Rozhovor s šéfredaktorem komunistického listu Dialog a členem ÚV KSČM Robertem Kvacskaiem

Jak vnímáte pokrok Číny za posledních dvacet let?

Velice si vážím toho, co Čína za posledních dvacet let dokázala, je to druhý historický, obrovský skok směrem vpřed. Její ekonomický a politický potenciál neuvěřitelným způsobem narostl a tento krok je nesmírně významný pro celý svět. Čína je protiváhou západního tlaku, který je vytvářen na celou civilizaci. Tato protiváha, spolutvořená rovněž Ruskou federací, znamená do určité míry i stabilizaci těžiště světového politického pořádku. Pokud by měl pokračovat neomezený tlak Západu na zbytek zeměkoule, znamenalo by to existenční ohrožení mnoha národů, ale zejména slovanských národů středovýchodní Evropy.

Můžete být konkrétnější?

Jistě. Velmi výmluvně to ilustrují důsledky 2. světové války, zejména počty obětí na životech. Které národy musely snést největší oběti a byly nejvíce existenčně ohroženy? Z celkových více než 65 milionů obětí této strašné války přinesly slovanské národy plnou polovinu. Taktika zhoubné ideologie Západu, z jejíhož jádra se periodicky rodí fašismus a nacismus, se možná přizpůsobuje okolnostem, ale strategické cíle zůstávají. Proto i dnes silná vazba na Západ, EU a NATO, je pro Českou republiku, ale i ostatní slovanské národy Evropy smrtelně nebezpečná. Pokud by nebyla silná Čína a KS Číny ve své zemi, tak i existenční zájmy České republiky by byly ohroženy ještě podstatně více, než již dnes jsou. Přitom historické vztahy mezi Československem a Čínskou lidovou republikou byly vždy přátelské, postavené na vědomí významnosti vzájemných vztahů. Československo bylo první zemí Evropy, která jednala s Čínskou republikou po 1. světové válce na mírové konferenci v Paříži. Československo jako jedna z prvních zemí na světě uznalo 4. října 1949 vznik suverénní ČLR. Naše historické vztahy byly téměř vždy plné pochopení, respektu a vzájemně výhodné spolupráce. Dnes pečlivě vnímáme, jak naše partnerská komunistická strana dosahuje už zmíněného civilizačního skoku v nelehké mezinárodní situaci, a současně jsme si dobře vědomi stabilizujícího významu tohoto pokroku pro celý svět. Je proto doslova tragické, jakým způsobem promrhává již přes 30 let tuto vzájemnou důvěru náš současný režim…

Česká mainstreamová média popisují Čínu trošku jinak, viďte?

Víte, česká hlavní média slouží západním zájmům a našim pánům, kteří si kolonizovali Českou a Slovenskou republiku. Majitelům všemocných západních korporací se nelíbí, že tu vedle Ruska vyrostla nová suverenní mocnost, jež bude jedním z aktérů stanovení nového světového řádu. Tento řád neodpovídá upířím zájmům kapitalistického Západu. Čína vidí svět jinak než Západ. Významné veřejné projevy prezidenta ČLR, váženého soudruha Si Ťin-pchinga, popisují realitu čínské mezinárodní politiky: Základní zásadou je vzájemný respekt, výhodnost vztahů a diplomatické předcházení konfliktům. Jedná se tedy o úplný protipól západního tyranského modelu. Takže se vůbec nedivím, že nejenom české, ale i mezinárodní mediální outlety světového imperialismu se snaží znehodnocovat mediální obraz Číny ve světě. Je třeba znovu zdůraznit, že tato situace je naprosto proti našim českým národním zájmům.

Domníváte se, že čínský mírový plán může přinést Ukrajině mír?

Ano, Čína má nepochybně dostatečný potenciál, aby se to podařilo. Přesto je důležité vnímat situaci v jejím kontextu. Válka na Ukrajině není lokální konflikt. Ve skutečnosti zde vrcholí souboj o těžiště světové dominance. Předcházející kapitoly téhož příběhu jsme mohli sledovat již minimálně od přelomu tisíciletí. Situace nemá kompromisní řešení. Každé možné rozuzlení může mít pouze tři podoby: Konec anglosaského modelu světového pořádku, vítězství východního konceptu, a nebo zamrznutí tohoto konfliktu podobnému korejské válce ve 20. století. Tato patová situace však může znamenat pouze krátký odklad konečného řešení v podobě jedné z předchozích dvou variant. Na rozdíl od uvedené analogie je totiž Západ ekonomicky, společensky i politicky příliš nestabilní, přímo v kritické situaci, než aby mohl akceptovat tento pat. Pat pro něj znamená ve výsledku naprostou porážku. V určitý moment nemohou protichůdné síly dosáhnout nové rovnováhy jinak než úplným vítězstvím jedné z nich. A my žijeme, podle mého názoru, v takovém momentu dějin. Je pravdou, že zmíněný čínský návrh byl zatím ze všech mírových návrhů nejvíce konstruktivní, pokud jej vnímáme jako řešení samotné situace na Ukrajině. Otázkou zůstává, do jaké míry je to jen další velký tah na šachovnici v rámci dlouhodobého souboje mezi Východem a Západem a do jaké míry je – v celkovém kontextu - akceptovatelný pro obě strany.

Jak to myslíte?

Západ si velmi dobře uvědomuje, co znamená obrovský civilizační skok čínské společnosti a co znamená mocenská konsolidace jeho tisíciletého nepřítele – Ruska, pod vedením V. V. Putina. Naprostou katastrofou je pro Západ, jak to již před více než 50 lety pochopil nestor americké diplomacie Henry Kissinger, spojení těchto dvou velmocí. Přestože se Západ snažil tomuto spojení velmi efektivně bránit, nakonec se nevyhnutelné stalo skutkem. Západ tedy dobře chápe, že pokud zůstane tento vzájemně se doplňující politicko-ekonomický blok na své trajektorii civilizačního pokroku, nejpozději k roku 2030 bude těžiště světové dominance pod úplnou kontrolou Východu a Západ bude odsouzen k definitivnímu úpadku. Čas hraje zásadní roli proti Západu. Proto akceptace jakéhokoli jiného scénáře než je eskalace, zatlačení a následná porážka Ruska a Číny je pro Západ nepřijatelná. Na druhou stranu, Rusko bylo již dostatečně a ke všemu široce veřejně vytrestáno za svou důvěru západním politikům. Jakékoli dohody podobné těm minským mohou být chápány z ruské strany jen jako další šance na vyzbrojení agresora, který zaútočí na ruské etnikum (například v Podněstří) nejen větší silou než nyní, ale ještě navíc jako člen NATO. To by pro Rusko znamenalo téměř šach-mat… Ze všech těchto složitých důvodů znamená uzavření takových „mírových dohod“ pro Rusko ve skutečnosti zvýšení hrozby a současně ztrátu tváře ve vnitropolitickém i zahraničněpolitickém měřítku. Ani jedno z toho si Rusko nemůže dovolit.

Radovan Rybák, zvláštní korespondent CMG v Praze