Všichni chtějí globalizaci, ale raději kolem BRICS než kolem G-7

2023-05-26 03:41:43
Sdílej:

Pro časy po Studené válce je charakteristický proces tzv. globalizace, kdy se USA a uzavřené kruhy jejich spojenců jako skupina G-7 pasovaly do pozice „vůdce“ tohoto procesu a pokoušely se v jeho rámci prosadit jakýsi svůj dirigismus přezdívaný Nový světový řád, do čehož zkoušely nasazovat svůj vliv nad organizacemi jako Mezinárodní měnový fond, Světová banka aj. Ač globalizaci jako možnost svobodně uzavírat vzájemně výhodná ekonomická, kulturní aj. partnerství většina lidí všude po světě vítá, tak v samotných Západních zemích usilujících o dirigovanou globalizaci pod taktovkou G-7 aj. nejvíce vznikají konspirační teorie o temných ambicích tzv. globalizátorů zavádějících Nový světový řád, neboť imperiální dirigismus a jeho proponenti nejsou oblíbení ani v jejich domovských zemích. Jenže globalizace jakožto vývojový trend směřování historie se ukázala být přirozeným procesem nepodléhajícím dirigismus.

Kdo chce být historicky úspěšný, musí umět „surfovat“ na vlnách historie a využívat jejích trendů, ne zkoušet historii a její trendy dirigovat. Krásně se to ukázalo, když v 80. letech přišla silikonová revoluce. Tehdy bylo všem „jasné“, jak mega-korporace přijdou s novou generací obřích superpočítačů, ovládnou trh a nadirigují ekonomický řád k obrazu svému. Jenže přišla silikonová revoluce garážových firem, kdy se vždy partička nadšených týpků dala spontánně dohromady a pohnuli tou revolucí jejím vlastním směrem, takže svět naopak zaplavila malé PC pro každého a později i mobily a spontánní silikonová revoluce proběhla úplně jinak, než bylo plánováno.

Tak nějak podobně, jako se podle své vlastní vnitřní spontánní dynamiky rekonfiguroval během revoluce garážových firem svět informačních a telekomunikačních technologií, se teď rekonfiguruje současná podoba globalizace, která má svou dynamiku naprosto se vymykající dirigismu uzavřených kruhů kolem G-7, NATO aj. A jak to bývá v historii obvyklé, v krizových situacích probíhají rekonfigurace trendů historie nejdynamičtěji.

A tak místní spolky zemí samy od sebe dohadují vzájemná spontánní partnerství bez notiček globalizátorů a globalizují se „po domácku“, tak trochu „garážově“ do organizací jako Šanghajská organizace pro spolupráci nebo seskupení BRICS, z nichž se stávají krystalizační centra nové podoby globalizace a dohadují si spolu svůj vnitřní pořádek, který se spontánně promítá do nové podoby světového řádu účinněji než ten dirigistický rádoby světový řád kolem USA.

Ukazuje se to teď krásně, když se USA pokoušejí globálně svět dirigovat do ekonomických konfliktů, ohrazování, izolace a svévolného vylučování ze světových dodavatelských řetězců, když to např. chtějí uplatnit proti Číně, aby se tak nepovoleně rychle nerozvíjela, nebo proti Íránu a Rusku, aby brzdily trans-eurasijskou ekonomickou integraci, jenže země mimo uzavřené kruhy jako G-7 chtějí spontánně kooperovat a nenechat si do spolupráce mluvit s nějakým vzdáleným dirigentem, nenechat si vnucovat předepsané hodnoty a rozpisy, s kým se smí kamarádit a kdo musí být povinně vyvrhelem, ač pro ně je atraktivní. Přidávají se tedy k té spontánní „garážové“ globalizaci a na pokusy o dirigovanou globalizaci pohlíží zatrpkle. Až se to projevuje natolik extrémně, jako když minulý měsíc citoval místní tisk tureckého ministra vnitra Süleymana Soylu říkat: „Spojené státy celý svět nenávidí a Evropa je washingtonskou tlapou.“ Nebo když nedávno New York Times tu spontánní globalizaci komentoval tak, že svět se posouvá k Rusku a k Číně.

Silně se to projevuje v současných celosvětových trendech jako de-dolarizace a daleko vyšší atraktivita spolků zemí jako BRICS než mocenských kruhů jako G-7. A není divu, když země BRICS jsou tahouny globálního ekonomického růstu, kdy růst G-7 se spíše zpomaluje, zatímco růst zemí BRICS se zvyšuje a v podílu na hospodářském růstu BRICS G-7 předehnaly a čeká se, že i nadále bude podíl zemí BRICS přes 33 % světového hospodářského růstu, zatímco u zemí G-7 sotva 28 %, přičemž BRICS už G-7 předehnaly v HDP přepočteném paritou kupní síly a řada zemí se chce k BRICS připojit a většina Globálního jihu se chce zapojit do širší platformy spolupráce i s nečleny, do tzv. BRICS+.

Největším přispěvatelem ke světovému růstu je Čína, kdy se v letech 2023-2028 čeká, že její příspěvek ke globálnímu růstu bude 22,6 %, u Indie 12,9 % a USA budou s 11,3 % třetí. 20 zemi vytvoří tři čtvrtiny světového růstu, z čehož polovina připadne na ty tři výše zmíněné plus Indonésie s příspěvkem 3,6 %. A klíčové je vždy to, kdo je tahounem růstu. Když Británie ovládla Indii, měla Indie větší HDP než její kolonizátor, ale Británie byla díky své inovativní síle tahounem indického rozvoje, takže to dobře fungovalo. I o tom, že Napoleon nakonec skončil u Waterloo zničen svými evropskými spojenci, rozhodla skutečnost, že svými sankcemi bránícími ekonomickému rozvoji Evropy dohnal kontinentální Evropu, aby se proti němu spojila s Brity, kteří byli tahouny rozvoje, když tehdy byla Británie dílnou světa.

Dnes je dílnou světa Čína. Takže i USA toužící svět od Číny izolovat během posledních 15 let zvýšily své dovozy z Číny o 1700 % a jejich obchodní deficit s Čínou narostl na 382 miliard $, kdy EU s ním má deficit 164 miliard $. Loni měla Čína měnové rezervy 3,46 bilionu $. Země současného jádra, kolem kterého krystalizuje nová spontánní nedirigovaná globalizace, tj. BRICS, představují 28 % plochy světa a 45 % jeho obyvatel. Produkují 25 % světové ropy, 50 % železné rudy, 40 % kukuřice a 46 % pšenice. K BRICS a k dalšímu společenství nové globalizace Šanghajské organizaci pro spolupráci se chce přidat dvacet dalších zemí. Do spolupráce s Novou rozvojovou bankou BRICS a do nákupů jejích akcií se přidala řada dalších zemí mimo toto společenství.

Arabská ropná království odmítají na ropném trhu spolupracovat s požadavky svého někdejšího patrona Ameriky a naopak ceny a výšku produkce v rámci OPEC+ úzce koordinují s Ruskem. Číně se dokonce na Středním východě podařilo dojednat usmíření po rozkolech vzniklých Amerikou vyprovokovaným Arabským jarem, takže se normalizují vztahy mezi Arabskými královstvími a Íránem, tudíž dopravním cestám jako projekt BRI či Severo-jižní ruský koridor už nic nestojí v cestě. Sýrie se vrací do Arabské ligy a dokonce jsou výhledy na ukončení Jemenského konfliktu. Toto vše v naprostém protikladu proti tomu, o co usilují USA.

Podobně se k BRICS a k projektům této nové spontánní globalizace jako BRI staví i země v Latinské Americe a v Africe, které se výrazně zapojují i do de-dolarizace a celkově vyššího využívání národních měn ve světovém obchodu.

Tyto země zapojené do nové spontánní globalizace se obecně odmítají zapojovat do politik, ohrazování, izolace a sankcí organizovaných těmi rádoby dirigenty jimi řízené globalizace.

Globalizace se tedy zrychluje, ale rekonfiguruje se na spontánní proces, ve kterém její rádoby dirigenti začínají hrát druhé housle.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze

Our Privacy Statement & Cookie Policy

By continuing to browse our site you agree to our use of cookies, revised Privacy Policy. You can change your cookie settings through your browser.
I agree