Čínský rozvojový model, který se zatím ukazuje jako nejúspěšnější v posledních desetiletích a jehož přejímání přináší ohromné vzedmutí rozvoje v zemích globálního jihu, umožnil Číně zatím překonat všechny rozvojové pasti, do nichž od II. světové války upadaly prakticky všechny rychle se rozvíjející ekonomiky s ambicemi stát se rozvinutou zemí, kdy poslední takovou pastí, kterou škarohlídi očekávali, byla past středních příjmů, která v nedaleké minulosti všem rychle se rozvíjejícím ekonomikám jejich snahy zhatila, když se bohatnoucí obyvatelstvo stalo příliš drahou pracovní silou. Dnes je Čína středně příjmovou zemí a prudce se rozvíjí dále. Jejím recept na prudký rozvoj i v této fázi spočívá na tzv. „dvojí cirkulaci“. V té je jednou osou, okolo které se točí její současný rozvoj, rychlé budování domácího spotřebitelského sektoru, kterému bohatnoucí obyvatelstvo přináší příležitosti k růstu, a druhou ještě důležitější osou jejího rozvoje je tzv. vysoce kvalitní rozvoj.
Ten už nespočívá jen na budování nových produkčních aj. kapacit, jako spíše na rychlém zvyšování produktivity práce, kapitálu a půdy dosahovaném především technologickými inovacemi. Ovšem inovace musí vytvořit talentovaní kvalifikovaní lidé a práci s pokročilejšími technologiemi a organizačními postupy také zvládnou jen takoví. Nemůže tedy překvapovat, že právě rozvoj kvality produktivní populace se dostal mezi vrcholné priority Číny, když poslední Centrální ekonomická pracovní konference 10. prosince vládu podnítila k politikám zajišťujícím transformaci ze získávání dividend z investic do demografického rozvoje země na získávání dividend z rozvoje talentů. A Čína, jejíž přírůstek obyvatel byl roku 2020 jen 0,145 procenta, chce-li dále rychle růst, musí na to jít určitě právě přes rychlejší rozvoj talentů než jen prosté lidské síly, a tak nové heslo o přechodu od dividend z demografie na dividendy z talentů dává silný smysl.
V současnosti má Čína 218,36 milionu univerzitně vzdělaných lidí, tj. 15,5 procenta obyvatel. Osoby starší 15 let zde mají v průměru za sebou 9,91 roku vzdělání. V zemích s vysokými a středními příjmy v současnosti nastupuje k dalšímu vzdělání po střední škole v průměru 53,2 procenta lidí, v Číně 53,9 (tj. mírně nadprůměrně). Základní předpoklady pro vyhlídku na talenty tažený rozvoj má tedy slušné. U nových pracovních sil, kterých ročně přibývá 15 milionů, je průměrná délka vzdělání 14,5 roku.
Ale vzdělání je při využití talentového potenciálu země jen počátečním krokem. V Číně se proto rozvíjí odpovídající trh práce, kde se důraz klade na to, aby nejen zaměstnavatelé získali dobrý výběr uchazečů o práci, ale i uchazeči měli dobrý přehled o všech pracovních příležitostech, které se jim otvírají.
A samozřejmě, že je nutné, aby lidé v těch vysoce kvalitních pracovních pozicích se špičkovou produktivitou k tomu byli i odpovídajícím způsobem finančně aj. motivováni. V dnešní globalizované době, kdy např. kvalitní inženýři přebíhají za lepším platem z Německa do rychle se průmyslově rozvíjejících Spojených arabských emirátů, si Čína nemůže dovolit, aby byla pro své talenty méně atraktivní než Emiráty.
Lidský potenciál však není individuální záležitostí. Může plně fungovat jen v týmech odborníků, podnikatelů a vůdců businessu, které musí vyrůstat, jako se to např. děje oblasti Šanghaje a v oblasti Velkého zálivu, kde neustále vzniká řada nových společností a technických start-upů, jak za časů, kdy v USA garážové firmy ze Silicon Valley rozpoutaly světovou digitální revoluci.
Ovšem od talentů se v první řadě chce, aby vytvářely nové příležitosti. Mají-li to dělat efektivně, musí k tomu mít svobodu a prostředí, ve kterém je to možné. Má-li se rozhýbat jejich přirozená spontánní podnikatelská a inovativní iniciativa, kterou společnost dovedou k novým příležitostem, chce to svobodné a rozvinuté tržní prostředí. Čína už řadu let rozvíjí svobodný trh, kdy vychází z metod, kterými svého času v poválečné éře vznikl tzv. „Německý hospodářský zázrak“ postavený na konceptu ordoliberalismu, v němž se trh pěstuje jak zahrádka, aby byl užitečný a oproštěný od vzniku kartelů aj. narušení hospodářské soutěže. A svůj trh Čína také čím dál více otvírá světu.
Na takovém trhu se pak týmy nadaných podnikatelů, inovátorů a kreativních manažerů spontánně dávají dohromady, aby objevovaly, vytvářely a šikovně využívaly nové příležitosti pro investice a rozvoj, z nichž vzniknou ty dividendy přinášené talenty nejen pro ně, nýbrž pro rozvoj celé společnosti. Zde se objevují noví vůdci, kteří party šikulů dovedou k novým perspektivám, a nové vize, za kterými stojí zato jít.
V takovém prostředí rostou nové talenty a to přináší nové příležitosti. V takovém prostředí se vytváří spleť kooperativních vztahů mezi podnikateli a inženýry, manažery a inovátory, mezi skupinami různého zaměření, které se vzájemně doplňují. A jen z něj budou dividendy z talentů plně získány.
O takovém prostředí zřejmě mluvil i po nedávném zasedání Státní rady premiér Li Qiang, když říkal, že vysoce kvalitní rozvoj je z podstaty vyplývající předpoklad pro čínskou modernizaci a nevyhnutelná volba při překračování významných prahů i klíčovou věcí k získání strategických výhod.
Nicméně nelze si myslet, že ty výnosy z talentů a vysoce kvalitní rozvoj obecně jsou jen záležitostmi velkoměst na pobřeží, plných technologických firem, kde se vyvíjí roboti nové generace. Příležitosti pro to jsou všude od průmyslových center a líhní inovací, po pěstitele jaků v Himalájích. Konec konců probíhá tam prudký rozvoj venkovských oblastí, jejich urbanizace a ekonomická transformace na zapojení do dodavatelských řetězců vysoce kvalitní ekonomiky o vysoké např. zemědělské produktivitě.
Krásnou ukázkou, jak i zde podle výše uvedených principů dochází k rozvoji talentů spojenému s růstem produktivity je čínský podnikatel Fan Hongjing, který ve svém městečku v jihozápadní Číně v provincii Guizhou vlastní továrnu na výrobu komerčního čaje. Ta roku 2019 prodávala čaj za 4 miliony yuanů, v roce 2020 za 8 milionů a roku 2021 za 12 milionů.
Jeho rodiče si mysleli, že když vystudoval prestižní Wuhanskou univerzitu a výnosně v tomto velkoměstě pracoval, že už pro něj v „zapadákově“, odkud pochází, není místo. On se ale vrátil, aby právě tu našel a talentovaně využil zde nabízených příležitostí.
Zkombinoval zdejší příležitosti s talentem, technologiemi a moderním managementem, takže vznikl velmi výnosný podnik pracující stejně efektivně jako v průmyslových městech na výši doby poskytující i místním dobře placená místa, kam se hrne zdejší vzdělaná mládež, aby tu pracovala v moderním podniku za plat jako ve velkoměstě. Je ekonomicky nezávislý a bohatší než ve Wuhanu. A i do svého rodiště vnesl svým talentem tažený rozvoj, z něhož pobírají dividendy i ostatní jeho krajané.
Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze