Čínský yuan. Photo:VCG

Je logické, že měna dílny světa Číny se pozvolna prosazuje jako jedna z hlavních světových měn. Někteří propagandisté dokonce Čínu obviňují, že svým yuanem chce z jeho privilegované pozice světové měny sesadit dolar. Ač Čína jistě usiluje o internacionalizaci a dobré postavení své měny, které jí přináší nemalé ekonomické přínosy i vliv, tak se určitě o žádnou rychlou změnu světového finančního uspořádání, jakou by představoval pád dolaru, nesnaží. Její měnové rezervy jsou převážně v aktivech denominovaných v dolarech a její pohledávky v jiných zemích právě tak, tudíž by se jí přinejmenším ve střednědobém výhledu jakákoliv rychlá de-dolarizace nevyplatila.

Nicméně vliv dolaru je značně nad-proporcionální vůči velikosti americké ekonomiky, z čehož USA značně profitují, ale ač podíl Číny na HDP světa je přes 18 procent, tak podíl yuanů v globálních rezervách cizích měn představuje necelá 3 procenta i v situaci, kdy je Čína pro mnoho oblastí hlavním ekonomickým partnerem.

S USA je to naopak, podíl jejich měny v mezinárodních platbách a rezervách daleko přesahuje podíl velikosti jejich ekonomiky a výrazně to přispívá k jejich ziskům a vlivu. Dolar také využívají jako mocenské páky v sankčních režimech na své odpůrce, rádi vyvolávají na světě zbytečné konfliktní situace, protože ty obvykle přináší nejistotu investorů, kteří pak utíkají k dolaru jako úložišti bohatství, nebo dokonce i vedou války, ohrozí-li někdo privilegium dolaru, jako když Kaddífí zkusil zavést africkou měnu Afro. Ale i přes velice nejistou situaci v posledních letech, podíl dolaru na světovém finančním systému pomaličku klesal a podíl yuanu zvolna rostl, kdy k dalšímu růstu mj. nejspíš výrazně přispěje otvírání čínského finančního trhu pro svět v rámci posledních reforem.

Prozatím je internacionalizace yuanu na neustálém postupu. Podle dat Současného složení oficiálních rezerv cizích měn od MMF byl ve třetím čtvrtletí 2022 podíl yuanu v globálních rezervách cizích měn 2,76 procenta, je tedy pátou nejvýznamnější světovou měnou. MMF také zvýšil váhu yuanu v měnovém koši Speciálních práv čerpání (SDR) z 10,92 na 12,28 procenta, v čemž se dost odráží rostoucí propojenost čínského finančního trhu se světovým finančním systémem.

Významně ovšem roste podíl čínské měny v přeshraničních obchodech Číny, které se stálým zákazníkům a dodavatelům čínského trhu více vyplatí vyrovnávat v čínské měně než v měnách jiných. Proto podle dat čínského státního úřadu zahraničních měn byl zajišťovací poměr podniků cizími měnami u yuanu 24 procent a podíl objemu přeshraničních plateb v yuanech byl v Číně skoro 50 procent, tj. dvacetiprocentní nárůst oproti roku 2016.

Také řada zemí, které se na světovém trhu potýkají s šikanováním ze strany USA, jako Venezuela, Myanmar, Írán a zejména Rusko se do velké míry proti sankčním rizikům zaštiťují přechodem k yuanu jako k prostředku mezinárodního vyrovnání a k vytváření rezerv.

Rusko se výrazně de-dolarizuje a do Číny prodává zboží a nakupuje z ní převážně za yuany, kdy objemy těchto obchodů prudce rostou. Ruští dodavatelé energií do Číny jsou placeni v yuanech a i v ruském bankovním systému hraje yuan významnou roli. Loni objemy bilaterálních obchodů mezi Ruskem a Čínou obnášely přes 190 miliard dolarů a trend je rostoucí, přičemž klíčovou roli v tom hrál právě yuan.

V Rusku se yuan stal hlavní obchodovanou měnou na tamním finančním trhu. Na moskevské finanční burze transakce v yuanech letos v únoru obnášely 1,48 bilionu rublů (19,6 miliardy dolarů), tj. skoro 40 procent všech transakcí, tedy více než americký dolar, obnášející 38 procent a euro, na které připadlo 21,2 procenta transakcí. Když se natolik yuanizuje tak významná světová ekonomika jako Rusko, táhne to za sebou větší rozsah využívání yuanů i jinými zeměmi.

Také se mezi mnoha zeměmi začíná rozmáhat čínský mezibankovní platební systém vytvořený převážně k platbám v yuanech, který je alternativou k základnímu globálnímu platebnímu systému SWIFT, ze kterého jsou vyloučeny některé instituce v zemích pod sankcemi, jako řada ruských bank.

Proto asi nepřekvapuje, že Mongolsko – silně ekonomicky propojené jak s Ruskem, tak s Čínou – se s Ruskem dohodlo na přeshraniční vyrovnávání v yuanech a za použití právě tohoto systému.

Ovšem i řada jiných zemí, ač nejsou pod sankcemi, a ani třeba s Čínou nesousedí, ale hodně s ní vzájemně obchodují, zjišťuje, že vyrovnávat své nejobjemnější transakce v yuanech vychází levněji a transakce jsou hladké.

Mezi takové země patří např. Irák, který nemá dolarů zrovna nazbyt, takže rád svým podnikům umožní, aby si s Čínou vyrovnávaly platby přímo v yuanech. Moc se na to těší, když zavedení tohoto mechanismus komentoval vládní ekonomický poradce Mudhir Salih: „Poprvé budeme dovozy z Číny financovat v yuanech, když dosud byly dovozy z Číny financovány jen v dolarech.“

Jenže Írán a Irák nejsou jediné středovýchodní země, kterým se yuan jeví jako přitažlivý. Dokonce největší producent ropy a donedávna submisivní spojenec USA Saúdská Arábie vidí možnost jak ušetřit v obchodech s Čínou prodejem části své produkce do Číny – největšího odběratele její produkce - za yuany, neboť Čína je zároveň zvláště významný dodavatel průmyslového zboží do tohoto království, takže by mohlo vyjít o dost levněji, když prodají část ropy za yuany a pak za ně levně nakoupí čínské zboží bez komplikace transakcí směnami za dolary.

O otevřenosti Saúdů k vyrovnávání v jiných měnách než jen v dolarech mluvil i její ministr financí na Světovém ekonomickém fóru v Davosu. Přitom hegemonie dolaru po II. světové válce spočívala hlavně na tom, že středovýchodní monarchie prodávaly svou ropu výlučně za dolary v systému tzv. petrodolarů, čímž se z americké měny stala ropou podložená měna.

Teď ale Mohammed Al-Jadaan v Davosu prohlašoval: „Nemáme žádný problém s tím, abychom diskutovali o tom, jak dohodnout obchodní vyrovnávání, zda je to v US dolarech, zda je to v eurech, zda je to v saúdských rijálech. Nemyslím, že bychom se měli vyhýbat jakýmkoliv diskusím, které pomohou zlepšit světové obchodování, nebo je vylučovat.“

Podobná situace je i se Spojenými arabskými emiráty. Jejich bilaterální obchod s Čínou roku 2021 přesáhl 75 miliard dolarů.

Když o situaci vzniklé na Středním východě s čím dál užší spoluprací zemí ze Zálivu s Čínou mluvila pro mediální kanál Epoch Times geopolitická analytička a prezidentka bezpečnostní poradenské firmy Scarab Rising Irina Tsukerman, tak jim říkala: „Čína přesměrovává své investice do Zálivu. Úroveň spolupráce na ekonomických a vojenských projektech překonává v mnoha oblastech rozsah spolupráce s USA a zrovna tak se na Čínu přeorientovává obchod, kdy teď už nejde o vyváženost jako spíše o preferenci.“

Někteří experti dokonce mluví o tom, že situace vypadá tak, jako by se Střední východ chystal na kolaps petrodolaru doprovázený vzestupem petroyuanu.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze