„Velitelka amerického jižního velitelství Laura Richardsonová vedla rozhovory s argentinskými úředníky o vlivu Číny v latinskoamerickém regionu.“ Argentinská média 17. dubna místního času komentovala jednání mezi USA a Argentinou, která se konala téhož dne. Dříve druhá nejvýznamnější osobnost ministerstva zahraničí USA a výkonná náměstkyně ministra zahraničí Wendy Shermanová navštívila Buenos Aires a požadovala, aby Argentina „byla opatrná“ při rozvoji vztahů s Čínou.

„Spojené státy se snaží oslabit vztah mezi Čínou a Argentinou,“ uvedl argentinský list „Página 12“, když komentoval cíl častých návštěv amerických úředníků v Argentině. Média také zdůraznila, že se zdá, že Spojené státy neustále sledují čínskou spolupráci v latinskoamerickém regionu, zejména s Argentinou. Ať už se jedná o 5G, stanici pro výzkum hlubokého vesmíru Neuquén nebo projekt jaderné energie, normální spolupráce mezi Čínou a Argentinou je trnem v oku pro Spojené státy.

Proč to USA dělají? Podle analýzy argentinských sdělovacích prostředků americký prezident Joe Biden po převzetí úřadu posílil politiku svého předchůdce potlačovat a omezovat Čínu a není ochoten vidět rozvoj Číny v Latinské Americe ani globálně. Argentina je významnou latinskoamerickou zemí. V posledních letech se přátelská spolupráce mezi Čínou a Argentinou neustále prohlubuje. V únoru roku 2022 se Argentina stala první významnou latinskoamerickou zemí, která se oficiálně připojila k iniciativě Pásmo a stezka. Jedná se o pragmatickou spolupráci se vzájemným respektem a vzájemným prospěchem mezi rozvojovými zeměmi. V očích Spojených států však čínsko-argentinská spolupráce zpochybňuje jejich zájmy a ohrožuje jejich hegemonii, takže se uchýlily ke všem prostředkům, aby jí bránily.

„Spojené státy nestáhly nůž, který drží Argentině na krku.“ Komentář argentinských médií odhaluje další důvod: Monroeova doktrína stále funguje. Poté, co Spojené státy předložily v roce 1823 Monroeovu doktrínu, násilím klasifikovaly Latinskou Ameriku jako vlastní dvorek a neumožnily jí nezávisle komunikovat s cizími zeměmi. V listopadu roku 2013 John Kerry, tehdejší americký ministr zahraničí, ve svém projevu v Organizaci amerických států uvedl, že „éra Monroeovy doktríny skončila“. Ale uplynulo téměř deset let a fakta lidem říkají, že Spojené státy se stále snaží ovládat latinskoamerický region, který se tak stal jejich „centrem dodávek surovin“, „trhem pro jejich produkty“ a „kulturní kolonií“.

Tentokrát je ale situace jiná než v minulosti. Latinskoamerické země touží po jednotě, spolupráci a rozvoji a hlasy pro nezávislost a autonomii jsou stále silnější. V červnu minulého roku byl 9. Summit Ameriky organizovaný Spojenými státy široce bojkotován latinskoamerickými zeměmi, což z něj udělalo summit s nejnižší účastí mezi lídry. V lednu tohoto roku zveřejnil 7. Summit Společenství latinskoamerických a karibských států Deklaraci z Buenos Aires, která dosáhla konsenzu na pevném boji proti zahraničnímu vměšování a hegemonismu.

Na konci 19. století bývalý mexický prezident Porfirio Díaz řekl, že jeho země je „příliš daleko od nebe a příliš blízko Spojeným státům.“ To, co se dnes děje v regionu Latinské Ameriky, potvrzuje názor argentinských médií: „V současné době, kdy země rozvíjejících se trhů usilují o rozvoj, může Latinská Amerika změnit historický osud, že je příliš blízko Spojeným státům.“ （Kl）