Hodně se teď píše o Číně. Zvláště o čerstvém dvanáctibodovém mírovém plánu pro Ukrajinu. Tedy spíše o něm píší tzv. dezinformační weby, neboť pro ty oficiální a jediné pravdomluvné je MÍR sprostým slovem a tudíž slovem zakázaným. Zajímavý komentář takříkajíc z vlastní zkušenosti, resp. z osobní účasti na mezinárodní konferenci v Pekingu (prosinec 2018), kterou pořádala KS Číny k otázce mezinárodní bezpečnosti a která přijala šest zásad pro globální bezpečnost, publikoval na iportaL24.cz také Vojtěch Filip (zde).
I já přispěji svojí troškou do čínského mlýnu… – byť jsem původně chtěl psát o Dymovi Jaškinovi, jak ho tady teď všichni ti Haškové, Zárubové, Hadamczikové – vlastně jak sděluje mainstream – celá společnost, odsoudila a chystá se ho pověsit. Že si dovolil uctít 26 miliónů mrtvých, bez nichž by tu tihle dnešní samozvaní soudci nebyli. Ale o tom někdy jindy, zpět k ČLR.
Na respektovaném webu theaseanpost.com jsem našel pozoruhodnou analýzu, nazvanou »Poučení z čínského programu chudoby«. Dozvíme se tu mnoho zajímavého. Třeba i to, jak tak odporná komunistická Čína s chudobou zatočila. Je mi jasné, že pro české politiky a český mainstream by autorka zmíněné analýzy, profesorka politologie mnoha světových univerzit, konzultantka Asijské rozvojové banky a prezidentka filipínské společnosti Techperformance Corp, Anna Rosario Malindog-Uy, byla ihned vržena na sankční seznam, ovšem já nedebil jsem se s ní mile rád seznámil. Vám to doporučuji rovněž, poněvadž tohle rande za to stojí.
Úvodem trochu čísel… Na základě zprávy WPR (World Population Review = Světový populační přehled) má mezi zeměmi Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) nejvyšší míru chudoby Jihoafrická republika, a to 26,6 %. Následuje Kostarika s 20,9 procenta, dále Rumunsko se 17,9 procenta a Spojené státy (USA) mají čtvrtou nejvyšší míru chudoby 17,8 procenta. Je zde také značná nerovnost v bohatství, přestože se jedná o největší ekonomiku na světě.
Zatímco míra chudoby některých zemí v Asii je následující: (1) Čína má 0,6 %; (2) Japonsko 15,7 %; (3) Indie 21,9 %; (4) Vietnam 6,7 %; (5) Filipíny 21,6 %; (6) Malajsie 5,6 %; (6) Indonésie 9,8 %; (7) Thajsko 9,9 %; (8) Kambodža 17,7 %; (9) Laos 18,3 % a (10) Myanmar 24,8 %.
Pro zajímavost, chudoba je definována jako nedostatek hmotných statků nebo příjmů k pokrytí základních osobních potřeb, někdy tak extrémní, že člověku chybí jídlo, oblečení a přístřeší. Míra chudoby je poměr počtu osob v dané věkové skupině, jejichž příjem nedosahuje hranice chudoby. Osoby žijící v extrémní chudobě jsou ty, které žijí za méně než 1,90 USD na den.
Zatímco mnoho chudších zemí stále živoří uprostřed pandemie koronaviru, Čína porazila extrémní chudobu v rámci svých hranic díky přesnému a cílenému programu a strategii na její zmírnění.
V roce 2012 bylo v Číně přibližně 832 chudých okresů, 128 000 chudých vesnic a téměř 100 milionů lidí žilo v absolutní chudobě. Za pouhých osm let se tento počet snížil na nulu. Za posledních osm let byly do boje proti chudobě investovány fiskální prostředky v hodnotě téměř 1,6 bilionu jüanů (246 miliard USD) a více než 90 % chudých Číňanů dostalo od vlády nějakou formu podpory v oblasti zaměstnanosti.
Je třeba rovněž zdůraznit, že Čína se od 70. let 20. století podílí na celosvětovém snižování chudoby z více než 70 % a svůj cíl vymýcení chudoby, stanovený v Agendě OSN pro udržitelný rozvoj do roku 2030, splnila s desetiletým předstihem.
V roce 2013 zahájila Čína projekt cíleného snižování chudoby (»Precise«). Sestavila silný tým vládních pracovníků (stranických kádrů), kteří prováděli národní politiku snižování chudoby v zemi. Do jednotlivých vesnic vyslala celkem 255 tisíc pracovních týmů a přes tři miliony prvních tajemníků vesnických výborů KS Číny spolu s dalšími milióny místních úředníků. Tito pracovníci se vydali do oněch 832 chudých okresů a 128 tisíců chudých vesnic, aby vytvořili profil každého chudého člověka v zemi.
Pomocí údajů z průzkumů a jejich porovnáním s jednotlivci a domácnostmi dokázali přesně identifikovat osoby žijící v chudobě. Při průzkumu každé domácnosti zjišťovali, zda má dostatečnou pracovní kapacitu, zda se dítě vzdělává a zda jsou všichni členové rodiny zdraví.
Spustili také celostátní digitální databázi, která zahrnuje každou registrovanou vesnici, domácnost a jednotlivce. To zajistilo přesnost identifikace chudoby a pomohlo systémově definovat každou příčinu zvlášť. Poté navrhli opatření šitá na míru, aby tyto lidi vyvedli z chudoby.
Pokud například rodina nemohla kvůli chudobě svým dětem garantovat odpovídající vzdělání, pomoc zahrnovala poskytnutí studentských půjček a dotací. Pokud byla chudoba způsobena špatným zdravotním stavem některého člena rodiny, byla mu poskytnuta dostatečná zdravotní péče atd.
Vládní pracovníci v citovaných 832 chudých okresech žili s místními dlouhodoběji (stravovali se společně, komunikovali s nimi apod.), aby lépe pochopili, co potřebují. Poté pro ně vytvořili tzv. rozvojový program, který nejlépe vyhovoval jejich zájmům, možnostem a lokalitám.
Velkým motivačním impulsem byl rozvoj místních původních průmyslových odvětví a sociálních podniků, které jsou řízeny a vlastněny místními družstvy a místním obyvatelstvem. To v mnoha ohledech zabránilo tomu, aby domorodí obyvatelé opouštěli své rodiny a hledali pracovní místa jinde, zejména ve velkých městech.
Postupně všech 832 registrovaných okresů zformulovalo průmyslové plány boje proti chudobě a na místech samých bylo vybudováno více než 300 tisíc průmyslových základen v oblasti zemědělství, pěstitelství a zpracování. Také se přes 96 milionů registrovaných lidí nastěhovalo do více než 2,66 milionu nově postavených domů, které jsou vybaveny vodou, elektřinou, plynem a internetem. Díky výstavbě lepších silnic se zlepšila také doprava.
Součástí cíleného přístupu ke snižování chudoby v Číně je využívání zelené energie a ochrana životního prostředí. Čína například využila solární energii v zemědělství k boji proti chudobě v mnoha chudých oblastech, zatímco více než 1,1 milionu lidí bylo zaměstnáno jako ekologičtí lesní strážci. To vymanilo z chudoby celkem tři miliony lidí.
Investice do lidského kapitálu prostřednictvím všestranného vzdělání byly další prioritou, která významně přispěla k úspěchu čínské iniciativy proti chudobě. Číňané pochopili, že úspěch jejich úsilí o zmírnění chudoby může být udržen pouze prostřednictvím neustálých investic do vzdělávání a rozvoje lidského kapitálu. Jedině tak bylo možné zastavit mezigenerační přenos chudoby.
Čína dosud modernizovala 108 tisíc škol, což vedlo k velkému úspěchu v celostátní kampani proti předčasnému ukončování školní docházky, neboť se podařilo přimět zhruba 200 tisíc studentů, aby pokračovali ve vzdělávání. Podařilo se jí také poskytnout bezplatné odborné vzdělání více než osmi milionům studentů z chudých rodin, kteří v minulosti nedokončili studium, nebo nenašli zaměstnání.
Dalším důležitým faktorem úspěchu čínského boje proti chudobě jsou masivní investice do systémů zdravotní péče, zejména na nejnižší úrovni. Základní zdravotní pojištění, které pokrývá až 80 % nákladů na hospitalizaci, má 99 % jejích chudých obyvatel. Chudí obyvatelé venkova mají také nárok na speciální léčbu 30 druhů nemocí.
Osm let tvrdé práce a odhodlání urychlilo hospodářský rozvoj v 832 chudých čínských okresech. Na konci roku 2020 se všechny tyto okresy vymanily z chudoby, zajistily svým obyvatelům povinné vzdělání, základní lékařskou péči a bydlení, a to navzdory nepříznivému a ničivému dopadu pandemie koronaviru.
Úspěch čínského boje proti chudobě lze přičíst rozhodnosti a silné politické vůli KS Číny a jejího vedení. A také jednotné a soudržné koordinaci mezi ústřední vládou, provinciemi, městy a okresy. Šéfové stran na všech úrovních převzali odpovědnost za vymýcení chudoby na místní úrovni spolu s úředníky z 22 centrálních a západních provincií. Úspěch Číny by měl sloužit jako inspirace a motivace pro rozvojové země v jejich boji proti chudobě.
(zdroj: https://theaseanpost.com/article/learning-chinas-poverty-alleviation-program)
Robert Fish