18. a 19. května proběhne v Xi’anu v provincii Shaanxi na severozápadě Číny každoroční Summit Čína-Střední Asie. Na tom se každoročně probírá posilování spolupráce mezi Čínou a pěti zeměmi středoasijského regionu západně od Číny, která s nimi před 31 lety po rozpadu Sovětského svazu navázala diplomatické vztahy. Jde o oblast, která tradičně hrála ústřední roli na někdejší Hedvábné stezce propojující Čínu se západní částí Eurasie včetně Evropy a která bude i teď hrát ústřední roli v pokračování rozbíhající se Eurasijské integrace a sehraje klíčovou roli v Iniciativě pásu a cesty (BRI) přezdívané Nová Hedvábná stezka. Proces rychlejšího ekonomického provazování Eurasie právě přes tuto oblast v posledních době posilují události jako usmíření na Středním východě mezi arabskými ropnými královstvími a Íránem a obnovení členství Sýrie v Arabské lize nebo rozběhnutí Severojižního dopravního koridoru z Ruska do Perského zálivu, na který lze pohlížet jako na další větev BRI.

Vše tedy směřuje k tomu, aby Střední Asi zase začala hrát svou historicky tradiční roli v ekonomickém provazování napříč celou Eurasií, kdy její význam v tom posiluje i role, jakou hraje v rekonfiguraci globálních obchodních tras a dodavatelských řetězců v souvislosti s ekonomickým konfliktem, jaký USA a NATO rozpoutaly v návaznosti na Ukrajinskou krizi. Proto není vůbec divu, že letos by tento summit Číny se Střední Asií (C+C5) konaný každoročně od roku 2019 měl postoupit do vyšší úrovně, když dosud šlo o diskuse ministrů zahraničí, zatímco od letoška má jít o summit hlav států.

Všech těchto pět středoasijských zemí Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Turkmenistán a Uzbekistán je silně ekonomicky provázaných s Ruskem a čím dál provázanějších s Čínou, kdy ukončení americké intervence v Afghánistánu a usmíření na Středním východě otvírá cestu k většímu provazování této oblasti se Středním východem a s Jižní Asií. Jejich spolupráce s Čínou se proto určitě dostává na novou úroveň a jsou pro ni i trasou k vytvoření další kooperace s těmito regiony.

Všechny tyto země i Čína se rovněž potýkají s podobnými bezpečnostními hrozbami. Podle některých extrémně kvapné opuštění Afghánistánu Americkou armádou, které neumožňovalo řádné převzetí země, mělo přispět k destabilizaci celé širší oblasti tradičně ohrožované islamistickým terorismem včetně čínského Xinjiangu. Také ve všech pěti zemích probíhají pokusy některých kruhů Západu vyvolat tam situaci, která povede k „barevné revoluci“. A pokusy podněcovat k vyšší aktivitě extremisty v Xinjiangu pod záštitou boje za „lidská práva“ jsou ještě více do očí bijící.

Hlavní však je ekonomická spolupráce a začleňování oblasti do dopravních tras a dodavatelských řetězců napříč širší Eurasií jako za časů té staré Hedvábné stezky. Do konce roku 2020 investovala Čína do Střední Asie asi 40 miliard $, z toho 21,4 miliardy $ do Kazachstánu a na konci roku 2021 ve Střední Asii působilo 7 700 čínských firem. Loni říkal čínský prezident Xi, že plánuje čínský obchod s těmito zeměmi navýšit na 70 miliard $ ročně. A letos se očekává, že budou předestřeny rozsáhlejší ekonomické projekty jako investice do infrastruktur, aby Střední Asie mohla sehrát ústřední roli v provazování Eurasie, které by mělo přeřadit na vyšší rychlost. Zvláště když teď budou země jako Afghánistán a Írán, které v důsledku probíhající války, sankcí a konfliktních her USA vnucovaných světu působily jako určitá hráz proti přirozenému propojení Střední Asie se Středním východem a s Indickým subkontinentem, které teď díky ukončení těchto konfliktních situací naopak umožní, aby se z této části Asie stalo krystalizační jádro nové ekonomické spolupráce a rekonfigurace současného světa do multipolárního uspořádání.

Samozřejmě, že vytváření přirozených seskupení spolupráce, zvláště těch s potenciálem přispět k překlenutí širšího eurasijského prostoru se zapojením Ruska a dokonce Číny mají v některých kruzích Západu, zejména pak v USA zavilé odpůrce. Proto předtím v únoru Střední Asii navštívil ministr zahraničí USA Anthony Blinken a později i jeho náměstkyně Liz Losenberg, aby nabízeli výhody, když Středo-Asijci budou spíše spolupracovat s nimi. Ale zatím to, co zástupci USA a NATO nabízeli, byla spíše cukrátka a ničeho většího se tam zatím nikdo nedočkal, zatímco spolupráce s Ruskem a s Čínou je velice výnosná a těžko jim nabízet více, zvláště když perspektiva takové spolupráce, od které jsou odrazováni, je velice lákavá a výhled na následné propojování s dalšími částmi Eurasie jako bohatý a díky čínským mírovým iniciativám usmiřující se Střední východ je úžasný.

A to, jak jim Rosenberg předkládala špionážní zprávy, že ví o tom, jak ohromně vydělávají na obchodech s Ruskem a Íránem a pomáhají jim tak obcházet jednostranné sankce USA a Západu bez opory OSN, a jak jim vyhrožovala sankcemi, když se nepodvolí a nepřestanou s výhodnou spoluprací, která některým loni zvedla HDP o procenta oproti očekávání, zdejším představitelům moc atraktivní nepřipadalo. Takže tím, že např. pro výstrahu před dosavadní neposlušností a prodáváním zakázaného zboží Rusku uvalili sankce na uzbeckého průmyslníka Alishera Usmanova a jeho USM holding a s ním spolupracující společnosti, na cementárenskou společnost Akhangarantsement a uzbecké společnosti Alfa Beta Creative a GFK Logistic Asia sankce, USA spíše v celé oblasti vyvolaly roztrpčenost a nechuť ke spolupráci s Washingtonem a s dalšími podobnými imperiálními hráči. Mluví se tam dokonce o vyhlášení ekonomické války proti Uzbekistánu.

V oblasti to snižuje i chuť zapojovat se do nevinně vyhlížejících iniciativ, na které chtějí některé země Západu nebo dobročinné spolky dát peníze, neboť to budí neblahé asociace se spolky a neziskovkami podvracejícími národní zájmy a organizujícími barevné revoluce.

A také to, že na zasedání G7 (Británie, Německa, Itálie, Kanady, Francie, Japonska a USA) z 16. až 18. dubna v Karuizawě nabídlo těmto zemím blízkou spolupráci k řešení jejich „akutních problémů“ lidé v této oblasti vnímají spíše jako pokus o úplatek, aby se nechali odradit od kooperace se svými přirozenými spojenci na eurasijské spolupráci.

Koncem dubna též Střední Asii navštívil náměstek ministra zahraničí USA pro jižní a střední Asii Donald Lu, aby nabízel bezpečnostní spolupráci s USA a tlačil na místní země, aby nespolupracovaly s Ruskem.

Tyto návštěvy i některé další ze Západu z kruhů ne příliš nakloněných trans-eurasijské spolupráci zjevně měly poněkud otrávit atmosféru před chytaným zasedáním C+C5 18. a 19. května v Xi’anu, které bude tentokrát na nejvyšší úrovni hlav států, aby se na vyšší úroveň dostala spolupráce Číny se Střední Asií a zapojení těchto zemí do rozsáhlého trans-eurasijského ekonomického propojení, aby v něm mohla Střední Asie sehrát stejně ústřední roli, jakou hrála v někdejším propojení Eurasie Hedvábnou stezkou.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze