Na strmých útesech pohraničních oblastí Guangxi v jižní Číně zanechali lidé Luoyue, předkové etnické skupiny Zhuang, před (několika) tisíci lety na skalách své primitivní malířské dílo. Asi tři tisíce kilometrů daleko v kazašském Tanbaly se nachází velké množství skalních obrazů na starověkých rezidencích a hrobkách, které ukazují, jak lidé žili, pracovali a organizovali náboženské zvyky před mnoha staletími.

Tyto dvě historické památky, obě zapsané na seznam světového dědictví UNESCO, jsou vzácnými památkami zanechanými předky obou populací. Tato skalní umělecká místa v Číně a Kazachstánu, která ukazují dvě velmi odlišné civilizace, nesou mnoho rozdílů, přesto mají v určitých aspektech také zázračné podobnosti. Bližší prohlídka těchto dvou památek ukazuje, jak velmi vzdálené civilizace mohou naznačovat podobnou minulost.

Skalní umění v Zuojiang Huashan 

Oblast skalního umění v Zuojiang Huashan se nachází v krajině krasových skal, řek a vyvýšených plání, a pochází z doby od 500 př. n. l. do 200 n. l.. Slouží jako svědectví životního stylu lidu Luoyue a náboženství, kultury a umění od Období válčících států (475-221 př. n. l.) až po dynastii Východní Han (25-220 n. l.).

Krajina skalního umění se skládá z celkem osmdesáti lokalit a táhne s v délce přes sto kilometrů na útesech podél řeky Zuojiang a jejího přítoku řeky Mingjiang.

Doposud zde bylo objeveno 4.050 obrazů. Většina z nich se nachází minimálně patnáct metrů nad hladinou řeky, nejvyšší je namalován 130 metrů nad vodou.

Téměř všechny obrazy tvoří lidé, zvířata a nástroje. Nejtypičtější scéna zachycuje velkého muže, který se napůl krčí se zvednutýma rukama a se zbraněmi uvázanými kolem pasu a mnoho menších postav, které ho obklopují ve stejné póze. Archeologové a historici věří, že takové scény odrážejí obětní činnost lidu Luoyue.

Červený pigment, který lidé Luoyue používali k malování těchto obrazů, je hematitový prášek smíchaný se zředěným živočišným tukem. Tato vysoce odolná směs vysvětluje, proč barva zůstává viditelná i přes tisíce let boje s živly. Odborníci se však stále snaží vysvětlit, jak byli tito starověcí Číňané schopni malovat v takových výškách na útesech. Odborníci navrhli mnoho teorií, jak to udělali, ale nikdo nebyl schopen to úspěšně implementovat i přes použití nejnovějších technologií.

Skalní umění archeologické krajiny Tanbaly

Mezi rozsáhlými a suchými horami Tanbaly se nachází pozoruhodná koncentrace asi 5 tisíc malovaných obrazů datujících se do období od 1500 př. n. l. do 1900 n. l., z nichž většina patří do doby bronzové.

Obrazy jsou rozptýleny kolem 48 komplexů, převážně lidských osad a pohřebišť. Pět nejdůležitějších vyobrazuje asi tři tisíce obrazů, jako jsou sluneční božstva, zoomorfní bytosti oblečené do kožešiny, náboženské rituály a širokou škálu zvířat.

Obrazy byly vyryty do skal pomocí kamenných a kovových nástrojů, aby byl motiv zobrazen na jasnější vrstvě pod tmavou patinou. Tato technika byla používána od doby bronzové (2000-700 př. n. l.) až do tureckého středověku (500-1300 n. l.).

Hustá a koherentní skupina skalních obrazů s posvátnými obrazy, oltáři a rituály, spolu s jejich souvisejícími osadami a pohřebními místy, poskytuje významné svědectví o tehdejším chovu zvířat, jakož i o sociální organizaci a rituálech pastoračních národů středoasijských stepí od doby bronzové až po současnost, a dodává této památce uznané UNESCO mimořádnou historickou hodnotu.

Skalní umění vzniklo již před čtyřiceti tisíci lety, mnohem dříve než psané desky. I když se nachází po celém světě, jeho motivy a styly jsou překvapivě podobné. Obrazy objevené na útesech v Guangxi a řezby na skalách v Tanbaly sdílejí dlouhé, společné období tvorby a slouží jako klíčové svědectví o životě a víře lidí, kteří zde žili v dávných dobách. (Kl)