Spojené státy opravdu odmítají vnímat realitu která je faktická a USA se svými západními partnery s tím nemůže nic udělat a presto se snaží tyto procesy zvrátit. Spojené státy vyvíjejí aktivitu v domnění, že budou světovým hegemonem i nadále, ale každý soudný analytik, politik, novinář který má vhled, inteligenci a rozumí probíhajícím procesům nemůže pominout fakta, že euroasijský kontinent v posledních desetiletí posílil na tolik, že pokud Západ s čele s USA nezmění svůj přístup směrem nadcházejícímu multipolárnímu světu a současným světovým lídrům jako jsou Čína a Ruská federace, Indie, Irán, Saudská Arábie, bude nadále ignorovat Šanghajskou organizaci spolupráce, nebo BRICS a neustále bude prohlubovat izolaci G20 a hlavně G7, tak zákonitě svou vlastní krizi evidentně prohloubí.

USA sází na výhru v ukrajinské krizi, ale zároveň ji to vyčerpává a oslabuje to celou koalici ochotných států NATO. Aliance NATO zase ztrácí svůj původní obraný charakter a má zásadní problém koordinovat NATO jako celek a to oslabuje celý transatlantický Západ. Vyčerpává je ze zásob, byť obnovuje a aktivuje VPK (vojensko průmyslový komplex) a vůbec zbrojařský průmysl. USA se ale doslova se zakousla do vlastního ocasu a teď se točí dokola. Jelikož uvalené sankce na Ruskou federaci, jsou už prakticky vyčerpané a ničí především evropskou a západní ekonomiku a k tomu se přidává ztráta důvěry v USD, jako například nedávný propad na akciovém trhu v USA. Kdy některé firmy rázně zakolísali a jednu chvíli po prohlášení prezidenta Joe Bidena, klesly někteří až o 60 %.

V čem je klíč, že Čína a Rusko jsou země, kterým bude patřit budoucnost? Jak je možné že tyto euroasijské země se postupně stávají dlouhodobě pevnější a pevnější? A Západní země jsou neúspěšné už jen politický a diplomatických jednáních se zeměmi, které dříve USA ovládali a dnes tam jsou vítanější RF a Čína. Ano, je to západním pojetím v přístupu k ostatním zemím. Prostě je to nenasytností, politickou arogancí, kde neplatí vůbec nic, co se slíbilo a když to někdo požadoval, nebo chtěl jít aspoň trochu svou cestou, dopadnul jako Saddám Hussein, Muammar Kaddafí a další. Je to třeba také kulturním vnucováním celému světu svých dekadentních hodnot i do zemí, kde o to nikdo nestojí a kde jsou historicky založení na tradičních hodnotách, jež si chtějí chránit. Je to ekonomický drakenování a ožebračování, či vydíráním malých států uvalených téměř pokaždé zničujících sankcí, jejichž důsledky pak Západ připíše ani ne tak uvaleným sankcím, ale vedení, nebo rovnou samotnému národu postižené země. Je to nelidský necivilizovaný a hlavně postupně apokalyptický systém, o který ve skutečnosti nikdo ze zásady nestojí.

Roman Blaško