20. ledna pronesla na John Hopkins University americká ministryně financí Janet Yellen dost bizarní projev o ekonomických vztazích USA s Čínou a o jejich perspektivě, kdy se snažila USA líčit jako globálního dobroděje oprávněného vychovávat Čínu, aby byla hodná. Projev se nesl ve stylu laskavé přísnosti vychovatelky v polepšovně kárající zlobivého chovance Čínu, leč s přísliby cukrátek, když se polepší. Tedy podřídí-li se Čína „kázeňskému řádu“ diktovanému USA, který eufemicky nazývala „mezinárodními pravidly“, a vysvětlovala, že ekonomické vztahy nemohou určovat hlediska partnerské spolupráce a ekonomické výhodnosti, jak by se v globální tržní ekonomice dalo čekat, nýbrž při ekonomickém rozhodování musí mít přednost před tržními přístupy americká „národní bezpečnost“, tj. eufemismus pro hegemonii USA nad světem a pro vazalský vztah ostatních, jako Čína, k tomuto hegemonovi.

Jejím asi klíčovým výrokem bylo ujištění, že není pravda, jak se o USA povídá, že chtějí Čínu izolovat a ekonomicky sebe i své spojence od ní separovat, neboť Čína je pro USA stejně významný obchodní partner jako její nejbližší sousedé Kanada a Mexiko, když nikdo kromě nich neměl v roce 2021 větší obchodní objem s USA, kdy objem obchodů Číny s Amerikou obnášel 700 miliard $.

„Ač se kdykoliv, budou-li v sázce kriticky důležité národní zájmy, budou USA i nadále „prosazovat“, tak o ‚odpojení‘ své ekonomiky od Číny neusilujeme. Úplná izolace našich ekonomik by byla katastrofální pro obě země. Byla by destabilizující i pro zbytek světa. Naopak víme, že zdraví čínské a americké ekonomiky je úzce provázáno,“ zkoušela Yellen uklidňovat většinu světa, které politika izolace od Číny dělá starosti, a ujišťovat, že USA jsou hodné. Část Západních analytiků tedy její proslov hodnotí jako „nabídku olivové ratolesti Číně.“

Atraktivita takovéto „ratolesti“, kterou mává spolu s pronášením doprovodných hrozeb, moc úžasná ale asi nebude. Kdy prohlášení typu – „naše národní bezpečnost je oblastí, v níž neděláme kompromisy,“ nebo dokonce odvolání se na „lidská práva“ nelze vykládat jinak než jako vysoce konfrontační hrozby s reálným významem odlišným od použitých slov. Že americká slova o lidských právech s sebou obvykle nesou pach lidské krve, je přeci každému jasné. A stejně, jako jsou lidská práva kódovým slovem pro humanitární bombardování, nebo humanitární vyhladovění sankcemi těch, které údajně zachraňujeme, tak národní bezpečnost se proměnila na kódové slovo pro potlačování nepovoleně rychlého ekonomického rozvoje, kdy asi nejukázkovějším příkladem je potlačování rozvoje čínské firmy Huawei, která si dovolila v některých technologiích – jako komunikační sítě – sesadit z trůnu technologické špičky americké podniky, tudíž se pro USA a všechny jejich spojence stala povinně „národně bezpečnostní hrozbou“. Každá technologie je pochopitelně využitelná i vojensky, proto každý, kdo „americkým bohům“ ‚ukradne‘ oheň, musí být sankcemi „přikován ke skále“ jako Prometheus. A takových společností přílišnou technologickou pokročilostí porušujících tzv. na pravidlech založený mezinárodní řád (alias svévolný washingtonský diktát) je teď v rychle se rozvíjející Číně už spousta.

Yellen ovšem zkoušela balamutit, že u té „národní bezpečnosti“ nejde jen o hrubé porušování tržní svobody s násilným vynucováním monopolního postavení a mocenským vynucováním vyloučení tržní soutěže v oborech povolených jen pro Amerikou privilegované: „Ač naše cílené akce mohou mít ekonomické dopady, jsou motivovány výhradně obavami o naši bezpečnost a našimi hodnotami. Naším cílem není těchto nástrojů zneužívat k získávání konkurenčních ekonomických výhod,“ tvrdila.

