Budoucnost EU je ve strategické autonomii, ne v područí USA, myslí si Macron

2023-04-14 03:16:28
Sdílej:

Čínský prezident Si Ťin-pching na neformální schůzce s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem v Songyuan Gungzhou v jihočínské provincii Guangdong, 7. dubna. Photo: Xinhua

Francouzský prezident Emmanuel Macron se před pár dny vrátil z návštěvy Číny po řadě formálních i neformálních rozhovorů se svým čínským protějškem prezidentem Sim, kdy se mu dostalo poct a pozornosti, jakou mohou očekávat jen zástupci velice významných a přátelských mocností. Podepsal tam řadu investičních dohod obou zemí včetně vybudování nového výrobního závodu společnosti Airbus v Číně. Projekt dopravních letounů Airbus, které svého času sesadily z globální dominance nad trhem velkých osobních dopravních letounů americký Boeing, je možná nejúspěšnějším projektem technologické strategické autonomie Evropy. Zároveň jde i o velký projekt spolupráce s Čínou, neboť závěrečné montáže a vybavování těchto letounů probíhá dnes převážně v Číně. Je to také políček těm, kdo v Evropě vyzývají k odvracení jejích klíčových dodavatelských řetězců od zemí jako Čína, které nejsou v tom jedině správném geopolitickém táboře, a to údajně z důvodů „odvracení rizik“.

A nejen to, slíbil, že čínské firmě Huawei se ve Francii dostane férového zacházení. To je výrazná vzdorovitost vůči USA, které tuto firmu, poté co sesadila americké výrobce technologií komunikačních sítí z trůnu těch nejpokročilejších v tomto oboru, začaly démonizovat jako tu největší hrozbu národní bezpečnosti celého lidstva, jejímž technologiím se musí každý uvědomělý příslušník „svobodné demokratické společnosti“ pod patronátem Washingtonu povinně obloukem vyhýbat.

Jistě tam probíral i řadu dalších záležitostí, které jsou sice význačné, ale moc se o nich v souvislosti s jeho návštěvou nemluví, jako spolupráci Francie s Čínou v Africe, když vlivné postavení Francie a jejího kapitálu v řadě afrických zemí by bylo těžko udržitelné, pokud by úzce nespolupracovala se současným hlavním tahounem rozvoje Afriky s Čínou.

Pro geopolitické jestřáby a ideologické zaslepence snem o Novém americkém století, to musela být tedy noční můra zvláště, když během návštěvy měl údajně pronést i nějaké takové výroky jako: „Nejsem ani Tchaj-wanec ani Američan,“ i jiné náznaky, že se nechce nechat zavléct do nějakého umělého zbytečného konfliktu o Tchaj-wan.

Jenže nezůstalo jen u útržkových výroků v Číně, od návratu do Evropy pokračoval Macron v tom, co dělal a říkal v Číně s ještě větší výřečností, když místo aby Evropu vyzval ke snížení závislosti na Číně, jak by si to jestřábi a ideologičtí zaslepenci přáli, tak ji vyzval ke snížení závislosti na USA a varoval ji, aby se nenechala zavléct do konfliktu mezi Pekingem a Washingtonem o Tchaj-wanské otázce. Je to jasná výzva od momentálně možná nejvlivnějšího státníka EU, aby se Evropa nenechala zavlékat do amerických konfliktních geopolitických her. A je to dost pozoruhodné v souběhu s dalšími událostmi, např. s úniky zpravodajských dokumentů z Pentagonu, v nichž jsou doklady o tom, že USA špehují své spojence, např. Jižní Koreu, a dovídají se, že Jihokorejci se nechtějí nechat zavléct do Ukrajinského konfliktu a hledají cesty, jak naoko vyhovět USA, ale udělat to tak, aby se americký vlk nažral, ale koza dobrých vztahů s Ruskem zůstala celá.

Nebo s chystanou cestou vysokých činitelů amerického ministerstva zahraničí do EU a do Střední Asie, kde mají vytáhnout zpravodajské doklady o tom, že v jejich zemích se ve skutečnosti nedodržují sankce na Rusko nebo v EU se alespoň vskrytu sankce obchází, aniž by to úřady moc zajímalo, neboť všude panuje zdráhavost se do Amerikou světu vnucovaných konfliktů nechat zavlékat, a to i tam, kde se k nim jakože naoko připojují.

A ve Francii se zjevně znovu probouzí duch de Gaullea s jeho touhou po strategické autonomii a panuje tu snaha o určitou de Gaulleizaci nejen Francie, ale i Unie. Přičemž teď je Francie v situaci, v níž unipolární řád a americká hegemonie uvadá, takže se musí snažit adaptovat na nové globální prostředí, jak to ve většině zemí mimo Západ už vidíme. Čína je jak pro Francii, tak ještě silnější evropskou ekonomiku Německo i celou Unii už řadu let největším obchodním partnerem a jakékoliv zavlékání Evropy do konfliktů USA a narušování výnosných kooperativních vztahů je zjevně sebepoškozující.

Macron na palubě letadla na cestě zpět do Evropy poskytl interview žurnálu Politico a dvěma dalším francouzským žurnalistům, kdy jim říkal: „Ohromné riziko, se kterým se Evropa potýká, je nechat se chytit do krizí, které nejsou naše, což nám brání v budování své strategické autonomie.“

„Bylo by paradoxní, kdybychom propadli panice a uvěřili, že jsme pouhými nohsledy Ameriky,“ říkal Macron. „Otázkou, kterou si musí Evropané zodpovědět, je to, zda je v našem zájmu zvyšovat krizi kolem Tchaj-wan? A to není.“

Mluvil i o tom, že Evropa je na USA příliš závislá ohledně zbraní, energií aj. a že musí posílit vlastní obranný průmysl.

Samozřejmě, že v kruzích USA, EU i našich politiků, kteří vidí určení Evropy ve slepém následování taktovky z Washingtonu i na svůj úkor, to vzbudilo dost pobouření. Ale ti, kteří jsou přesvědčeni, že EU má své vlastní zájmy a má vést svou vlastní globální strategii, to slyší rádi, ač v Západních médiích je není tolik slyšet. Je však jisté, že rozvoj Evropy bez spolupráce s rychle se rozvíjející Čínou by neměl moc dobrou perspektivu.

V Západních médiích jsou více slyšet takové hlasy, jako amerického republikánského senátora proslulého svými jestřábími postoji Marca Rubia, který se od EU dožaduje, aby velmi rychle vyjasnila, zda Macron mluvil jen za Francii nebo i za EU, což se dost podobá tlačení Unie k distancování od Macrona. Nebo u nás slyšíme hlasy takových politiků, jako Mirka Němcová, která o Macronových vyjádřeních mluví jako o zradě.

Mezi nebezpečnými závislostmi EU na USA mluvil Macron i o přílišné závislosti na dolaru. Zřejmě tím nemyslel, že by se EU měla zapojit do nějakého tažení za de-dolarizaci. Jenže teď už i někteří američtí ekonomové otevřeně píší o tom, že obtížná situace v současném globálním finančním systému a hrozící finanční krize není způsobena stavem světových bank, jako spíše zanikající hegemonií dolaru bez dostatečného rozvinutí alternativ a přenášením vnitřních potíží americké ekonomiky na svět prostřednictvím dolaru. Když např. americká protiinflační politika způsobila dluhovou krizi rozvojových zemí, globální nedostatek kapitálu potřebného k překonání hospodářského útlumu posledních let, znehodnocení donedávna standardních spolehlivých úložišť bohatství jako americké vládní dluhopisy aj.

Macronovy výzvy a dohody uzavřené v Číně jsou tudíž jen pragmatickým upozorněním na realitu, kterou EU nesmí přehlížet, pokud nechce poslušně vykrvácet Americe do chřtánu.

Zvláštní korespondent CMG v Praze

Our Privacy Statement & Cookie Policy

By continuing to browse our site you agree to our use of cookies, revised Privacy Policy. You can change your cookie settings through your browser.
I agree