Vlajky EU před ústředím v Bruselu. Photo: Xinhua

Evropskou hospodářskou politikou zmítají rozpory mezi jejím businessem a jejími ideologickými kruhy, které jsou v tandemu s jestřábími postoji k ekonomické politice. Čína je pro EU už řadu let největším obchodním partnerem. Tato situace je však dost nerovnoměrná. Průmyslové země jako Německo a Francie se těší nejen z velkých a velice výhodných dovozů z Číny, ale i ze značných vývozů do této země a ze značné investiční spolupráce, kdy investice tečou oběma směry. Některé země však tak úspěšné nejsou a jejich podnikům se moc nedaří na čínském trhu prosazovat.

Přitom platí, že na nátlak z Washingtonu a od vlastních ideologů nabádajících k určité izolaci od Číny, pro kterou se začal používat nový eufemismus, ochrana proti riziku, více slyší vlády a politické kruhy v zemích EU s obchodním deficitem vůči Číně. A ten nátlak se výrazně prosazuje i v Europarlamentu a v dalších bruselských institucích.

A tak část politiků Bruselu nabádá k de-rizikovým opatřením vůči Číně. Přitom se zřejmě přehlíží fakt, že v časech největších rizik hroutících se dodavatelských řetězců během pandemické krize v nedávných letech to byla právě Čína, která pro evropské dodavatelské řetězce poskytla záchrannou síť. A má to bohužel své dopady.

Obchodní komora EU zřejmě ukojila touhy ideologů a jestřábů čerstvým průzkumem, podle kterého evidentně v důsledku politického tlaku některých vlád značně poklesla důvěra evropských podniků v Čínu. Je třeba si to však lépe vyložit tak, že poklesla důvěra podniků v evropské obchodní prostředí, které svými „de-rizikovými“ opatřeními vůči Číně v rámci nové strategie „ekonomické bezpečnosti“ EU činí normální ekonomické vztahy rizikovějšími.

Podle Obchodní komory Evropské unie došlo letos k náhlému poklesu důvěry evropských společností v Čínu. Jedenáct procent dotazovaných podniků přesměrovává své investice mimo Čínu a 8 procent přesune své budoucí investice původně plánované pro Čínu jinam. Nicméně pravdou je, že ty podniky se tím brání hlavně rizikům vzniklým z nových investičních a hospodářských politik EU zavedených ve jménu „de-rizikových“ kroků. Volnost jejich podnikání se teď dusí hlavně na evropské straně, ne na čínské, zvláště když Evropská komise 20.6 potěšila Washington vydáním své nové Evropské strategie ekonomické bezpečnosti plné té mantry o „de-rizikových“ krocích, tj. o snižování ekonomické závislosti na Číně silně omezující svobodu rozhodování evropských podniků.

Loni evropské investice do Číny meziročně vzrostly o 70 procent a dosáhly 12,1 miliardy $. V automobilovém průmyslu loni z EU do Číny přišlo 6,2 miliardy eur investic, kdy roku 2018 to bylo jen 1,7 miliardy eur. Ale tento apetit vlastního businessu po dobrých tržních příležitostech se ideologové a nohsledové jestřábů rozhodli v EU utlumit.

Evropský business na to reaguje roztrpčeně. „Čínský trh je vůdčí v inovacích a je velice atraktivní. Siemens si příležitostí nabízených k rozvoji na Čínském trhu velice cení a bude své výrobní kapacity v Číně stejně dále rozšiřovat a zvyšovat tam i své úsilí ve výzkumu a vývoji,“ reagoval v den vyhlášení strategie Evropské komise generální ředitel Siemens AG Roland Busch.

Už v době příprav těchto opatření prohlásil podle Financial Times ředitel Mercedes-Benz Ola Källenius: „Zpřetrhání vazeb s Čínou by pro skoro všechen německý průmysl bylo nemyslitelné a odpojení od Číny nedává žádný smysl.“

Samozřejmě, že jakékoliv opatření omezující normální business chování na jakémkoliv trhu ze strany EU a jejích některých států v první řadě podvrátí důvěru ve vlastní trh a vlastní podnikatelské subjekty, když každý ví, že normální vztahy mezi nimi může kdykoliv narušit vrtoch nějakého ideologa či politikáře, třeba i někde daleko ve Washingtonu. Vlastním podnikatelům tím zhorší příležitosti všude ve světě, demotivují k investicím do vlastních zemí a naopak motivují k jejich odlivu.

Německý kancléř Olaf Scholz s čínským premiérem Li Qiangem si třesou rukou po tiskové konferenci na konci německo-čínských ekonomických konzultací 20. června 2023 v kancléřství v Berlíně. Photo: AFP

Zároveň v den vydání této strategie EU spolu jednali vůdci kabinetů Německa a Číny premiér Li Qiang a kancléř Olaf Scholz, jak co nejvíce konstruktivním způsobem opravdu snížit ekonomická rizika, kdy se shodli, že nejlépe to udělají, když koordinují své úsilí o zajištění stability globálních dodavatelských řetězců včetně zajištění diverzifikovaného a vyváženého portfolia dodavatelů a odběratelů, čímž do té formulace ‚de-rizikových‘ opatření, k nimž se Německo hlásí „jak dobrý voják Švejk“ vdechli dost odlišný smysl, než jak by si ideologové a jestřábi představovali, když opravdu, mezinárodní úsilí k stabilizaci dodavatelských řetězců svět potřebuje. Ač v tom přeci jen chybí přiznání, že největší rizika spočívají v různých snahách rádoby hegemonů z nich někoho vylučovat.

Oba státníci při této příležitosti, během 4denního pobytu Liho v Německu též podepsali celou sérii smluv o spolupráci. Založili přitom i různé platformy k dialogu např. k ekologickým záležitostem nebo o finančním systému. Přitom je vhodné připomenout jednou z největších překážek ještě rozsáhlejší spolupráce s Čínským businessem, jsou určité restrikce pro čínské finanční instituce k působení v EU, což čínské subjekty odrazuje od investic do EU aj. Jedním z těch, kdo to chtěl překonat a vytvořit určitý finanční most mezi EU a Čínou byl např. nedávno zesnulý český businessman Kellner.

Spolupráce mezi oběma zeměmi se má dále prohlubovat v hospodářství, obchodu, investicích, výrobě automobilů, špičkových technologiích, nových energiích, digitální ekonomice, mezilidských a kulturních výměnách i v diplomatických konzultacích k řešení globálních problémů.

Photo: Xinhua

Z Německa premiér Li hned odletěl do další země EU, s níž má Čína špičkové vztahy, do Francie, aby tu s premiérkou této země Elisabeth Borne probral, jak vylepšení oboustranné dosud vynikající spolupráce, tak tradiční roli Francie, jakou hraje v zajištění objektivnějšího a racionálnějšího vnímá politiky vůči Číně a vedení vzájemné výhodné spolupráce. To vše v návaznosti na pozoruhodnou návštěvu francouzského prezidenta v dubnu v Číně, po níž vyzýval k větší strategické autonomii EU. Takže i ve Francii se ta „de-riziková“ opatření vůči Číně obrací poněkud jinak, než jak by se to líbilo ideologům, kteří s tou anti-business strategií v Bruselu přišli.

Obě země se po tomto jednání těší na další spolupráci v průmyslu, vědě, kosmickém výzkumu a zlepšování prostředí pro praktickou spolupráci korporací obou zemí. Borne oceňovala čínské investice ve své zemi, slibovala nediskriminovat čínské společnosti a mluvila o potřebě strategické autonomie bez izolace nebo přerušování dodavatelských řetězců. Následně došlo k podpisům smluv o prohloubení spolupráce v leteckém průmyslu.

Na pozadí toho všeho se ozvala francouzská ministryně zahraničí Catherine Colonna, že prezident Macron se možná, bude-li pozván, letos zúčastní summitu zemí BRICS, s nimiž Francie v mnoha sférách spolupracuje a chtěla by ještě více.

Vůdčí ekonomiky EU se tudíž k befelům jestřábů a ideologů chovají úplně stejně jako dobrý voják Švejk k befelům rakouských oficírů.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze