Jaderná elektrárna Atucha I v Argentině Photo: website of Nucleoelectrica Argentina S.A.

Letos tomu bude 200 let od vyhlášení proslulé Monreovy doktríny, podle níž USA považovaly Latinskou Ameriku za svůj zadní dvorek a zdejší země více méně za kolonie. Po dvou staletích se ale situace už výrazně mění, zdejší země usilují o skutečnou autonomii a možnost hledat partnery pro svůj hospodářský rozvoj, což se projevuje i u těch největších jako Mexiko, Brazílie, která právě podepsala s Čínou nové smlouvy včetně dohody o vzájemných platbách v národních měnách mimo dolarový systém, a Argentina.

Ta se prakticky celé období po II. světové válce snažila o rychlý ekonomický rozvoj. Ale přes všechny lidské a přírodní zdroje nakonec vždy skončila v dluhových pastech rozvojové finanční pomoci amerických bank a Bretonwoodských institucí. Fungovalo to jako vždy spolehlivě, že kdo se chce rozvíjet pomocí tohoto finančního systému, upadne do takovýchto pastí „příliš“ rychlého rozvoje. Nyní se ale objevil čínský rozvojový model, jehož pomocí Čína všechny tyto pasti překonala, a táhne za sebou k rozvoji mnoho dalších zemí, zejména z Globálního jihu. Argentina se k tomu tedy připojila a zejména se zapojila do investiční Iniciativy pásu a cesty (BRI), díky níž ve spolupráci s Čínou v této zemi vznikají nejen dopravní infrastruktury jako železnice, nýbrž zejména energetické jako přehrady a elektrárny.

Takže od té doby se Argentina rozvíjí bez váznutí v pastech, ač ji USA roztrpčené ze selhání Monreovy doktríny varují před dluhovou pastí spojenou s „neo-koloniálním“ projektem BRI, leč Argentina dobře obeznámená s tím, jak takové pasti opravdu fungují, se BRI tak moc nebojí jako amerických úvěrů. Takže argentinská elektrárenská společnost loni v únoru podepsala s čínským dodavatelem jaderných technologií China National Nuclear Co (CNNC) dohodu o stavbě jaderného bloku Atucha III.

Letos v dubnu tedy USA do Argentiny vyslaly prezidenta své Jaderné regulatorní komise Christophera Hansona s cílem Argentince od čínských jaderných technologií odstrašit. A tak se tento jaderný guru ze země, která je sice proslulá jaderným zbrojením, ale budováním jaderné energetiky ani doma ani v zahraniční v poslední době moc neproslula, zato více proslula chytáním do dluhových pastí, vypravil do jaderného komplexu Atucha, kde má přibýt nový čínský blok s instalovanou kapacitou 1200 megawatt. Zde varoval před čínskými technologiemi, že jejich užívání je „opruz“, že nesplňují mezinárodní standardy (ač Mezinárodní agentura pro atomovou energii si myslí, že splňuje) a vůbec je důvod k velkým obavám.

Ale čínský jaderný blok Hualong One je v Číně již fungující a i v zahraničí budovaný reaktor třetí generace na tlakovou vodu, tudíž splňující bezpečnostní standardy, jaké nesplňují téměř žádné ostatní jaderné reaktory, neboť byly obvykle vybudovány dříve, a vůbec žádné v USA.

Letecká fotografie tohoto typu elektrárny Hualong One z 31. srpna 2020 ve Fuqing, v provincii Fujian v jihovýchodní Číně. Photo: Xinhua

Kromě varování před touto elektrárnou USA Argentinu a další země zavalují i varováními před BRI jako takovou a před jejím environmentálními a dalšími dopady, nemá to ale moc velkou úspěšnost.

Zvláště když Čína je úspěšným a bezpečným provozovatelem jádra, neboť v ní nedošlo nikdy k vážné havárii či provozním problémům. Má 54 jaderných elektrárenských bloků s instalovanou kapacitou 56,82 milionů kilowatt, tj. třetí na světě. Rozestavěných má 24 dalších jaderných bloků s instalovanou kapacitou 26,81 milionů kilowatt, tj. nejvíce na světě. Do konstrukce Hualong One byly promítnuty např. i zkušenosti a doporučení vzniklá na základě havárie japonské jaderné elektrárny ve Fukušimě zničené vlnou tsunami.

Tento blok má výkon 1,2 milionu kilowatt a roční kapacitu skoro 10 miliard kilowatthodin, což ve středně rozvinuté zemi zabezpečí dodávky pro milion obyvatel a jejich hospodářskou činnost, k čemuž by bylo zapotřebí jinak 3,12 milionu tun uhlí ročně s emisemi 8,16 milionu tun CO2.

Jaderná elektrárna Atucha II v Argentině Photo: website of Nucleoelectrica Argentina S.A.

Ovšem USA skutečnou rozvojovou alternativu nabídnout nemohou, kromě svých dluhových pastí a teď jako konkurence BRI vymyšleného Partnerství pro globální infrastruktury a investice. Pro které USA údajně vyčlenily 600 miliard $. Nicméně v USA samotných se rozpadají infrastruktury, které vybudovali jejich pradědečkové, a od té doby na ně nikdo nesáhl, a hlavním problémem tam je nedostatečný dluhový strop povolený Kongresem, kvůli čemuž hrozí, že nebudou mít z čeho splácet staré dluhy, když si na nové splátky nebudou moci vzít další úvěr. Takže jejich nabídku alternativy k BRI nebere nikdo vážně. Zatímco čínské investice do Latinské Ameriky v letech 2000 až 2020 vyrostly 25krát.

RMB File photo:VCG

Navíc se Čína s Argentinou podle nejnovějších zpráv dohodly, že od května se bude každý měsíc platit 790 milionů až 1 miliardu $ dovozů z Číny v yuanech. Loni byl rostoucí vzájemný obchod Argentiny s Čínou za 20,66 miliardy $, tj. meziroční nárůst 24,2 procenta. Stejně jako u Brazílie se očekává, že tyto dohody vzájemný obchod ještě posílí, stejně jako zvýší opatřování levnějšího kapitálu denominovaného spíše v yuanech než v dolarech a narostou objemy yuanových rezerv. To je obrovská rána americké imperiální strategii, pro kterou je postavení dolaru jako světové rezervní měny asi tím nejklíčovějším.

Jelikož je Čína dílnou světa a největším obchodníkem s fyzickým zbožím a rozběhla velké otevření svého finančního trhu, stoupá internacionalizace její měny natolik, že letos v březnu používání yuanu předběhlo poprvé US dolar, když obnášelo 48 procent světových přeshraničních transakcí, zatímco na dolar připadalo 47 procent.

Tento ústup dolaru doprovázený internacionalizací yuanu urychlují samy USA zneužíváním dolaru jako mocenské zbraně k vynucování sankcí aj., zvláště v době současných konfliktů, ovšem asi ještě více ho urychluje monetární utahování jak v USA, tak v EU. Tím se v podstatě z USA do zbytku světa vyváží nedostatek kapitálu a dluhová krize, zatímco napojením na čínskou měnu je možno se z Ameriky vyváženým ekonomickým potížím vyhnout.

Není tedy divu, že země jako Argentina nejenže touží po čínském rozvojovém modelu a po čínských jaderných elektrárnách, ale i po finančním systému napojeném na čínský yuan, který je odstíní od vnitřních potíží Ameriky i od ekonomických i vojenských konfliktů, které Amerika vede. Proto přeshraniční platby a příjmy Číny v yuanech loni dosáhly 42 bilionů yuanů, tj. 3,4krát více než roku 2017 a letos se to s dohodami jako ty s Ruskem, Brazílií, Argentinou i jinými ještě zrychluje, kdy před dokončením je dohoda o vyrovnávání v yuanech s Thajskem.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze