Česká republika, jakož i Evropská unie a většina světa formálně zastává politiku jedné Číny, jejímž oficiálním reprezentantem je vláda v Pekingu, která má mezinárodně uznanou suverenitu i nad Tchaj-wanem. A i Tchajwanci se obvykle vnímají jako součást jedné rodiny s pevninskými protějšky a doufají v urovnání té rodinné rozmíšky, kdy jen část tamních politiků si poněkud zahrává s představou separatismu. Bohužel takoví politici se dost vyskytují v tamní momentálně vládnoucí Demokratické pokrokové straně. Ovšem např. Čínská národní strana Kuomintang, která si udržela vládu nad tímto ostrovem i poté, co ji po II. světové válce ztratila nad pevninskou Čínou, jakýkoliv separatismus vylučuje a o její vstřícnosti k nějaké formě „rodinného urovnání“ svědčí i to, že její zástupci se jako jedna z čínských nekomunistických stran a reprezentantů zvláštních administrativních oblastí účastnili i Dvojího zasedání, určujícího politiku Číny.

Mezi pevninskou Čínou a Tchaj-wanem také panuje přátelská ekonomická spolupráce a ekonomická a kapitálová propojenost Tchaj-wanu s pevninskou Čínou není o nic menší, než je tomu u všech ostatních čínských provincií, kdy Čína úplně stejně vítá i zapojování tchajwanských podniků do ekonomické spolupráce se všemi zeměmi, jako ji vítá u jakékoliv jiné své součásti. Řada organizací, např. ty, které šíří do světa tradiční čínskou medicínu, funguje napříč Tchaj-wanem a pevninskou Čínou a působí i s podporou pekingské vlády všude na Západě včetně České republiky.

Jediné, co ústřední vládě vadí, jsou formální mezistátní styky mezi oficiálními činiteli vlád s činiteli vlády Tchaj-wanu takovým způsobem, jako by šlo o suverénní zemi. K tomu však řada Západních a našich politiků přistupuje poněkud záhadně, jako k proslulému Schrödingerovu paradoxu stavu živé a mrtvé kočky nacházející se v kvantové superpozici. Sice formálně uznávají myšlenku tchajwanského separatismu za mrtvou a jednotnou Čínu za živou, ale jejich přístup tak trochu, jako by nebyl z našeho světa, a pořád hledají nějaký politický kvantový tunelový jev, kterým by se dalo z našeho světa uniknout do paralelní reality tchajwanského separatismu.

Zase se to ukázalo, když se teď 13. června doyen chovu politických Schrödingerových koček – lidově přezdívaný Tchajwanec – tj. předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS), sešel ve Valdštejnském paláci se skutečným Tchajwancem, tj. s ministrem zahraničí Josephem Wu tamní vlády, kdy na pořad se dostala i večeře s předsedkyní Poslanecké sněmovny Markétou Adamovou Pekarovou (TOP09), která je též přes formální uznávání politiky jednotné Číny milovnicí politických Schrödingerových koček.

Nikdo z těchto dvou předsedů obou komor našeho parlamentu neprohlásil nic v tom smyslu, že jejich rozhovory s ministrem zahraničí jimi formálně neuznávané vlády by byly neformálním setkáním s nějakým panem Wu a nikoliv diplomatickou komunikací s reprezentantem nějaké vlády. Vystrčil je dokonce nositelem stříbrné medaile této vlády za rozvoj česko-tchajwanských vztahů, kterou mu Wu předal během své předchozí návštěvy v Česku roku 2021. Přijetí vyznamenání od vlády, kterou oficiálně neuznává, je při tom v našem reálném světě dost rozporuplné počínání podezřele se podobající jakési mysteriózní kvantové superpozici politických postojů.

Wu sem přijel na bezpečnostní konferenci, kde je jedním z hlavních řečníků, kterou pořádá organizace Evropské hodnoty vedená Jakubem Jandou, která je více než nějakým evropanismem proslulá aktivismem podněcujícím k izolacionismu EU od Číny, Ruska i od širší eurasijské integrace a od iniciativ jako BRI nebo Čína-CEEC. Její kořeny budou spíše sahat k těm washingtonským kruhům, které by rády rozdmychaly tchajwanský separatismus a z Tchaj-wanu udělali něco ve stylu „čínské Ukrajiny“, než že by měla kořeny opravdu v Evropě. Nad její konferencí ovšem letos přijal záštitu sám prezident Petr Pavel, který ji svým projevem zahájil. Wu má následně po konferenci objet ještě několik evropských zemí. Prezident letos také už vedl telefonní hovor s tchajwanskou prezidentkou Cchaj Jing-wen.

Všechna tato jména jsou spojena s politikami, protikladným k těm, jaké z našich politiků zastával např. Miloš Zeman, Andrej Babiš nebo naši v reálu nejúspěšnějších businessmani jako nedávno tragicky zesnulý Kellner.

I témata, o kterých se Vystrčil a Wu podle tiskové tajemnice Senátu Lady Faldynové bavili, nijak moc nevypadají, že by byla úplně v souladu s formálně zastávanou politikou jedné Číny, jako tzv. „strategická závislost na Rusku a Číně“, tj. Washingtonem Evropě vnucovaná mantra k izolaci od Eurasijské integrace a vzájemně výhodné spolupráce EU s jejími přirozenými obchodními partnery. O Ukrajině, o údajném zapojení Číny do tohoto konfliktu, ač ta se zapojuje zatím jen do návrhů na mírové rozhovory. Také o údajné hrozbě napadení Tchaj-wanu Čínou.

Přitom do velké míry v tchajwanském businessu rostou spíše obavy z iniciativ na „ochranu“ Tchaj-wanu. Obdobně, jako USA a NATO často „zachraňovali“ lidi mnoha zemí jejich „humanitárním bombardováním“, po kterém zůstala epochální zkáza zachraňovaných, nebo se snaží „bojovat za práva“ lidí v nejrychleji se rozvíjejících autonomních oblastech Číny mezinárodními bojkoty zboží, které právě těm jimi „zachraňovaným“ lidem z Tibetu nebo Sin-ťiangu přináší živobytí, tak by bylo naivní domnívat se, že by současné počínání USA na „ochranu“ Tchaj-wanu mohlo mít jiný účinek na ekonomiku této země než „záchrana humanitárním bombardováním“ nebo „podpora bojkotem obživy“.

Každé vojenské manévry USA v Tchajwanském průlivu srazí hodnoty tchajwanských akcií. Ty snahy o vylučování Číny z dodavatelských řetězců pokročilých technologií nejsou zaměřené jen na pevninskou Čínu, ale do „přílišné závislosti světa“ na Číně se podle washingtonských jestřábů musí započítat i závislost světa na Tchaj-wanu a dotované investice spojené s americkým čipovým zákonem jsou více než čímkoliv proti čínské pevnině investicemi do částečného odklonění světových dodavatelských řetězců od Tchaj-wanu včetně opětovného posílení role domácího amerického průmyslu.

Obchodní a investiční spolupráce mezi českými a tchajwanskými podniky je bezpochyby velice přínosná a vítaná. Ale v okamžiku, kdy se zapojíme do nějaké „bezpečnosti a obrany“ Tchaj-wanu, zapojíme se do vylučování tohoto klíčového hráče moderního průmyslu z dodavatelských řetězců a do pokusů vrátit USA její ztracenou pozici obra polovodičového průmyslu. Je to úplně stejné, jako bychom se zapojili do bojkotu nejlepší bavlny na světě ze Sin-ťiangu a tamního textilu ve snaze „pomoci“ tamnímu lidu. Na Tchaj-wan washingtonští jestřábi pohlíží jako na součást příliš rychle se rozvíjející Číny úplně stejně jako na Šanghaj. A zapojovat se do takovýchto her, jak nedávno poznamenal i francouzský prezident Macron, není pro Evropany moc moudré ani pro Tchajwance moc přínosné.

Každá taková politika má úplně jiné reálné cíle a skutečné důsledky než ty deklarované a je to vždy taková „politická Schrödingerova kočka“.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze