Řada japonských médií nedávno uvedla, že nadcházející summit G7 v Japonsku bude vyžadovat po Číně, aby „dodržovala“ mezinárodní pravidla.To mate mezinárodní společenství: o jakých mezinárodních pravidlech to mluví? Jaké oprávnění mají Spojené státy americké a několik západních zemí kritizovat Čínu, když jsou sami velmi málo schopni dodržovat mezinárodních pravidla?

Pokud jde o mezinárodní pravidla, na světě existuje pouze jeden soubor pravidel, což jsou základní normy mezinárodních vztahů vycházející z cílů a zásad Charty OSN. Ale v ústech některých západních zemí reprezentovaných Spojenými státy je „Charta Organizace spojených národů“ málo slyšet. V jejich slovech je velmi frekventované slovo – „mezinárodní řád založený na pravidlech“. Jde o nejasné tvrzení, které není obsaženo v Chartě OSN, ani v prohlášeních přijatých vůdci různých zemí v OSN ani v rezolucích Valného shromáždění OSN a Rady bezpečnosti. Čínský zástupce se jednou veřejně zeptal v Radě bezpečnosti: „Na jakých pravidlech je založen takzvaný ‚mezinárodní řád založený na pravidlech‘? Kdo ta pravidla vytvořil? Jaké jsou vztahy mezi těmito pravidly a mezinárodním řádem? "

Tato série otázek nebyla Spojenými státy a těmito západními zeměmi jasně zodpovězena. Někteří analytici poukázali na to, že důvod proč tento koncept činí velmi nejasným, je ten, že jej chtějí „oblékat“ podle libosti. Tento koncept vypadá vznešeně, ale ve skutečnosti je to fíkový list, aby G7 zasahovala do vnitřních záležitostí jiných zemí, vyvolávala globální nepokoje a zapojovala se do konfrontace mezi tábory. Taková pravidla slouží spíše zájmům několika zemí, jako jsou Spojené státy, než společným zájmům mezinárodního společenství.

Zásada nevměšování se do vnitřních záležitostí je důležitou zásadou Charty Organizace spojených národů a základní normou mezinárodních vztahů. V posledních letech však Spojené státy prosazovaly „Novou Monroeovu doktrínu“ v Latinské Americe, provokovaly „barevné revoluce“ v Eurasii a podnítily „arabské jaro“ v západní Asii a severní Africe, což přineslo chaos a katastrofy do mnoha zemí. Nedávno mexický prezident López zveřejnil dopis, který napsal americkému prezidentovi Joe Bidenovi, v němž obvinil USA z údajného poskytování finanční pomoci místním mexickým nevládním organizacím a institucím, které se otevřeně staví proti mexické vládě, a z hrubého zasahování do vnitřních záležitostí Mexika.

Tento druh „intervencionismu“ Spojených států neušetří ani jejich spojence. Od Snowdenových odhalení v roce 2013 až po poslední „úniky“ Pentagonu bylo opakovaně prokázáno, že Spojené státy bez rozdílu monitorují spojence, jako je Německo, Francie, Švédsko, Jižní Korea, Izrael a Ukrajina, a jsou skutečně světovou jedničkou v oblastech „monitoringu“ a „hackerským impériem“.

Kromě toho se Spojené státy také zapojují do konfrontace mezi tábory. Nelegální vojenská přítomnost USA v Sýrii přetrvává, krade ropu a jídlo, Japonsko prosazuje plán vypouštění kontaminované vody do moře... Historie i realita ukazují, že USA, Japonsko a další země jsou největšími narušiteli mezinárodních pravidel.

O světových záležitostech by měly diskutovat a řešit je všechny země dohromady a ne jen několik západních zemí, které si sami myslí, že reprezentují celý svět. Kdo porušuje mezinárodní pravidla? Tento „malý okruh zemí“ tvořící skupinu plnou antagonismů by se sám měl podíval do zrcadla.

(Sve)