Čínou zprostředkované opětovné sblížení mezi Saúdskou Arábií a Íránem nejspíš vstoupí do historie jako mezník v rozvoji Eurasijské integrace spojený s jejím prudkým urychlením, kdy v tom paradoxně významnou roli sehrály krátkozraké politiky právě těch aktérů, kteří proti této integraci už generace ze všech sil bojují, tj. washingtonských jestřábů, kteří se děsí z přesunu ekonomického těžiště světa do kooperující Eurasie provázané Novou Hedvábnou stezkou. Leckomu hlava nebere, proč USA potřebují všechny obracet proti Íránu, vylučovat ho z mezinárodní spolupráce a vyvolávat s ním napětí na Středním východě ke škodě světové ekonomiky a bezpečnosti, a k čemu potřebovaly vést generace trvající zkázonosnou a nic nepřinášející válku v sousedním Afghánistánu? Možná nejhlavnější příčinou toho je skutečnost, že pomocí konfliktní zóny na křižovatce mezi Střední a Jižní Asií i Středním východem lze vytvořit hráz proti Eurasijské integraci těchto regionů.

Povede-li se toto středovýchodní sblížení realizovat, tak už nic nebude stát v cestě Čínou vedené Iniciativě pásu a cesty (BRI), aby se stala klíčovou složkou ekonomické budoucnosti jak arabských zemí, tak Íránu. A přichází to také jak na zavolanou pro budovaný Mezinárodní severojižní dopravní koridor (INSTC), tj. v podstatě Ruskem iniciovanou trasu Nové Hedvábné stezky doplňkovou k BRI. Trasy tohoto projektu se táhnou od Petrohradu buď přes Ázerbájdžán, nebo přes Kaspické moře, Íránem a Arabským mořem do indické Bombaje atp., což vyjde mezi Petrohradem a Bombají o 30 procent levněji a o 40 procent rychleji než standardními trasami.

INSTC byla vyhlášena už někdy před 20 lety, ale moc se s tím nedělalo. Pak ale přišly sankce na Rusko a Írán a najednou bylo dost prostředků na potřebné investice. Zvláště, když se za loňský rok po sankcích zvedly indické dovozy z Ruska čtyřikrát, ale po nových železnicích do přístavu Chabahar v jižním Íránu teď proudí zboží i z celé Střední Asie a Číny.

Spolu s tím rostou v Íránu obrovských tempem i další železniční trati, neboť Írán se přeměňuje na dopravní uzel nové Eurasijské integrace tažené do velké míry investicemi za zahraničí – např. z Ruska, investuje ovšem i Čína, která vidí v Íránu nový významný uzel Pásu a cestu, a navíc po sblížení s Rijádem se už ozvala i Saúdská Arábie, že bude-li Írán dodržovat smlouvu, tak tam asi začnou investovat zejména do těchto projektů. To by ovšem od Rijádu znamenalo tvrdé vzepření se USA, neboť je to porušení jejich sankcí. Ovšem po skončení rozkolu s Íránem a jeho zapojení do Eurasijské integrace na plné obrátky se rozpoutá příval zahraničních investic, neboť na zdejších infrastrukturách bude stát nová epocha spolupráce Eurasie.

A tento vývoj, který je pro washingtonské jestřáby těžkou noční můrou, neurychlil nikdo více než oni. Teď díky sankcím a díky nim silnější potřebě zrychlit eurasijskou integraci, Rusko dokonce v investicích do Íránu předehnalo Čínu, ta ale asi dlouho pozadu nezůstane, a investují sem i UAE, Turecko aj. Snad nikde neroste Pás a cesta rychleji než zde a začínají sem investovat i donedávna k Íránu nepřátelští Arabové, neboť v tom vidí neodolatelnou příležitost pro eurasijskou integraci. Roku 2016 byly v důsledku amerických sankcí přímé zahraniční investice do Íránu jen 945 milionů $, loni s potřebou vybudovat sem dopravní koridory navzdory sankcím 5,95 miliardy $.

Také to zrychluje de-dolarizaci. Rusko s Íránem jsou hlavní světoví šampioni ve snahách o de-dolarizaci, neboť v tom vidí způsob, jak se vymanit z amerického zneužívání dolaru jako zbraně k imperiálním účelům i způsob, jak vybudovat světový finanční systém nové éry multipolárního světa. A tak Írán před pár dny uzavřel s UAE dohodu o vyrovnávání plateb v jejich měně, v dirhamech Arabských emirátů, což je porušení amerických sankcí.

Pokud se to k USA vzdorovité sbližování mezi Íránem a arabskými královstvími plně podaří, bude to ohromný krach amerického vlivu nad tímto regionem a nová éra propojení Eurasie přes BRI a INSTC.

To, co se dosud formovalo pomalu a plíživě, dostalo náhle novou dynamiku, když USA začaly více se svými hegemonickými ambicemi tlačit na pilu sankcemi nejen na Írán, ale i na Rusko a snahami vytlačit Čínu z trhů pokročilých technologií a začíná to strhávat i tradiční americké spojence ze Středního východu, kteří v tom vidí perspektivu pro budoucnost na rozdíl od bezperspektivních vizí pro poslušné nohsledy USA, jak se o tom začínají ozývat i hlasy v EU, např. ten Macronův.

Podél této trasy se díky sankcím začalo rozvíjet nové předivo vztahů. Rusko vyváží své rafinérské produkty hojně i do Saúdské Arábie, která provede koncové rafinace a rozprodává to pak do Evropy aj. Indické dovozy ropy byly v únoru už 1,6 milionu barelů denně, tj. třetina veškerých dovozů a více než ze Saúdské Arábie a Iráku dohromady, kdy produkce též hojně končí v Evropě. Ale Saúdové a Indové nejsou sami, to samé dělají v ohromném měřítku i severoafrické země.

I přes sankce Rusku loni ohromně narostly exporty potravin a hnojiv, kdy největšími odběrateli jsou zase země Středního východu a Severní Afriky. Aby to Rusové stíhali všechno do íránských přístavů dodávat, tak jim s tím pomáhají íránské nákladní lodě plující z Kaspického moře kanálem Volha Don.

Tento vývoj přispívá i k posílení spolupráce Eurasijské ekonomické unie (EAEU) – Běloruska, Kazachstánu, Arménie a Kyrgyzstánu a k jejich většímu propojení se Středním východem. Kazachstánu loni díky tomu narostlo HDP o 3,4% místo očekávaných 2%. Vývoz neenergetického zboží z Kazachstáno do Ruska loni vyrostl o 24,8% na 18,9 miliardy $, neboť Rusko přes něj nakupuje zboží ze zemí „dodržujících“ sankce. Příští měsíc má kvůli tomu do EU a do Střední Asie vyrazit výhrůžná delegace USA dokládající ze zpravodajských kanálů, že Washington neposlouchají. Nečekal bych ale, že to bude mít velký efekt. Mezivládní rada EAEU si moc ve své únorové zprávě pochvaluje, jak tyto země na proti-ruských sankcích vydělávají, a že to platí i pro Čínu a Indii.

Po vzniku INSTC a dohodě Rijád-Teherán vyjednávají Indie, Turecko a Egypt o dohodě o spolupráci s EAEU a v lednu byla podepsána dohoda Írán-EAEU.

Vznikem středního koridoru INSTC se zlepšila i dopravní dosažitelnost mezi Ruskem a řadou oblastí Kazachstánu a Číny, stejně jako jejich lepší napojení na Střední východ, Indii aj. V únoru kazašský ministr zahraničí dokonce svému USA protějšku řekl, že účast v EAEU je pro jeho zemi kriticky důležitá, a země se jí nezřekne, jen aby potěšila USA.

Íránsko-saúdská dohoda a vybudování INSTC je tedy projevem rekonfigurace světové ekonomiky, jejíž dynamiku do velké míry určuje eurasijská ekonomická integrace, což s sebou nese uvadání hegemonie USA.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze