si zopakuje další výprask.

Pokud Američané neustoupí od své politiky, kterou vedou posledních sto let, troufnu si říct – vzpomeňme na intervenci do Mexika v roce 1911 – pak je střet nevyhnutelný. Jako k tomu došlo na Ukrajině, formuje se silná politicko-vojenská koalice Rusko, Čína a Irán. A přidají se i další státy, které představují silného soupeře a na nichž si USA vylámou zuby. Podřadné státečky Evropy ničemu vojensky nepomůžou. Jejich vojenské síly jsou spíše k pobavení. Francouzská armáda, kdysi jedna z velmocí, utíká před smluvními vojáky Wagnerovy skupiny a opouští bývalé kolonie bez války. Jaké kvality může taková armáda mít? USA si zkrátka nandaly větší krajíc, než jaký jsou schopny sníst. Spolehlivost jejich satelitů je velmi nízká.

Mír je iluze?

Mír by byla dobrá věc, všichni normální lidi chtějí žít v míru. Za současného světa a při snaze USA o unipolární svět, jak byly zvyklé i za cenu války, je mír opravdu jen pouhá iluze. Věřím, že poté, co Spojené státy dopadnou, jak dopadnou, by mír do budoucna iluzí být nemusel. Dokud ale nedojde k odstranění činitele, který tomu brání, a to jsou USA, bude mír skutečně jen iluzorní. Spojené státy musejí přestat fungovat, jak fungují. Především se vzdát své snahy o hegemonii…

A svět zničený válkami je lépe ovládatelný z Washingtonu. Jenže doba se změnila. Nejen v Číně nebo v Indii. Dokonce i Indonésie nebo Turecko chápou, že USA jsou příčinou všech problémů. Je nasnadě, že tyto země, samozřejmě v čele s Čínou a Ruskem, učiní přítrž americké hegemonii a imperiální politice, kterou se USA snaží vnucovat zbytku světa, ale úspěšně se jim to daří jen ve východní Evropě, která je po vojenské i ekonomické stránce jen marginální. Pro ně není cesta, jak ze začarovaného klubu ven. Spojené státy americké již brzy skončí na smetišti dějin, stejně jako jejich satrapové z východní Evropy.

Média mohou zastírat realitu nebo fakta po nějakou dobu, ale ve finále pravda stejně vyplyne na povrch. Ta naše nejsou schopna objektivně informovat o problémech ve světě a jsou kolikrát srovnatelná s propagandistickými plátky třicátých let v Německu a Itálii. Tohle nazývat médii ani nejde! O situaci na Ukrajině rozhodně neinformují objektivně. Sto miliard, co jsme nainvestovali do předem prohrané války na Ukrajině, se nevrátí. Kyjev pod kontrolou Luhansk nikdy mít nebude a teze Bena Hodgese, že do konce roku bude obsazen Krym, a pak se to posouvá do jara nebo do léta, mi připomínají Švejka.

Luděk Růžička