V časech vrcholu hegemonické pozice v unipolárním světovém řádu USA patřilo ekonomické sdružení zemí ASEAN k hlavním oporám amerického vlivu v Indo-pacifické oblasti a na USA se pohlíželo jako na určitého patrona tohoto sdružení, který jej využíval k ohrazování zemí, jako zejména Čína, které se svou přílišnou suverenitou z americké hegemonie poněkud vymykaly. V poslední době se sice počínaje tzv. Příklonem k Asii Obamovy administrativy těžiště amerických zahraničně politických a ekonomických ambicí posouvá od Atlantické oblasti k Asii a Indo-Pacifiku s velkým apetitem využívat ASEAN k projekcím moci v této oblasti jak za starých časů, ale i zdejší situace funguje jako krásná ilustrace přechodu světa od unipolárního uspořádání kolem Ameriky k multipolárnímu světu, když ASEAN otevřeně přešlo na vlastní strategickou autonomii stejně jako arabská ropná království donedávna úzce přimknutá ke svému americkému patronovi.

A co může sloužit jako zřetelnější příklad, než když se minulý měsíc 42. summit ASEAN výslovně usnesl, že „toto seskupení se nestane ničím vykonavatelem,“ což je jasná reakce na tlak vyvíjený USA, aby jim v oblasti pomáhali ohrazovat Čínu. Ovšem kromě takových prohlášení z jejich strany přichází řada konkrétních opatření vyloženě směřujících k vymanění se ze závislosti na USA. Např. na návrh svého člena Malajsie jednají o vytvoření Asijského měnového fondu a regionálního platebního mechanismu k posilování plateb v místních měnách. Jde tedy o jasnou de-dolarizaci a stranění se amerických mocenských her, v nichž by se od nich mohlo chtít ohrazování Číny.

Je to dost výrazné selhání snah USA, uplatňovaných loni v květnu na společném summitu USA-ASEAN, kdy byli vůdci tohoto seskupení hosty ve Washingtonu, který se je snažil sešikovat po svém boku do vlastní indo-pacifické strategie, přičemž úplně stejné snahy USA zkoušely i předtím v únoru 2022 na běžném summitu ASEAN v Kambodži, k němuž promlouval prezident Biden, který je přesvědčoval, že aby se v Indo-Pacifiku zaručil ten svobodný, na pravidlech založený řád, musí tyto země po boku USA vzdorovat Číně a proto je nutno vylepšit „komplexní strategické partnerství USA-ASEAN.“ A letos na to přišla od zdejších zemí jasná odpověď, že je nikdo do svých her šikovat nebude, což je tvrdé odmítnutí jednoho z hlavních strategických cílů prosazovaných Bidenovou administrativou od jeho zvolení roku 2020.

Navíc to přichází spolu se snahami o budování rozsáhlejšího finančního institucionálního rámce, který zemím ASEAN umožní odolnost vůči finančnímu systému, pod taktovou Washingtonu, a vůči dolaru. Neboť stejně jako mnoho dalších částí světa po vyhlášení sankcí na Rusko a jeho vyloučení ze SWIFT hledají země ASEAN alternativní finanční rámce, v nichž od nich nelze vynucovat zapojení do nějakých sankcí, navíc, když současné přenášení vnitřních ekonomických problémů USA na svět přes dolar jako dominantní světovou měnu zvyšováním úrokových sazeb v Americe vyvolalo globální nedostatek kapitálu.

Proto v posledních letech v oblasti vznikl místní přeshraniční platební systém centrálních bank Filipín, Indonésie, Malajsie, Singapuru a Thajska pomocí bezkontaktních QR kódů, platby s Čínou probíhají obvykle přes čínský mezibankovní systém mimo SWIFT a řada bank se zapojila do širšího mezinárodního platebního systému zavedeného původně Íránem, který má už řadu let se táhnoucí zkušenosti s obcházením amerických finančních restrikcí v mezinárodním styku.

Jasně se tedy ukazuje, že pokusy sešikovat ASEAN do nějakých her na prosazování „na pravidlech založeného řádu“, tj. do dirigismu pod americkou taktovkou k ohrazování Číny aj., vždy povedou spíše k vytvoření vlastního alternativního uspořádání mimo dosah rádoby určovatele řádu, aby zdejší země mohly volně bez cizího vměšování obchodovat, s kým chtějí a jak chtějí, zejména se svým největším zahraničním partnerem s Čínou, takže vytváření multipolárního uspořádání to spíše urychluje.

Ty pokusy USA hrát si na tzv. mezinárodní společenství a obhájce „na pravidlech založeného systému“, který má právo trestat a z mezinárodní spolupráce vylučovat údajné narušitele tohoto systému alias suverénní země neposlušné ke svévolnému diktátu Washingtonu v této části kdysi k Americe loajálního světa selhávají na velmi aktivním budování mechanismů zabezpečujících pro Jihovýchodní Asii strategickou nezávislost. Přitom zejména Střední Asie i Střední východ postupují dost podobně stejně jako některé země Latinské Ameriky.

Tyto strategie USA zaměřené proti vznikajícímu multipolárnímu pořádku a partnerství dosavadních spojenců s těmi, kdo jsou z rozhodnutí Washingtonu vyhlášeni za vyvrhele, mají však efekt spíše urychlující multipolární směřování vývoje světa a vytváření alternativ k systému, v němž mají Spojené státy nepatřičně silný vliv. Začínají se proti tomu tedy už ohrazovat i různé domácí mozkové trusty v USA samotných nezatížené tolik iluzorním viděním světa jako washingtonští jestřábi. Proto i Institut míru Spojených států ve své zprávě z března o situaci v ASEAN tvrdí, že bezmyšlenkovitý postup podle jejich dosavadní strategie:

„Může zase skončit odcizením některých zemí v regionu nebo přímo i jejich nahnáním Číně do náruče. V dalších případech povede nucení k užšímu sešikování spolu se Spojenými státy ke ztrátě věrohodnosti Ameriky. Washington toho konec konců moc udělat nemůže, co by omezilo už zavedenou ekonomickou a politickou přítomnost Číny v tomto regionu. Vzhledem k vysoké míře vzájemné provázanosti, která je tam už zakořeněna, by to ve skutečnosti mohlo být i destabilizující až nebezpečné. A nucení asijských vůdců, aby postupovali podle zadaných pokynů, které nejspíš zavrhnou, pouze tu ještě více omezí americkou moc a vliv.“

A 42. summit ASEAN ilustruje, že přesně podle tohoto varování vývoj probíhá, když země Jihovýchodní Asie, místo aby se přihlásily k vedení nějaké formy nové Studené války, jakou by USA rády vyhlásily pachatelům multipolárního směřování světa zejména Číně, v prohlášení naopak uvedly, že chtějí „posilovat multilateralismus a regionalismus způsobem, jaký nebude nikoho vylučovat,“ tedy žádné vylučování Číny nebo někoho, o kom si Washington usmyslí, že je povinně vyvrhel.

Poselství ASEAN je jednoznačné, spojencem proti Číně či komukoliv tyto země odmítají být, a jestli budou USA pokračovat ve svých snahách o popírání jejich strategické autonomie, spíše poškodí svůj status u nich a urychlí snahy vymanit se z mechanismů pod americkým vlivem včetně finančního systému točícího se kolem dolaru. A chtějí-li USA Číně konkurovat, musí stejně jako ona zdejším zemím nabízet něco hmatatelného a přinášejícího růst a prosperitu, nikoliv odcizování a konfrontaci s kýmkoliv. Pro všechny na světě je vždy, co svět stojí, nejatraktivnější takový partner, který přináší vizi růstu a prosperity. V roce 1967, kdy ASEAN vzniklo, takovým partnerem USA byly. Když teď ale vizi růstu a prosperity větší než Čína nabídnout nemohou, vyvolají svými pokusy přimět jiné k izolaci od Číny jen to, že takové země se budou izolovat spíše od nich.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze