Fotografie z 31. ledna 2023 ukazuje model stanice Chang’e-5 vystavený v šanghajském Astronomickém muzeu. Photo: VCG

Když se svého času rozběhl program Mezinárodní kosmické stanice ISS, který se předváděl jako jakýsi projekt „mezinárodní komunity“, byla z něj Čína na nátlak USA vyloučena v evidentní snaze brzdit rozvoj jejích kosmických kapacit. Avšak v předznamenání toho, jak asi dopadnou snahy vylučovat Čínu z dodavatelských řetězců pokročilých čipů aj., to byla právě Čína, která ve své kosmonautice v poslední době pokročila nejvíce a vypracovala se po bok tradičním velmocem kosmických technologií jako Rusko a USA, kdy v některých směrech, jako v průzkumu povrchu Měsíce je momentálně úplnou jedničkou.

Kromě projektů užitkové kosmonautiky jako meteorologické, komunikační, geo-navigační, snímkovací aj. satelity Země, vyslala Čína i řadu misí k průzkumům kosmických těles, včetně těch na povrch Měsíce a Marsu, kdy z Měsíce přivezla po odmlce od 70. let znovu měsíční horniny a čínský měsíční „lunochod“ Yutu-2 byl první povrchovou sondou v historii lidstva pojíždějící po odvrácené straně Měsíce.

Nejvýznamnějším projektem kosmického výzkumu je stálá Čínská kosmická stanice (CSS).

Ve všech těchto projektech dobývání vesmíru Čína projevuje otevřenost. Na řadě jejích projektů spolupracovaly výzkumné týmy z dalších zemí, dost často z Evropské unie, zejména z Francie. Ovšem účastní se jich i výzkumníci ze zemí globálního jihu, jako z Pákistánu, z Latinské Ameriky, kdy nedávno byla např. podepsána dohoda o kosmické spolupráci mezi Čínou a Venezuelou, čímž Čína zase plní svou standardní roli poskytování součinnosti těmto zemím stát se plně rozvinutými včetně vybudování vlastního vědecko-technického zázemí.

Svůj hlavní projekt dobývání kosmu stálou kosmickou stanicí zvanou Tiangong Čína vyhlásila jako otevřený všem členským zemím OSN a projekty ze 17 zemích už byly vybrány do první série experimentů na Tiangong prováděných.

Celému světu se tak otvírají značné příležitosti zapojit se do tohoto programu, zejména pak Evropské unii. V EU panuje značná náklonnost ke spolupráci s Čínou v kosmických programech a mise průzkumu vesmíru obvykle probíhají s účastí evropských partnerských institucí. Situace v mezinárodních vztazích se však v poslední době komplikuje a ideologicky zaměřené a k washingtonské geopolitice tíhnoucí kruhy této spolupráci zkouší házet klacky pod nohy.

Prezident Asociace lunární vesnice Giuseppe Reibaldi (Photo: Courtesy of Reibald)

To vše v době, kdy se Rusko chystá opustit projekt ISS, v němž už po roce 2024 nehodlá pokračovat. Rusko má nejdelší zkušenosti se stálými kosmickými stanicemi. Samo zažilo, jak to začne vypadat, když kosmická stanice vyčerpá svou životnost a začnou se rojit závažné problémy s jejím provozem a přijde nutnost oprav a krizových zásahů, které ve vesmíru vyjdou velmi draze, takže se více vyplatí vybudovat stanici novou a navíc inovovanou na výši mezitím dosaženého technického pokroku. Proto chce Rusko, technologicky klíčový účastník projektu ISS, raději spustit nový vlastní program stálé kosmické stanice a také trochu spolupracovat s Čínou. Program ISS nemá rozpočet ani připravené technologie, aby mohl bez Ruska vyvinout a zprovoznit novou stálou kosmickou stanici. Přitom čas, dokdy by taková stanice měla být zprovozněna, pokud se další výzkum nemá komplikovat a prodražovat, je už skoro vyčerpán.

Jedinou už existující novou stanicí, která má potenciál desítky let efektivně fungovat a zabezpečovat výzkumnou činnost, a je navíc technologicky na výši současné doby, je Čínská kosmická stanice (CSS). Bylo by tedy logické, aby se EU soustředila více na zapojení do projektu CSS. Jeden z předních expertů na evropský kosmický výzkum, který 35 let pracoval pro Evropskou kosmickou agenturu (ESA), zakladatel a prezident Asociace lunární vesnice (MVA) a výkonný tajemník Skupiny globálních expertů pro trvale udržitelné lunární aktivity Giuseppe Reibaldi čínskou stanici CSS hodnotí:

„Čínská kosmická stanice je považována za stanici druhé generace, jelikož využila poučení získaných z Mezinárodní kosmické stanice (ISS). CSS je kompaktní a efektivně se montuje a provozuje, přičemž je pořád rozšiřovatelná. Čína dosáhla v kosmickém výzkumu ohromných úspěchů, když byla první na světě, kdo přistál na odvrácené straně Měsíce nebo druhá s vozítkem na Marsu a v posledních 10 letech to bylo i v mnoha dalších oblastech.“

„Vzhledem k 20letému rozestupu mezi vývojem CSS a ISS jsou technologie dostupné pro CSS daleko více na výši doby, infrastruktury vyžadují vynést méně nákladů, než vyžadovaly tehdejší infrastruktury. Ovládací rozhraní mezi posádkou a technikou je už jiné než na ISS, neboť zařízení už byla vyvinuta jako samostatněji pracující bez posádky. Také čas, který má posádka na experimenty tam, je větší než na ISS, kde spoustu času vyžaduje údržba, když menší a pokročilejší CSS jí vyžaduje méně.“

Reibaldi tedy vidí ve spolupráci EU na čínské CSS ohromný potenciál, ale jeho využití nevidí moc optimisticky kvůli v současnosti panujícímu politickému prostředí.

Čína je navíc tím, kdo má momentálně všechny klíčové technologie potřebné k nasazení lidské posádky při výzkumu Měsíce na jeho orbitu i na jeho povrchu. Také má v tomto směru už smlouvy o spolupráci s Ruskem. Jen jí ještě chybí extrémně těžký nosič, takový mají zatím jen USA, kdy se čeká, že jak Čína, tak Rusko ho brzy budou mít také.

Výzkum Měsíce se stálými základnami je přitom záležitost, která přímo volá po spojení sil pozemské civilizace na takových projektech, a čínský lunární výzkum je momentálně nejvíce rozběhlý.

Čína má už na Měsíci sondy a brzy tam bude mít i taikonauty. A i když tam zanedlouho nejspíš budou i Rusové a USA, bylo by dost nenormální nevytvořit nějaký široký rámec vzájemné spolupráce při této činnost.

Návštěvníci se na výstavě v čínském Kosmickém muzeu v Pekingu dívají na vzorky lunárních hornin přivezených čínskou sondou Chang’e-5, 16. listopadu 2022. Photo: VCG

Zatím však funguje jen projekt Mezinárodní lunární výzkumné stanice (ILRS) národních kosmických agentur Číny a Ruska, kdy tato stanice má být v provozu do roku 2035. Nicméně tento projekt využije svého plného potenciálu jen, když se do něj zapojí širší mezinárodní komunita, pro kterou tím otvírá velké příležitosti, kdy k těm, kteří mají do takového projektu čím přispět a jimž by takové zapojení kompenzovalo jejich jiné chybějící kapacity, patří i země EU a její agentura ESA.

Některé země mají zájem o spolupráci, zejména Francie, která je už do čínských kosmických programů silně zapojená, kdy při posledních rozhovorech představitelů Číny a Francie se dohodly další programy spolupráce.

Ale některé politické kruhy v Evropě se k této záležitosti stavějí spíše ideologicky než pragmaticky, a tak zatím bohužel nedošlo k žádným krokům svědčícím, že by se Evropská kosmická agentura do těchto projektů zapojila a svůj potenciál pro ně tak využila.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze