Na jedné straně chce Evropa přesněji Evropská unie si udržet přátelské vztahy s především silnými ekonomikami. Problém je v tom, že určitá část struktury Evropských politiků, především těch co hodně sympatizují s transatlantickou státní politickou garniturou, která ovšem má zásadní problémy s těmi, kdo chce být uznán jako suverénní partner, pochopitelně zejména na strategické úrovni. Další balíček sankcí, který se už nedočkavě chystá přijmout Evropská komise a parlament se teď bude týkat i Čínské lidové republiky. Proč? Protože tyhle strůjci sankcí jsou přesvědčeni o své neutuchající moci, kterou si chtějí udržet a zároveň si odmítají přiznat, že struktura geopolitických zájmů se změnila a tím se mění i současný přeformátovaný svět geopolitických pozic pro budoucí čas. Hlavním důvodem sankcí na čínské společnosti je údajná podpora Ruské federaci.

Čína už dala nejednou jasně najevo, že přebírá odpovědnost za geopolitické a zejména geo-ekonomické záležitosti a bude je určovat se značnou dávkou respektu k ostatním ekonomikám. Čína jasně dala také najevo, že nestojí o žádné velké otřesy ani ekonomické, ani politické a už vůbec nestojí o žádné vojenské konflikty. Proto též předložila mírový návrh o dvanácti bodech. Upozorňuje na to, že odpovědnost a realitu více polárního geopolitického řízení světa, musí přijmout i ostatní země a ekonomiky. Bez ohledu na velikost či sílu vlivu na geopolitické procesy. Evropa by si velmi rychle měla uvědomit, že jakékoliv sankce vůči komukoliv jsou tedy dnes kontraproduktivní a krize na všech úrovních se ještě více prohloubí, a proto by neměla nic podobného proti svým partnerům přijímat. Je to ne partnerské, sobecké vůči vlastním občanům, kteří to v prohlubujících krizích odnesou a hlavně zaplatí. 

Jak prezident Xi Jinping nedávno řekl, složité věci nemají jednoduchá řešení a Čína je plně připravena, tato řešení hledat. Tak či onak je jasné, že to je právě Čína kdo tato řešení nejen bude hledat, ale kdo je také bude následně uplatňovat v geopolitickém řízení. Toto jsou věci, které Evropa bude muset dříve nebo později pochopit. A také by měla pochopit, že Čína ze svých pozic prostě a jednoduše ustupovat nebude. Má celou řadu alternativ, včetně nastupujícího silného yuanu, jež se už uplatňuje, ať už budou sankce v EU proti Číně přijmuty, nebo ne. Odpovědnost a vyrovnanost Číny neznamená, že hranice trpělivosti se Západem a EU je nekonečná. Proto by se Evropa měla sjednotit a říci si co vlastně chce. Jestli nesmyslně tlačit nekonečný seznam sebezničujících ekonomických sankcí proti každému, kdo chce být svrchovaný, zejména světové velmoci, jako jsou Čína a Ruská federace, s následky, za které odmítá převzít odpovědnost, nebo racionálně a možná i pragmaticky vést dialog a ukázat své schopnosti, jednotu v těchto jednáních, kde bude vyvážená spojenost na všech stranách. Čína si tohle totiž nenechá líbit, a dala jasně najevo nejen možnou zničenou důvěru, ale také to, že případně schválené sankce sebou ponesou následky. A to se domnívám bude bolet nejen lídry Evropy, ale především samotné Evropany.

Roman Blaško