Čínský prezident Xi Jinpingy s ruským prezidentem Vladimirem Putinem v moskevském Kremlu 21. března 2023. Photo: AFP

Právě skončila třídenní návštěva čínského prezidenta Xi Jinpinga, který s rozsáhlým diplomatickým doprovodem jednal v Moskvě s vrcholnými zástupci Ruska vedenými prezidentem této země Vladimirem Putinem. Ve světovém i našem tisku byla tato jednání dvou největších supervelmocí ze světa nově se vynořujících ekonomik obvykle líčena hlavně na základě dojmů z toho, jak si obě strany výborně rozuměly a jak se oba prezidenti vzájemně označovali za „drahé přátele“. A také se zmiňovaly možné dopady této návštěvy na možnost, že na Ukrajině bude dohodnut mír, neboť Čína se nijak netají ambicemi mírové rozhovory zprostředkovat, a že taková zprostředkování umí, se ukazuje např. na nedávno dohodnutém obnovení vztahů mezi Saúdskou Arábií a Íránem, na které navazuje i další zlepšování vztahů v rámci Středního východu.

Ač téma přípravy mírových rozhovorů na Ukrajině mělo údajně v rozhovorech značnou důležitost a ochotu Číny zapojit se do zprostředkování rozhovorů v zásadě ocenila i ukrajinská strana, tak samozřejmě v jednání na toto téma s Ruskem i v telefonátu s ukrajinským prezidentem Zelenským šlo hlavně o určité „zkoušení vody“, aby se našlo, „kde je brod“, tj. o určité prvotní šetření, v němž čínská strana čte situaci, po němž budou následovat kousek po kousku krůčky k řešení, než doufejme situace nakonec konverguje k nějakému takovému usmíření jako mezi Íránem a Saúdy na Středním východě.

A stejně, jako se jestřábům ve Washingtonu nelíbí usmíření zemí po obou březích Perského zálivu, které vytváří základnu pro ekonomickou kooperaci a integraci napříč Eurasií, tak jako nejhorší možný scénář, který by vedl ke zvýšení vzájemně výhodné partnerské spolupráce bez vnějšího dirigismu, vidí USA v sousedském urovnání mezi Ruskem a Ukrajinou, které by nejenže mohlo vést k významné spolupráci obou zemí, ale přispět i k dalšímu propojení Eurasie od Atlantiku po Pacifik a od Severního ledového oceánu k oceánu Indickému. A Spojené státy, které viděly v nevraživosti Íránu a Arabů zadřené „ložisko roztáčející se Eurasijské ekonomické osy“, do kterého je třeba „sypat písek“ vidí stejné „ložisko“, na kterém se má zadřít rozběh Eurasijské osy v Ukrajinské krizi, a tak je pro ně nejhorší možností ta, že by na Ukrajině „vypukl“ mír.

Proto se americký ministr zahraničí Antony Blinken nechal uprostřed jednání v Moskvě slyšet, že: „Svět by se neměl nechat čínsko-ruským mírovým plánem pro Ukrajinu ošálit.“

Do toho se mísily zprávy, jak mezinárodní trestní soud v Haagu, jehož zřizující stranou není ani Rusko ani Ukrajina, zkouší uplatňovat svou bezzubou jurisdikci i mimo prostor smluvních stran na ruského prezidenta Putina, kdy útěk civilistů z Ukrajiny do Ruska, které je největším příjemcem válečných uprchlíků z této země, prohlašuje se smyslem pro opravdu morbidní humor za jejich únos a válečný zločin. Jaký jediný smysl toto bizarní počínání může mít, odhalil světu srbský prezident Vučić, který to označil za umělou překážku pro jednání o míru, neboť nemoci jednat s Putinem, protože je „zločinec“, znamená nemožnost jednat o míru. Takže lze mít důvodné podezření, že skutečným „zločinem“ ruského prezidenta je to, že v reakci na čínskou iniciativu prohlásil: „Jsme otevřeni vyjednávacímu procesu o Ukrajině.“ To by totiž mohlo znamenat, že ukrajinské zadírání roztáčející se Eurasijské osy by přestalo fungovat.

V Číně ale dobře vědí, že mír se vyplatí více, než dlouhá opotřebovávací válka, v níž je úspěch za příliš velkou cenu, a tlak na mír a výnosnou spolupráci bude oběma stranám vycházet z jejich vlastního účetnictví, takže časem se u jednacího stolu stejně sejdou, jako se sešli Saúdové s Íránci. Čína žádné straně nevnucuje své vypořádání války podle vlastní vize spravedlnosti. Chce jen mírový proces, v němž k poválečnému uspořádání dospějí z vlastní vůle obě strany.

Ale jestřábi pohlíží na čínsko-ruská jednání v Moskvě a na pozvání prezidenta Putina do Číny se zatrpklostí i z jiných důvodů než Ukrajina. Obě země jsou si, jak prohlásil prezident Xi, vzájemně sousedy s největší hranicí. To by podle nadějí jestřábů mělo přivodit situaci, kdy se k sobě začnou v asijském prostoru chovat jako dva kohouti na jednom hnojišti, aby zde nevznikla žádná spontánní ekonomická integrace. Jenže obě mocnosti se k sobě chovají spíše než jako egoistická drůbež jako kooperativní partneři užívající si výhod spolupráce. Čína je pro Rusko už 13 let v řadě největším obchodním partnerem a v loňském roce jejich obchod meziročně vzrostl o 29,3 procenta na 190,27 miliardy dolarů. A spolupráce mezi nimi probíhá na poli špičkových technologií jako třeba v letecké technice a kosmonautice. Takže uplatnit zde imperiální strategii - „rozděl a panuj“ – je nemožné.

Navíc obě strany rukou společnou a nerozdílnou pracují na budování struktur multipolárního světa oproštěného od imperiální dominance washingtonské hegemonie, takže budují organizace jako BRICS a Šanghajská organizace pro spolupráci a rozhýbávají dynamiku největšího mezinárodního investičního projektu současného světa – Iniciativy pásu a cesty (BRI). Tj. přesně těch seskupení, v nichž se spontánně zdola na základě touhy po vzájemně výhodné partnerské spolupráci rodí nová přirozená forma globalizace multilaterálního světa se světovým řádem partnerů a ne hegemonů.

Tyto dvě země nejenže odmítají zapojit se do ohrazování a izolace jedna druhé, jak by si Washington přál, ale také v rámci uvedených seskupení k tomu motivují ostatní nejen ve vztahu k nim, ale i ve vztahu k jiným, ze kterých by imperiální kruhy chtěly dělat mezinárodní párie a vystavovat je jednostranným sankcím bez opory v mezinárodním právu, jako Írán, Venezuela nebo Kuba či Myanmar.

Všechny tyto formy mezinárodní partnerské integrace též probíhají spolu s budováním celého komplexního institucionálního aparátu, jako jsou finanční instituce, umožňující např. financování rozvojových projektů nebo finanční transakce mimo dosah Amerikou kontrolovaného finančního systému, kdy se často prosazuje mezinárodní vyrovnávání v čínských yuanech či jiných národních měnách. Přitom prosazování čínského yuanu jako mezinárodního platidla prosazuje Rusko s daleko větší vehemencí než samotná Čína.

V rámci BRICS vznikla dokonce i iniciativa za rozpoutání nové inovativní revoluce. Pravdou totiž je, že i přestože si každých několik měsíců můžeme koupit nový model mobilu a vykřikuje se něco o Průmyslové revoluci 4.0 a umělé inteligenci, tak už 50 let neroste potenciální produktivita výrobních faktorů takovým tempem, jako během 2. průmyslové revoluce, která tehdy skončila. V jistém smyslu tedy žijeme v temném věku zpomaleného inovativního vývoje a od současného Západu nastolení nové inovativní dynamiky asi čekat nelze.

Právě o budování tohoto nového, nikoliv unipolárního, nikoliv dirigistického, systému, nýbrž systému multilaterálního, tudíž partnerského, který poskytne rozvojové příležitosti všem a zase zrychlí rozvoj lidstva, se v uplynulých třech dnech v Moskvě mezi Čínou a Ruskem jednalo