Prezident ČR Petr Pavel se nedávno poklonil v Aleji obětem totality na pražském Újezdě památce obětí totalitního režimu v Československu v letech 1948 – 1989 a v rámci této piety se kál za svou „hvězdnou“ kariéru v ozbrojených složkách totalitní moci. Básník Marek Řezanka Pavlovo chování považuje za pokrytectví nejhrubšího zrna. „Je to právě Petr Pavel, který by seznam obětí totality nepochybně rozšířil, jen kdyby se mu nezměnil režim,“ zdůraznil pro CMG Řezanka. Na čelo si ťukal také publicista Jiří Jírovec, podle kterého Pavel propásl příležitost překročit svůj vlastní stín. Vyjádřila se i samotná veřejnost – při projevu Pavla se část přihlížejících k prezidentovi otočila zády.

Nechuť poslouchat kajícný projev prezidenta ČR Petra Pavla demonstrovala část přihlížejících tím, že se k němu otočila zády.

Český prezident Petr Pavel ve svém projevu v Aleji obětem totality mimo jiné uvedl, že si váží všech hrdinů, kteří dokázali mít k totalitnímu režimu vždy jasný postoj a navíc měli odvahu se mu aktivně postavit.

„Já mezi nimi nebyl. Ať už kvůli prostředí, kde jsem byl vychován, nebo vlivem toho, do jakých škol jsem chodil,“ kajícně a bez známek studu konstatoval Pavel s tím, že s vlastními nabytými zkušenostmi a rozhledem, který v průběhu dalšího života získal, toho zpětně lituje a nebojí se to nahlas přiznat.

Básník a publicista Marek Řezanka v této souvislosti pro CMG uvedl, že česká politika narazila na své dno již dávno. Jedině tak si lze podle tohoto literáta vysvětlit, že hned několik ministrů české vlády je zapleteno do různých kauz (Vít Rakušan – Dozimetr, Petr Hladík – Taxis a Zbyněk Stanjura – Slezanka), a všichni ministři Fialova kabinetu jsou podle jeho slov zjevně nekompetentní.

„K tomu připočtěme nebezpečný trend novodobých politických procesů s učitelkou Martinou Bednářovou nebo bývalým místopředsedou KSČM Josefem Skálou či zbavování funkcí lidí s jiným názorem, jako je případ děkana VŠE v Praze Miroslava Ševčíka,“ vysvětlil Řezanka a dodal, že mnohým českým občanům chodí obsílky, aby vysvětlili, jak že to myslili na Facebooku se svým příspěvkem? Stíhání za „nevhodný názor“ je podle Řezanky jednoduše nepřijatelné.

„A aby toho nebylo málo, prezidentem republiky, který má být jakýmsi morálním vzorem, je člověk, který za minulého režimu budoval kariéru v ozbrojených složkách. Nemůže být větší fraška, než objetí Zdeny Mašínové a Petra Pavla,“ konstatoval básník s tím, že mnohé Pavlovy výroky považuje za skandální – hlavně ten z Terezína, že bychom se měli kát za své předky během druhé světové války.

„Pokud vím, se zrádci se republika po skončení druhé světové války vypořádala. Co však dodnes dořešené není, je otázka německých reparací, na něž stále máme právní nárok,“ připomněl Řezanka a dodal, že pokud se Petr Pavel klaní obětem komunismu, je to pokrytectví nejhrubšího zrna. Je to podle Řezanky právě Pavel, který by tento seznam nepochybně rozšířil, jen kdyby se mu nezměnil režim.

„Svým způsobem je ale symbolické, že tento člověk se dostal na Hrad v době, kdy je opět postihována svoboda projevu – a hlavně svoboda po projevu,“ uzavřel svůj pohled na věc literát.

Spisovatel Jiří Jírovec se v této souvislosti domnívá, že zmíněný Pavlův projev byl jistým způsobem pozoruhodný, protože se mezi obvyklými frázemi o chladnokrevných popravách, zavraždění, vykonstruovaných politických procesech, zvrácenosti tehdejší politické moci a o zrůdnosti zločinnosti totalitní vlády objevila věta, kterou by podle něho žádný z jeho komunistických předchůdců na Hradě nikdy nepronesl: „Sám jsem patřil k lidem, kteří v poslední fázi komunistického režimu 80. let nedokázali prohlédnout jeho zločinnou podstatu.“ kál se ve zmíněném projevu Pavel.

Prezidentův výrok lze podle Jírovce chápat jako přiznání Pavlova vlastního IQ a vysvětlení, že se teprve po prozření a v novém kabátci, mohl postavil na správnou stranu a cestou na Hrad vyrovnat s komunistickým neřádem.

„Prezident bohužel propásl příležitost překročit svůj stín. Jelikož již umí rozeznávat dobro a zlo, měl varovat před zlořádem, který dnes ohrožuje naši draze vykoupenou demokracii,“ uvedl spisovatel s tím, že opět jsou totiž lidé v ČR pronásledovaní za „nevládní“ názory, vyhazováni z práce, je ohrožena svoboda slova, propaguje se ohlašování (dříve udávání), hrozí se trestním stíháním i vězením.

„Neudělal to, přestože to, co se v naší společnosti děje je v přímém rozporu s tím, co po svém procitnutí z komunistického snu dělal,“ vysvětlil Jírovec s tím, že Pavel se přitom mohl podílet na vytváření demokratických institucí naší země, a téměř 30 let v uniformě hájit ideu demokracie, svobody jednotlivce, dodržování lidských práv a právního státu.

„Prezidentův projev tedy nelze brát příliš vážně. Do análů vstoupí, v jakém outfitu se po řečníkově boku objevila první dáma, taky vv,“ uzavřel Jírovec, kterého již před časem zarazil Pavlův cynismus a jistý druh okázalé suverénnosti, což si můžete přečíst zde: Jírovec: Suverénního Pavla zabrzdí nakonec Američani! (cri.cn)

Na závěr je nutno poznamenat, že zmíněná kajícná tragikomedie nebyla toho dne lhostejná ani početné přihlížející veřejnosti. Redaktor CMG, který byl na místě výše uvedené akce si všiml, že právě při projevu Pavla se část přihlížejících otočila k prezidentovi zády. Pravděpodobně tím chtěli demonstrovat fakt, že s jeho projevem a poněkud pokryteckým chováním nesouhlasí a možná jím i opovrhují. Upřímně napsáno, není se čemu divit.

Radovan Rybák, zvláštní korespondent CMG v Praze