Zotavení světové ekonomiky táhne Asijsko-Pacifická oblast

2023-05-19 09:08:04
Sdílej:

Photo: Courtesy of China Finance 40 Forum

Ekonomická data nám ukazují, že v současnosti jsme svědky zvláštní formy globální krizové situace. Ve většině globálních ekonomických krizí je na rozdíl od obyčejných lokálních krachů v jedné zemi či nevelkém regionu postižen celý svět. Ať už to byla Velká hospodářská krize na konci první třetiny 20. století, stagflace 70. let, krach burz na konci 80. let, finanční krize po pádu Lehman Brothers v USA roku 2008 či krize vyvolaná pandemií Covid-19, tak ty obvykle strhly celý svět.

Existují však určité pozoruhodné výjimky, jako byla Asijská finanční krize 1997. Tehdy ohromná krize zasáhla zejména východní a jižní Asii včetně regionů v přilehlých mořích. Asijští ekonomičtí tygři náhle ztratili svou sílu, Japonsko, které v celé poválečné éře předvádělo světu, jak i rozvinutá industrializovaná země může růst tempem rychle se rozvíjející země, a zároveň být světovým tahounem špičkových technologií, se náhle dostalo do situace, kdy jeho rozvojový model selhal.

Spolu s tím ale Evropa, Amerika a země spíše napojené na Euroatlantickou oblast krizí tehdy prakticky postiženy nebyly a naopak ji využily k posílení svých globálních pozic. Do jisté míry se na to pohlíželo jako na selhání tamního rozvojového modelu. Adaptativní země jako třeba Jižní Korea, Tchaj-wan a Čína však v následujících letech své rozvojové modely značně adaptovaly a jejich růst po celé 21. století ohromuje. Horší to bylo s Japonskem, které se už nikdy nevrátilo ke svému rychlému růstu ani k tak vůdčímu postavení v technologických inovacích. Někteří tedy na tehdejší situaci pohlíží více jako na selhání v oblasti rozšířeného japonského rozvojového modelu a dokonce jsem se v jednom finančním časopise asi dva roky před tou krizí dočetl, že přesně taková krize musí zanedlouho Japonsko potkat.

Nyní jsme však svědky zrcadlového obrazu situace jak před 26 lety. Zcela logicky se čekalo, že po skončení pandemie se světová ekonomika bude rychle zotavovat. Jenže vznikla situace dost podobná konci 90tých let, jen s prohozenými rolemi v tom, čí rozvojový model selhal, a pro koho to přináší rozvojové příležitosti. Teď se Atlantická oblast, jako USA a EU, potácí na hraně recese, v USA krachují banky a i pro Českou republiku se letos čeká mírný propad HDP.

Západ do potíží strhává i jiné na něj silně napojené ekonomiky. Tedy brzdí zotavení většině světa. Ale i přesto, že USA přes US dolar krizové tlaky jako zdražení kapitálu vyváží i do Asijsko-Pacifické oblasti, tak tato oblast do velké míry tažená rozvojem Číny stejně rychle roste a do Atlantické ekonomické krize se nenechává strhnout.

Před nedávnem proběhlo fórum pořádané společně Mezinárodním měnovým fondem (MMF) a Čínou – Finance 40. Na tom ředitel oddělení MMF pro Asii a Pacifik Krishna Srinavasan na mediálním briefingu říkal, že Asijsko-Pacifický region v roce 2023 i přes globální bankovní monetární utahování a chabou poptávku zůstává dynamický, a to primárně kvůli zotavování Číny.

To globální bankovní monetární utahování je v mluvě finančníků ono vyvolávání nedostatku kapitálu a zdražování úvěrů brzdících zotavení světa vyvážené přes dominantní postavení dolaru z Ameriky sužované inflací do zbytku světa zejména k atlantickým spojencům.

Jenže podobně jako, když na konci minulého století selhal japonský rozvojový model a vyvezlo se to do širší Asie a Pacifiku, zatímco Atlantická oblast se do toho tehdy strhnout nenechala, teď selhává americký rozvojový model i její další geopolitické hry včetně sankčních režimů, což brzdí rozvoj zbytku světa, ovšem Asijsko-Pacifický region se do toho teď strhnout nenechal, když výhled pro tuto oblast je 4,6 procenta, tj. nárůst oproti 3,8 procentům roku 2022. Čímž by tento region měl ke globálnímu růstu přispět 70 procenty. Stává se tak pro svět lokomotivou růstu, k níž všechny ekonomiky těšící se, že by nakonec přeci jen mohlo přijít normální oživení, upírají v naději zraky, což se jistě promítne do tržních postavení jak Atlantické oblasti „brzdy růstu“, tak Asijsko-Pacifického regionu „lokomotivy růstu“.

V prvním čtvrtletí čínské HDP meziročně narostlo o 4,5 procenta tj. na 28,5 bilionu yuanů (4,17 bilionu $), když se čekalo, že to bude o něco mírnější, neboť jde teprve o rozbíhání po zrušení Covidových opatření, takže tato dynamika má potenciál během roku spíše sílit.

Šéf čínské mise oddělení pro Asii a Pacifik MMF Sonali Jain-Chandra k tomu na konferenci řekl: „Růst HDP v Číně v prvním čtvrtletí byl v souladu s našimi očekáváními a očekává se, že povaha tohoto zotavení bude tažená službami, čímž se liší od předchozího investicemi taženého zotavování.“

K tomu Srinavasan uvedl, s jakou účinností Čína tento region táhne k růstu: „Naše analýza ukázala, že 1 procento nárůst HDP v Číně zvýší v ostatních asijských ekonomikách růst o 0,3 procenta.“ Dost se prý má projevit i na nárůstu zalíbení Číňanů v turistice s odezněním pandemie.

Také upozorňoval na nepatrnou inflaci, jakou dosavadní zotavení v Číně přineslo, a zároveň nevyvolalo deflaci, takže prý v MMF očekávají, že ta do konce roku bude tak 2 procenta. Dá se tedy čekat, že stabilita čínského finančního systému bude asijskému růstu letos dobrou podporou.

V Číně se ovšem zejména spotřebitelský sektor ještě plně nezotavil a obyvatelstvo zůstává v utrácení opatrné. Jain-Chandra k tomu ovšem říká, že v MMF to očekávali, když dodavatelské řetězce se teprve normalizují a v minulých měsících byl tento růstu dost velký. Vůbec to tedy neznělo jako nedávné výkřiky v některých Západních médiích o projevech útlumu čínského růstu.

Podle Jain-Chandra je veškerý tento vývoj v souladu s projekcemi MMF a hlavní příčinou zmírňujícího se exportu je pokles poptávky v útlumových regionech světa, které se potýkají s recesí. Tedy globální brzda rozvoje znatelně zpomaluje i tuto lokomotivu růstu. Do toho všeho se ještě promítají i změny cen komodit dost rozhýbané i ukrajinskou krizí.

S tím vším prý ale MMF počítá a Jain-Chandra v diskusi u kulatého stolu na tomto fóru ujišťoval, že ve zbytku roku by přes to vše měl HDP Číny růst o 5,2 procenta, k čemuž silně přispěje spotřebitelská poptávka.

Další expert z oddělení MMF pro Asii a Pacifik, náměstek jeho ředitele Thomas Halblin se také vyjádřil k čínské fiskální politice, od níž prý očekávají, že ta bude na podporu blahobytu domácností a zvedne proto spotřebitelskou poptávku, když teď se mu zdá, že jsou Číňané až extrémně spořiví.

Asijský rozvoj se tedy brzdami selhavších rozvojových modelů a geopolitických her od Atlantiku zastavit nedá a tak má světová ekonomika nejen brzdu růstu, ale i lokomotivu růstu a toto přetahování mezi lokomotivou a brzdou světové ekonomiky se jistě projeví na její probíhající rekonfiguraci.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze

 

Our Privacy Statement & Cookie Policy

By continuing to browse our site you agree to our use of cookies, revised Privacy Policy. You can change your cookie settings through your browser.
I agree