Též šálila tvrzením: „Opatření uvalovaná proti Číně nejsou určená k dušení ekonomické a technologické modernizace Číny,“ a popíráním svých snah o monopolizaci se slovy: „Ač tyto politiky mohou mít ekonomické dopady, jsou vedeny jasnými národně bezpečnostními ohledy,“ s ujištěním, „v těchto ohledech nebudeme dělat žádné kompromisy, i kdybychom byli nuceni jim obětovat své ekonomické zájmy." Tedy něco ve stylu závistivého souseda: „Ať nám klidně také chcípne koza, jen když chcípne čínskému sousedovi.“ USA jsou tedy zjevně odhodlány obětovat rychlejší rozvoj světové ekonomiky i s dopady v podobě zpomalení vlastní ekonomiky, jen když bude Čína vyloučena ze špičkových technologií a z dodavatelských řetězců s nejvyšší přidanou hodnotou. To vše pod záminkou „národní bezpečnosti,“ protože každá špičková technologie je použitelná i vojensky.

V rámci této politiky tedy USA zavedly vývozní omezení jen na vládní povolení pro polovodiče použitelné pro vývoj umělé inteligence a superpočítačů, což vnucují i společnostem všude po světě, které tyto technologie koupí. A americké společnosti a občané se také nesmí do takových vývojových a výrobních programů v Číně bez zvláštního povolení zapojit. Tou bezpečnostní hrozbou je prostě samotný rozvoj Číny. Je to zhruba stejná imperiální logika jako v britském memorandu Eyre Crowa z roku 1907, kde se praví, že nakonec nezáleží na tom, zda jsou německé záměry mírumilovné nebo ne, samotný jejich ekonomický vzestup je pro Britské impérium hrozbou. Přičemž na toto memorandum upozorňoval v jedné své knize geopolitický myslitel Henry Kissinger s tvrzením, že i teď jsou USA a Čína ve stejném konfrontačním kurzu.

Yellen pak ale ve svém balamucení přešla na jinou pohádku: „Spojené státy jsou nejdynamičtější a nejvíce prosperující ekonomikou světa. Nemáme žádný důvod ke strachu ze zdravé ekonomické soutěže s naší zemí,“ ač USA jsou dnes spíše hlavním představitelem ekonomické stagnace.

Tvrdila, že: „Spojené státy neusilují o konkurenci, ve které vítěz bere všechno. Naopak věříme, že zdravá ekonomická soutěž podle férových pravidel může být ve prospěch obou zemí a může vést ke vzájemnému zlepšení. I sportovní týmy dosahují nejvyšších výsledků, když neustále hledají utkání s vrcholnými soupeři.“

Tvrdila také: „USA budou usilovat o zdravé vztahy s Čínou potud, pokud bude Peking hrát podle mezinárodních pravidel,“ načež Číně vytkla její partnerství s Ruskem, když přeci dostala jasné pokyny z Washingtonu diktujícího mezinárodní pravidla, co si má myslet o Ukrajinském konfliktu a jak se má rozhodnout, takže je porušením „mezinárodních“ pravidel, činit hodnocení a rozhodnutí dle vlastního uvážení.

Její samostatné hodnocení a rozhodování jí vyčítala i v kontextu jednání Číny vůči firmám a zemím, které se připojily k sankčním režimům na Čínu a ke snahám o její izolaci. Když samy USA se chovají daleko hruběji k podnikům a zemím, které porušují jejich jednostranně vyhlašované sankční režimy bez opory v OSN vůči jimi nemilovaným zemím jako Írán.

Yellen tedy Číně nepodává „olivovou ratolest“, nýbrž spíše výhružné ultimátum, kdy jí říká, že má přijmout vazalské jho a zříci se vlastního rychlého ekonomického a technologického rozvoje, neboť ten je pro USA „bezpečnostní hrozbou“. Vzdát se své autonomie a přijmout USA diktovaná „mezinárodní“ pravidla. Zapojit se jen do Washingtonem přidělených dodavatelských řetězců jako pouze skromně placený helf Americe k ruce a neplést se do produkce s vysokou přidanou hodnotou, na kterou mají právo jen Amerikou privilegovaní.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze