Dalším „Švejkem“, který srazil podpatky před Washingtonem a reaguje na befel -„provedu a poslušně hlásím“ – ač všechny přátele ujišťuje, že mají být v klidu, a kolem požadované izolace od Číny bude běhat jako Švejk kolem Putimi, je Itálie.

Italská ministerská předsedkyně Giorgia Meloni v podstatě právě takovou „švejkovinu“ slíbila zákonodárcům, když jim říkala, že ač Itálie už je součástí strategické dohody o Iniciativě pásu a cesty (BRI) tak s tím, evidentně aby spokojila Washington, asi bude muset skončit, ale stejně hodlá s Čínou udržovat vynikající vztahy. A ač nebude součástí smluvního rámce, tak stejně se do činností k této iniciativě náležejících opatrně oklikou zapojí.

K vysvětlování švejkovského přístupu vlády ke spolupráci s Čínou došlo den po skončení návštěvy šéfa Mezinárodního odboru Ústředního výboru Komunistické strany Číny (IDCPC) Liu Jianchao. Během jeho rozhovorů s italskými státníky a businessem mu italská strana slibovala v reálu více další spolupráce, ale v takovém švejkovském provedení, aby se jakoby vyhovělo i washingtonské vrchnosti.

Liu sice v proslovu k italským businessmanům říkal: „Podepsání memoranda o porozumění ohledně spolupráce na Pásu a cestě bylo od Číny a Itálie správným rozhodnutím. To není zaměřeno jen na současnost, ale dává to spíše naději do budoucna.“

Meloni přesto ale uvažuje o zrušení předchozího vládního rozhodnutí o zapojení se do dohody BRI podepsaného vládou premiéra Giuseppe Conteho roku 2019. Švejkovské rozhodnutí Itálie formálně se zřeknout BRI, ale v reálu se vším pokračovat vysvětluje agentura Bloomberg: „Itálie uvízla v eskalujícím se napětí mezi Washingtonem a Pekingem.“

Italská vláda je v nesnadné situaci, kdy chce vyhovět jak slibům svým obyvatelům, kteří by rádi vládu více si hledící reálných potřeb obyvatelstva, tak svým business kruhům, které chtějí využívat všech business příležitostí k mezinárodní spolupráci s výbornou perspektivou, jako jsou možnosti spolupráce s Čínou, ale zároveň si nechce rozhněvat Washington.

Itálie je silně závislá na vstřícném přístupu globální bankovní elity, Evropské centrální banky a dalších institucí dost ovlivněných ideologickými kruhy. Když se svého času vláda Berlusconiho těšila značné politické podpoře, ale tyto kruhy vytvořily situaci, že požadovaná výnosnost italských vládních dluhopisů na finančních trzích vyskočila na 6 procent, nezbylo Berlusconimu než abdikovat a umožnit vládu větší oblibě Washingtonu se těšících politiků, i když se slabším mandátem voličů, protože jinak by Itálie zbankrotovala.

Itálie byla prvním a jediným členem G7, který s Čínou v březnu 2019 podepsal memorandum o porozumění o Pásu a cestě. Od té doby je pod obrovským tlakem Washingtonu, ať z toho vycouvá, a zároveň se projekty v rámci BRI kvůli pandemii COVID-19 odložily.

Teď navíc nastal čas, kdy se z Washingtonu od jeho ideologických nohsledů v EU ozývají hlasy o nutnosti ochrany proti rizikům spolupráce s Čínou, kdy se zároveň požaduje předvedení loajality ke kolektivnímu Západu sešikovanému kolem Washingtonu. Vláda Meloni tedy jedná podobně jako před ní v posledních dnech vlády Německa a Francie, které se obě formálně přihlásily k de-rizikovému postoji k Číně, zároveň ale hned s Čínou jednaly, jak to udělat, aby spolupráce s ní pokračovala a rozvíjela se ještě více. Zvláště když Itálie si kvůli obsluze vládního dluhu musí dávat větší pozor, aby nerozhněvala někoho, kdo sám sebe prohlašuje za „Západ“.

Takže se možná formálně stáhne z dohody o BRI, což jí nijak nebude bránit v další spolupráci s Čínou včetně rozvojových projektů náležejících k BRI. Zároveň jedná s Čínou, jak to udělat, aby se washingtonský vlk nažral, ale užitečná koza businessu s Čínou zůstala celá a dobře živená. Včetně toho, že v návaznosti na původní dohodu o BRI se výrazně zvýšily čínské investice do Itálie, zvláště teď, když se to po pandemii začalo dostávat na novou úroveň. Všichni se shodují, že zruší-li Meloni účast v BRI, nemělo by to být bez náhrady a bude třeba k dalšímu rozvoji spolupráce vytvořit nějaký rámec.

Ta dohoda vyprší v březnu 2024, a pokud jedna ze stran nepodá výpověď, tak se automaticky prodlouží. Meloni teď tvrdí, že musí velice pečlivě uvážit, zda v projektu BRI zůstane. „Naše hodnocení je velice delikátní a dotýká se mnoha zájmů,“ řekla Meloni.

Čili Meloni vlastně vyhlašuje jakési rokování o tom, jak a v jakém rámci dohodnout spolupráci mezi businessem obou zemí, aby dobře pokračoval, i když původní rámec dohody o BRI bude nutno obětovat, aby se Itálie mohla zachovat jako Švejk a ohlásit do Washingtonu splnění befelu. Čínské investice a obchod s Čínou, který to přináší, ale obětovat nehodlá.

Přitom BRI je projekt, jehož je Itálie dost přirozenou součástí. Často se o něm nesprávně mluví jako o čínském projektu. Ale ač je Čína jeho iniciátorem a předním aktérem, je to mezinárodní iniciativa všech zúčastněných investujících do pásu dopravních, logistických, energetických, komunikačních a dalších infrastruktur propojujících celosvětově rozmanité trhy, aby se tím kolem nich vytvořily další investiční příležitosti, do nichž se vyplatí zapojit. Přezdívá se mu i Nová Hedvábná stezka, když je vlastně její moderní obdobou. A Itálie svou zeměpisnou polohou navazuje na dopravní trasy podél Asie k Evropě a Severní Africe. Proto to byli Italové, zejména Benátská republika, kdo vždy patřil k hlavním aktérům staré Hedvábné stezky, a právě italští obchodníci jako Marco Polo, se zasadili za obchodní propojení napříč Eurasií od Mongolska a Číny do Itálie a dále do Evropy.

Současná „Hedvábná stezka“, tj. už 10 let trvající projekt BRI, zase vede do italských přístavů a přináší do Itálie investice a investiční příležitosti. Italy to přirozeně těší a je to pro ně příslibem dobrých nadějí, tudíž se toho tak, či onak chtějí zúčastnit. Jestli to bude normální, přirozená účast na logickém a přirozeném projektu ve stylu přirozené globalizace a volného trhu, nebo jestli budou muset švejkovsky předstírat, že plní zámořský befel a zapojit se do něj jako účastník předstíracích sociálních her, je jedno, určitě se zapojí, jen si ale asi budou muset ostudně hrát na dobrého vazala.

Liu Jianchao přijímali ke schůzkám s radostí nejvyšší postavy italské politiky jako prezident italského senátu, místopředseda vlády a ministr zahraničí, bývalý ministerský předseda D’Alema, tajemník Demokratické strany, prezident Italsko-čínské poradní nadace a italská parlamentní asociací Přátelé Číny.

Všechna ta setkání byla velmi optimisticky plná nadějí na větší spolupráci a tak se vyjádřil i sám Liu slovy: „Lze doufat, že podnikatelé z Číny a Itálie posílí svoji důvěru, budou i nadále rozvíjet spolupráci na vzájemně výhodných výsledcích a společně napíší novou kapitolu oboustranně přínosné čínsko-italské spolupráce tak, aby prosadili trvalý a dlouhodobý rozvoj komplexního čínsko-italského strategického partnerství.

Karel Pavlíček, zvláštní korespondent CMG v Praze