V poslední době se USA opět projevily jako velmi rozporuplné ve vztazích s Čínou: na jedné straně americký ministr obrany Lloyd Austin na 20. dialogu Šangri-La zahájil útok na Čínu, přičemž zmínil tchajwanskou otázku a tzv. „svobodu plavby“; ve stejné době americká armáda propagovala průjezd válečných lodí přes Tchajwanský průliv, a tvrdila, že byly „nebezpečně zachyceny“ čínskou stranou. Na druhou stranu asistent amerického ministra zahraničí pro zahraniční věci ve východní Asii a tichomořské oblasti Daniel Kritenbrink 4. června navštívil Čínu, aby se snažil o kontakt s Čínou.

Lidem není neznámá rutina zapojování se do zadržování a konfrontace při dialogu a spolupráci. Ve vztazích s Čínou je kontrast nepříjemného chování Spojených států vlastně normálním stavem jejich zahraniční strategie. Někteří analytici se domnívají, že supervelmoc jako Spojené státy, která je zvyklá panovat v mezinárodním společenství, ve skutečnosti nemá obecný koncept diplomacie.

Z realistického hlediska rozporuplné chování USA odráží pokřivenou politickou ekologii ve Washingtonu. Na pozadí toho, že Spojené státy nesprávně staví Čínu jako svého „největšího strategického konkurenta“, se takzvaná „tvrdá linie k Číně“ stala ve Washingtonu politicky korektní. Jen málo politiků se odváží převzít odpovědnost za uvolnění napětí s Čínou. Spíš se snaží přimět Čínu, aby přijala pravidla hry Spojených států a přitom předstírají, že jsou v kontaktu s Čínou.

Současná síla Spojených států však tomuto postoji neodpovídá. Současná domácí ekonomická situace ve Spojených státech je plná krizí, obě strany jednaly o řešení dluhové krize, ale problém zásadně nevyřešily. Agentura Bloomberg a další média uvedla, že představitelé amerického ministerstva financí nedávno vyjádřili Číně znepokojení a zdůraznili význam úzké komunikace dvou největších ekonomik, USA a Číny, o globálních makroekonomických a finančních otázkách a společné řešení globálních výzev. Analytici poukázali na to, že jedním z důležitých úkolů americké delegace, která navštíví Čínu, je provádění krizového řízení a kontroly zaměřené na americký dluh. Kromě toho musí Spojené státy také spolupracovat s Čínou v otázkách, jako je změna klimatu, nešíření jaderných zbraní a konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou.

Mohou Spojené státy mluvit, když chtějí, nebo bojovat, když chtějí? Pokud někteří lidé v USA stále nevědí, jak respektovat suverenitu jiných zemí, což je nejzákladnější diplomatický princip, měli by si znovu projít závažné prohlášení čínského ministra obrany na dialogu Šangri-La - Tchaj-wan je čínský Tchaj-wan, jak řešit tchajwanskou otázku je věcí čínského lidu a žádné vnější síly do toho nesmějí zasahovat; zahraniční vojenská letadla a válečné lodě by se neměly „potulovat“ v blízkosti čínského území a teritoriálních vod a musejí se vědomě řídit Úmluvou Organizace spojených národů o mořském právu.

Lidé jasně vidí, že hlavní příčina současných nesnází v čínsko-amerických vztazích spočívá v tom, že USA dělají chybu ve svém strategickém vnímání Číny. Kdo dělá chybu, musí být odpovědný za nápravu. Spojené státy by neměly očekávat, že Čína bude spolupracovat v oblastech, kde to Spojené státy potřebují, a Spojené státy přitom budou ignorovat nebo dokonce poškozovat čínské zájmy. Fakta prokázala, že při jednání s Čínou by se Spojené státy neměly snažit dělat, co chtějí. Měly by se naučit výrazy: vzájemný respekt, mírové soužití a oboustranně výhodná spolupráce.

(Sve)