Na současný geopolitický zápas o budoucnost směřování lidské civilizace někteří pohlíží jak do velké míry na střet mezi dvěma hlavními ekonomickými bloky současného světa – mezi Skupinou G7, která sebe samu posvětila na sdružení nejvlivnějších ekonomik světa – a skupinou prudce se rozvíjejících ekonomik BRICS, které vyznavači dominance G7 označují za rozvojové nebo nově se vynořující ekonomiky. Je tedy na místě otázka, jak si obě seskupení ve svém rozvoji a dynamice svého vlivu vedou.

Loni v létě se obě skupiny na nejvyšší úrovni radily jak dál. G7 zasedala ve Schloss Elmau u Garmisch-Partenkirchenu v Německu s programem jak imperiálně napravit svět poněkud se vymaňující z jejich dominance zejména potrestáním Ruska sankcemi a vyzbrojováním Ukrajiny a větším ohrazováním Číny, aby se svým růstem a vysokou atraktivností jako ekonomického partnera neobohacovala na jejich úkor rostoucím vlivem a ekonomickou silou.

V souběhu se zasedáním v Německu hostila Čína ekonomické fórum BRICS konané prostřednictvím videokonference, kde se jeho členové – Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika – radili, jak posílit své ekonomické vazby, rozhýbat celkový hospodářský rozvoj světa a jak si poradit s těmi kontraproduktivními politikami G7, které ten jimi kýžený rozvoj narušují, neboť BRICS vidí své určení v úsilí o rozvoj vlastní i světový a soupeření s G7 jako soupeření v rozvoji.

A jak z hlediska rozvojových výsledků to soupeření vypadá?

Počátkem roku 2020 ruský náměstek ministra zahraničí Sergej Rjabkov předpověděl, že podle HDP počítaného na základě parity kupní síly čili PPP a kalkulovaných projekcí Mezinárodního měnového fondu BRICS někdy ještě toho roku předběhnou G7 v podílu na celkovém globálním produktu.

(Hrubý domácí produkt podle parity kupní síly čili PPP a směnných kurzů je souhrn hodnoty veškerého zboží a služeb vyprodukovaný v zemi hodnocený v cenách odpovídajících Spojeným státům a jde o přesnější vystižení srovnatelné síly ekonomiky než prostá kalkulace HDP počítaná podle směnných kurzů nafukujících hodnotu produkce zemí s privilegovanými měnami jako dolar.)

No Rjabkovovi předpověď nevyšla, když rozvoj světové ekonomiky tvrdě vykolejila pandemie a zotavení po ní zhatila ekonomická válka proti Rusku po vypuknutí Ukrajinské krize v únoru 2022. Na zasedání BRICS poté se probíralo, jak ten růst opět obnovit nejen v jejich zemích ale i celosvětově, protože bez celosvětového růstu by nerostly ani země BRICS. G7 světový růst moc nezajímal a tyto země moc neupřednostňovaly ani vlastní růst, kterým by si před BRICS udržely náskok, a dávaly spíše přednost obraně tzv. „na pravidlech založeného mezinárodního řádu.“

Záměry G7 z tohoto zasedání naprosto nevyšly. Většina světa odmítla nechat se zavléct do konfliktního přístupu k Rusku a drží si k této neprůhledné krizi neutrální postoj. Dopady sankcí na ruskou ekonomiku jsou velice omezené, zato dopady na jejich vlastní ekonomiky jsou značně vyšší a většina světa na ně pohlíží zatrpkle, protože to má dopady i na ně, a z těch viní sankční politiky G7.

Nezávislý americký senátor s Mainu Angus King nedávno upozornil, že:

„Když to před rokem začalo, povídalo se jen o tom, jak ty sankce Rusko ochromí. Podle těch řečí, že budou vyhnáni z trhu a že budou mít bouře v ulicích, to ale vůbec nefungovalo. Byly to hloupé sankce. A neuplatňovali je správně? Copak jsme tak podcenili schopnost Ruska je obejít? Proč v tomto konfliktu ten sankční režim nesehrál žádnou významnou úlohu?“

Krize se táhne dál, země G7 stojí na pokraji recese a finanční krize, země BRICS letos očekávají hospodářský růst včetně sankcionovaného Ruska, které mělo být podle plánů na pokraji krachu a nejlépe i změny režimu.

Postavení G7 je sice silné, jejich analytici říkají, že „vyvážená rizika v jejich výhledu sice zůstávají nakloněná poklesu, mají však menší sklon k nepříznivým výsledkům než v předchozích analýzách,“ ale tahounem globálního růstu G7 na rozdíl od BRICS není.

Ale i mimo hlavního proudu existují v zemích G7 analytici jako Richard Dias z firmy Acorn Macro Consulting, která sama sebe označuje za „butik makroekonomických výzkumů nasazující k analýze globální ekonomiky a finančních trhů komplexní přístup.“ A ten provedl hloubkovou interpretaci dat ze zprávy MMF Světový ekonomický výhled a porovnal G7 a BRICS podle HDP upraveného paritou kupní síly (PPP) a zjistil, že k Rjabkovem očekávanému předběhnutí G7 skupinou BRICS už došlo.

To nebyla projekce, nýbrž výkaz zjištěných faktů:

BRICS vyprodukovaly 31,5 procenta podle PPP upraveného HDP světa, zatímco G7 vyprodukovala jen 30,7 procenta.

Ale projekci Dias provedl také a trendy podílu BRICS a G7 na světovém HDP nezatíženém deformací směnnými kurzy na následujícím grafu vypovídají o stavu ekonomické váhy a o výhledu na vývoj soupeření mezi těmito bloky nesmírně výmluvně.

řitom to vypadá, že krizová situace ve světové ekonomice v posledních letech spojená s pandemií i se sankcemi na Rusko posunu ekonomického těžiště od G7 směrem k BRICS spíše napomáhá. Nejen zpomalením vlastního rozvoje způsobeným Západu jeho vlastními sankcemi, ale i rostoucí roztrpčeností mezi rozvíjejícími se ekonomikami nad politikami G7, které obětují světový rozvoj svým mocenským hrám, a záměry G7 zase vnímají spíše jako projev post-koloniální arogance a neberou je jako upřímné partnery snažící se pomoci jim v růstu jejich vlastního ekonomického potenciálu.

Někteří mají sklon pohlížet na ekonomickou soutěž BRICS a G7 jako na soutěž Číny a USA jako dvou nejtěžších vah v obou blocích. Ale ostatní země G7 v tom také mají ohromnou váhu a po boku USA všechny svorně stagnují a ostatní ekonomiky BRICS jsou také těžké váhy a dlouhodobě rostou, kdy současné sankce a ekonomické konflikty brzdí více růst G7, než aby v růstu bránily BRICS. A vlastně i uvnitř G7 začínají vznikat nálady tak trochu jako v rozvojovém světě s odporem k mocenským hrám, brzdícím jejich rozvoj, prosperitu a svobodnou ekonomickou spolupráci. Kdy jak vidíme na nedávných Macronových výrocích to není už záležitostí jen politické opozice.

G7 se začíná jevit spíše jako „společenství stagnace“ a BRICS jako úspěšné společenství spolehlivého růstu, které začíná být vysoce atraktivní, takže se kolem něj tvoří sdružení BRICS+ k utváření funkčněji prorůstové globální spolupráce, a o vstup do samotného BRICS požádala Argentina a Írán, kdy zájem projevila i Saúdská Arábie, Turecko a Egypt, a to v situaci, kdy se čínské diplomacii podařilo normalizovat vztahy mezi Saúdy a Íránem.

Do toho přichází pokračování úpadku globální dominance dolaru a mimo BRICS i vytváření určité trans-Eurasijské unie kolem Číny a Ruska. Takže která z těch dvou skupin bude hlavním tahounem ekonomického rozvoje světa, se tedy asi už začíná zřetelně rýsovat.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze